Скачать презентацию Úvod do politologie KS Vyučuje Ph Dr Roman Скачать презентацию Úvod do politologie KS Vyučuje Ph Dr Roman

08b814c0a0a0d453f6e45255b8e8de5b.ppt

  • Количество слайдов: 156

Úvod do politologie (KS) Vyučuje: Ph. Dr. Roman Míčka, Th. D. , Ph. D. Úvod do politologie (KS) Vyučuje: Ph. Dr. Roman Míčka, Th. D. , Ph. D. www. romanmicka. net roman. tf@seznam. cz

Úvod do politologie (ZS) Seminář z politologie (LS) Charita a sociální etika (LS) Seminář Úvod do politologie (ZS) Seminář z politologie (LS) Charita a sociální etika (LS) Seminář z etiky v pomáhajících profesích 3 (ZS) Seminář z etiky v pomáhajících profesích 2 (LS)

Studijní materiály Skripta Úvod do politologie, Roman Míčka, dostupné na: http: //www. romanmicka. net/txt_soubory/dokumenty/politologie_skripta_2011. Studijní materiály Skripta Úvod do politologie, Roman Míčka, dostupné na: http: //www. romanmicka. net/txt_soubory/dokumenty/politologie_skripta_2011. pdf (brát s rezervou, skripta nejsou aktualizovaná) Kromě těchto skript považujte prosím za nezbytné ke zkoušce prostudovat tyto texty, témata k otázkám 19 a 20 nejsou součástí textu: DRULÁK, Petr, Te o rie me zi ná rod ních vzta hů , Praha: Portál, 2003, 2010 - kapitoly 1 Historický systém MV (12 -29), 3 Vývoj reflexe MV (33 -51), 6 Povaha mezinárodního řádu (146 -159), 7 Změna a čas mezinárodního řádu (160 -174), 9 Evropská integrace (187 -197) (jde o 72 stran knihy) Z knihy VODIČKA, Karel, CABADA, Ladislav Politický systém české republiky: historie a současnost. Praha: Portál, 2011 - kapitolu Ústavní instituce a jejich funkce v politickém procesu, s. 313– 377. (celkem jde o 64 stran knihy) (brát s rezervou, ústava doznala některých změn) http: //www. psp. cz/docs/laws/constitution. html (celkem jde o cca 220 stran)

Politika πολισ polis πολιτεία – politeia Aristotelés – člověk jako zoon politikon „…obec jest Politika πολισ polis πολιτεία – politeia Aristotelés – člověk jako zoon politikon „…obec jest útvar přirozený a že člověk jest bytost přirozeně určená pro život v obci“ (x Hobbes – homo homini lupus ) Politika (politiké techné) je podle něj „nejdůležitější vědou“, etickou činností, kterou se lidé snaží vytvořit spravedlivou a dobrou společnost Politika je: Ø správou věcí veřejných Ø organizací sociální existence člověka Ø redistribucí moci a zdrojů Ø spoluprací a konfliktem, řešením sporů, bojem o vize „ dobré společnosti“

Politologie Tři dimenze politiky (polity – politics - policy) • Polity (institucionální dimenze politiky) Politologie Tři dimenze politiky (polity – politics - policy) • Polity (institucionální dimenze politiky) – konkrétní existující nebo požadovaný politický řád, má normativní charakter, vymezení hranic prostoru, ve kterém se politika odehrává a jeho struktury. Institucionální dimenze politiky je tedy dána ústavou, právním řádem, tradicí… • Politics (procesuální dimenze politiky) – postihuje dynamický aspekt vytváření politiky, označuje konfliktní proces utváření politiky, konkrétní politická a socioekonomická rozhodnutí, požadavky, plány, dohody. • Policy (obsahovou dimenzí politiky) – obsah politiky, výsledek, materiál, cíl, konkrétní politika. Z politických idejí a rozhodnutí se stávají konkrétní opatření, tj. zákony, nařízení, programy, výstupy či jen symbolická funkce nějakého výsledku politiky. Politický řád tvoří rámec (polity), v němž na základě strategie politického konflikty a konsensu (politics) vzniká materiální politika (policy).

Politologie je průsečíkem snad všech společenských věd - historie, sociologie, ekonomie, právní vědy, filozofie… Politologie je průsečíkem snad všech společenských věd - historie, sociologie, ekonomie, právní vědy, filozofie… politická praxe – politické myšlení – politologie – politická filosofie – sociální etika • politologie normativní (politická filozofie, preskriptivní) • politologie pozitivní (deskriptivní, „popisná“, empirická) • vědecká politologie (scientisticko behaviorální)

Podobory politologie Na konferenci UNESCO v roce 1948 v Paříži byla politická věda rozdělena Podobory politologie Na konferenci UNESCO v roce 1948 v Paříži byla politická věda rozdělena do čtyř základních kategorií: • politická teorie a politické ideologie (dějiny politických teorií, politická filozofie, dějiny a analýza politických ideologií) • politická systémová analýza (ústavní systém, formy vlády, funkce vlády, strany apod. ) • komparativní systémová analýza (srovnání politických systémů, klasifikace) • mezinárodní vztahy (mezinárodní politika, mezinárodní právo, mezinárodní instituce)

Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“. . . Svoboda, Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“. . . Svoboda, rovnost, spravedlnost Jsou i další pojmy – demokracie , , sociální stát. . .

Povaha pojmu ideologie Co je v politice prvořadé? Prvořadý je boj o moc, ideologie Povaha pojmu ideologie Co je v politice prvořadé? Prvořadý je boj o moc, ideologie jsou jen nástrojem k jejímu získání (Behaviorismus, marxismus, neomarxismus) Ideologie je pouhá pragmatická propaganda, případně pomýlené vidění světa, falešné vědomí, mystifikace ze strany vládnoucí třídy X Ideje jsou primárním hybatelem politiky J. M. Keynes: „Lidé praxe, kteří si myslí, že je nikdo intelektuálně neovlivňuje, jsou zpravidla otroky některého z mrtvých ekonomů. Fanatikové autority, slyšící trávu růst, čerpají své šílenosti z děl nějakého akademického pisálka, který žil bůh ví kdy“ Weaver (Ideas Have Consequences, 1948): Nominalismus v moderním myšlení převážil nad realismem, došlo k odříznutí od hodnot a pravdy

Politické ideologie Ideologie je více či méně provázaný soubor idejí, které se stávají základem Politické ideologie Ideologie je více či méně provázaný soubor idejí, které se stávají základem organizovaného politického postupu, ať už má tento postup stávající systém moci zachovat, pozměnit nebo svrhnout. Všechny ideologie: - přicházejí s určitým hodnocením stávajícího uspořádání - předkládají model nějaké žádoucí budoucnosti, vizi „dobré společnosti“ - objasňují, jak by se politická změna mohla a měla přivodit Neutrální pojem ideologie, ideologie jsou „paradigmata“ – verze hledání základních hodnot a principů, představ o člověku a povaze společnosti, průnik s politickou filosofií

Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“. . . SVOBODA Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“. . . SVOBODA Pospolitost Demokracie Sociální stát Blahobyt ROVNOST SPRAVEDLNOST „sporné pojmy“ – nelze dospět k obecně akceptované definici

Politické ideologie Liberalismus klasický moderní (sociální) neoliberalismus libertarianismus Konzervatismus klasický paleokonzervatismus neokonzervatismus Politické ideologie Liberalismus klasický moderní (sociální) neoliberalismus libertarianismus Konzervatismus klasický paleokonzervatismus neokonzervatismus

Politické ideologie Socialismus demokratický socialismus komunismus New labour Ultrapravice Ultralevice neostalinismus anarchismus Nové formy Politické ideologie Socialismus demokratický socialismus komunismus New labour Ultrapravice Ultralevice neostalinismus anarchismus Nové formy neonacismus neofašismus nacionalismus

Rovnost Italský politolog Norbert Bobbio (kniha Pravice a levice. Důvod a smysl rozdělení politické Rovnost Italský politolog Norbert Bobbio (kniha Pravice a levice. Důvod a smysl rozdělení politické scény) - za základní rozlišovací kritérium považuje v postoji vůči myšlence rovnosti, levice se zasazuje o rovnost a pravice o diferenciaci. Je to vlastně spor o přirozenou míru diferenciace a o míru potřeby jejího odstraňování. Na jedné straně stojí ti, kdo se domnívají, že lidé si jsou spíše rovni, na druhé ti, kdo si myslí, že si spíše rovni nejsou. Tento protiklad je také doprovázen odlišným hodnocením vztahu mezi rovností a nerovností přirozenou a sociální a dále odlišným hodnocením toho, zda s nerovností něco více či méně dělat. Levice má sklon zasahovat do chodu společnosti za účelem dosažení rovnosti, pravice je ochotnější přijmout to, co je přirozené.

Systemizace politických ideologií levice x pravice hierarchie a reakce x rovnost a revoluce pokrokáři Systemizace politických ideologií levice x pravice hierarchie a reakce x rovnost a revoluce pokrokáři x konzervativci liknavci x mravokárci extremisté x umírnění budoucnost x minulost ateismus x náboženská inspirace inovace x tradice rovnost x hierarchie komunismus – socialismus – liberalismus – konzervatismus – fašismus

Paroubkova rovnost Jdou Topolánek s Paroubkem po silnici a najednou jim cestu zkříží had. Paroubkova rovnost Jdou Topolánek s Paroubkem po silnici a najednou jim cestu zkříží had. Topolánek hned přiskočí a hada zabije. Paroubek na to : "Co jsi to udělal? Nemůžeš zničit každého, kdo se nám postaví do cesty. Je demokracie a každý má právo jít svojí vlastní cestou. „ Jdou dál a najednou začne před nimi poskakovat žába. Paroubek zrychlí a jediným šlápnutím ji rozmáčkne na kaši. Topolánek nechápavě kroutí hlavou: "Ale před chvílí jsi povídal, že každý může jít svou vlastní cestou, ne. . . ? „ Paroubek: " To ano, ale mají se plazit a ne si vyskakovat!!!"

Dvourozměrné spektrum Hans Eysenck (Smysl a nesmysl v psychologii, 1964) Dvourozměrné spektrum Hans Eysenck (Smysl a nesmysl v psychologii, 1964)

Německé volby 2017 USA prezidentské volby 2016 Německé volby 2017 USA prezidentské volby 2016

The World's Smallest Political Quiz http: //www. theadvocates. org/quiz. htm http: //www. politicalcompass. org/ The World's Smallest Political Quiz http: //www. theadvocates. org/quiz. htm http: //www. politicalcompass. org/ http: //liblog. alesuv. net/kompas. php www. volebnikalkulacka. cz (www. kohovolit. eu)

Systemizace politických ideologií Teorie konfliktních linií (cleavages) „rozmrznutí“ (unfreezing) stranických systémů Arend Lijphart (1990) Systemizace politických ideologií Teorie konfliktních linií (cleavages) „rozmrznutí“ (unfreezing) stranických systémů Arend Lijphart (1990) identifikuje 7 hlavních ideologických dimenzí - socioekonomická - náboženská - kulturně-etnická - urbánně-rurální - postmaterialismus (materiální nebo nemateriální hodnoty – životní potřeby x seberealizace) - podpora režimu (obhajoba nebo systémová reforma) - zahraniční politika (spor o prohlubování a charakter evropské integrace, atlantismus x euroasijství)

Populismus (z latinského výrazu populus – lid) je líbivá politika, prosazování líbivých postojů a Populismus (z latinského výrazu populus – lid) je líbivá politika, prosazování líbivých postojů a činů. Jde o politickou doktrínu, která popisuje jednání, při kterém političtí aktéři proti sobě staví „lid“ a „elity“. Politický styl snažící se o získání velkého množství voličů. Zaštiťuje se tím, že chrání zájmy prostých lidí, aby nedošlo k jejich ohrožení. Prosazuje v diskusi témata, jež mají vzbuzovat emocionální reakce široké veřejnosti. Populismus se stává snahou získat přízeň nějaké skupiny lidí bez ohledu na to, o jakou jde věc. Populismus je podbízením se určité skupině

Populismus Toto populistické jádro má tři charakteristiky (Francisco Panizza): • populisté staví lid a Populismus Toto populistické jádro má tři charakteristiky (Francisco Panizza): • populisté staví lid a elity jako stejnorodé entity, • zdůraznění konfliktu mezi lidem a elitou, • lid je chápán jako morálně čistý aktér Ø Antielitismus Ø antipolitika Ø identitární panika

ý sic k kla í rn e od t us Lef ism w ial ý sic k kla í rn e od t us Lef ism w ial Ne oc us, í s rn ism de arx ur Mo om abo Ne w L Ne Liberalismus m Ne Ne olib Ne oko eral w nze ism Ri gh rvat us t ism us Systemizace politických ideologií Socialismus Konzervatismus Komunitarismus

Socialismus – člověk není svobodný, je determinovaný zejména ekonomicky, jeho svoboda spočívá zejména v Socialismus – člověk není svobodný, je determinovaný zejména ekonomicky, jeho svoboda spočívá zejména v hmotném zabezpečení, lidé by si měli být rovni materiálně, formální rovnost je nedostačující, spravedlnost je především spravedlností sociální Liberalismus – člověk je svobodný a jeho svobodu je třeba chránit před mocí druhých i státu, lidé jsou si rovni zejména morálně a před zákonem, sociální nerovnost je spravedlivá, protože odráží přímo nebo nepřímo zásluhy člověka Konzervatismus – člověk je plně svobodná a odpovědná bytost, má ovšem výrazné sklony konat zlé věci a proto je třeba na něj být přísný, rovnost je pojem spíše transcendentní, spravedlivé je to, co je v souladu s přirozeným zákonem a tradicí

Příklady z naší reality k úvaze a debatě ANO – Moderní liberalismus, populismus, centrismus Příklady z naší reality k úvaze a debatě ANO – Moderní liberalismus, populismus, centrismus

Politické ideologie Liberalismus klasický moderní (sociální) neoliberalismus libertarianismus Politické ideologie Liberalismus klasický moderní (sociální) neoliberalismus libertarianismus

Eugene Delacroix: Svoboda vede lid na barikády Eugene Delacroix: Svoboda vede lid na barikády

Liberalismus je jakási „metaideologie“ v tom nejširším slova smyslu, ve všech svých variacích formující Liberalismus je jakási „metaideologie“ v tom nejširším slova smyslu, ve všech svých variacích formující Západní civilizaci… Všechny současné hlavní ideologické proudy přijaly v jisté formě dědictví liberalismu (svoboda, lidská práva, ústavní demokracie, vláda práva) Liberalismus - jako politická doktrína - jako ekonomická doktrína

Konec dějin? (Fukuyama) Podle Fukuyamy (Konec dějin a poslední člověk, 1993) znamenal zánik komunismu Konec dějin? (Fukuyama) Podle Fukuyamy (Konec dějin a poslední člověk, 1993) znamenal zánik komunismu definitivní vítězství osvícensko-liberálního projektu společnosti založené na trhu, lidských právech a zastupitelské demokracii. „. . . jsme svědky konce historie jako takové: tj. konce ideologického vývoje lidstva a univerzalizace západní liberální demokracie jako definitivní formy politického uspořádání“. „Konec historie pak neznamená konec světových událostí, ale konec vývoje lidského myšlení o těchto prvních principech“.

Hodnoty liberalismu Ø individualismus (primát jednotlivce před společností) Ø svoboda (co nejširší svoboda sladitelná Hodnoty liberalismu Ø individualismus (primát jednotlivce před společností) Ø svoboda (co nejširší svoboda sladitelná se svobodou druhých) Ø rovnoprávnost (nikoli rovnost) Ø rozum (vychází z osvícenství, proti „předsudkům“) Ø spravedlnost (rovnost příležitostí, meritokracie) Ø tolerance a rozmanitost (pluralita)

Liberalismus John Gray, Liberalismus (1986) Liberalismus je : Ø individualistický Ø egalitářský Ø univerzalistický Liberalismus John Gray, Liberalismus (1986) Liberalismus je : Ø individualistický Ø egalitářský Ø univerzalistický Ø melioristický

Kořeny klasického liberalismu Omezování státní moci: John Locke (1632 – 1704) ideál konstituční monarchie, Kořeny klasického liberalismu Omezování státní moci: John Locke (1632 – 1704) ideál konstituční monarchie, smluvní teorie státu moc zákonodárná, výkonná (soudní), federativní Dvě pojednání o vládě (1689), Dopis o toleranci (1689) Charles Montesquieu (1689 – 1755) O duchu zákonů (1748) Dělba moci: zákonodárná (legislativa), výkonná (exekutiva), soudní (justice) Základní lidská práva: John Locke: Právo na život, svobodu, majetek (life, liberty, property) Thomas Jefferson: Právo na život, svobodu a sledování štěstí (life, liberty, pursuit of happines)

Adam Smith Otec ekonomie Adam Smith Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776) Adam Smith Otec ekonomie Adam Smith Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776) Idea laissez faire je spojována s tzv. neviditelnou rukou trhu. - idea přirozeného (spontánního) řádu - spojuje jeho prosazování v hospodářství s ekonomickou svobodou - harmonie individuálního a společenského zájmu (že egoismus individua se nemusí stát nutně neslučitelným se zájmem celku

Svoboda svoboda negativní – formální V klasickém liberálním a neoliberálním pojetí je svoboda spíše Svoboda svoboda negativní – formální V klasickém liberálním a neoliberálním pojetí je svoboda spíše prostou absencí nátlaku (obvykle se kryje se základními, všeobecnými lidskými právy) svoboda pozitivní – účinná V sociálně liberálním a socialistickém pojetí je ambice svobodu jednotlivce naplnit nějakým konkrétním obsahem. (obvykle vyjádřena sociálními, nárokovými právy)

Svoboda Tradice „anglická“ (empirická) Svoboda jako řád (angl. freedom) Svoboda a zákon se doplňují Svoboda Tradice „anglická“ (empirická) Svoboda jako řád (angl. freedom) Svoboda a zákon se doplňují a předpokládají X Tradice „francouzská“ (racionalistická) Svoboda jako potenciál, moc Svoboda a zákon jsou zde spíše v protikladu, svoboda je bezzákonnost, zahrnuje prostor „všeho, co není zakázáno“, libertinismus (francouzská liberté, it. libertá, šp. liberdad, lat. libertas)“. „Výsledkem je, že dodnes máme dvě odlišné tradice teorie svobody: jednu empirickou a nesystematickou a druhou spekulativní a racionalistickou – první založenou na interpretaci tradic a institucí, které spontánně vznikly a byly chápány neúplně, druhou usilující o konstrukci utopie, o což se často pokoušela bez úspěchu “ (Hayek, Constitution of Liberty, s. 54)

Utilitarismus a pragmatismus 1. Princip následků 2. Princip užitečnosti 3. Princip hédonismu 4. Princip Utilitarismus a pragmatismus 1. Princip následků 2. Princip užitečnosti 3. Princip hédonismu 4. Princip sociální (nejde jen o štěstí samotného jednajícího, ale o štěstí všech, jichž se jednání dotýká, o co možná největší štěstí co možná největšího počtu lidí a vposledku o sociální prospěch všech lidí vůbec) Jeremy Bentham (1748 – 1832) Přirozená práva jsou hloupost, kritérium štěstí – užitek John Stuart Mill (1806 – 1873) On Liberty (1859), Úvahy o vládě ústavní (1861), Ideál „liberální demokracie“, utilitarismus John Dewey – Rekonstrukce liberalismu (slovensky 2001) Blahobyt pro všechny, co nejširší demokratizace, silní role státu, kontrola ekonomiky

Liberalismus klasický - silný individualismus - důraz na morálku - negativní svoboda - formální Liberalismus klasický - silný individualismus - důraz na morálku - negativní svoboda - formální rovnost - důraz na slabý stát moderní (sociální) - slabší individualismus - morálka není důležitá - pozitivní svoboda - rovnost příležitostí - odpovědnost státu

Moderní (sociální) liberalismus - Zatímco klasický liberalismus považoval výraznou sociální nerovnost ve společnosti za Moderní (sociální) liberalismus - Zatímco klasický liberalismus považoval výraznou sociální nerovnost ve společnosti za přirozenou, žádoucí a morální, moderní liberalismus usiluje o vyrovnání sociálních nerovností, za tímto účelem začal usilovat o spojení se státní mocí - klasický liberalismus stavěl na individualismu a meritokracii, moderní liberalismus se vyznačuje příklonem ke kolektivismu, pragmatismu a socialismu. New Labour sociální liberalismus socialismus Spor o cíl svobody člověk usilující o rozvinutí svého lidského potenciálu (morálka) × člověk usilující o maximum slasti (efektivita)

Neoliberalismus - čerpá z tradice klasického liberalismu („neoklasický liberalismus“) - zdůrazňuje liberální hodnoty zejména Neoliberalismus - čerpá z tradice klasického liberalismu („neoklasický liberalismus“) - zdůrazňuje liberální hodnoty zejména v ekonomické sféře („laissez faire“) - obhajuje minimální stát, považuje svobodný trh za samoregulující (reakce na Keynesianismus, sociální liberalismus - odmítá a omezuje sociální stát (např. F. A. Hayek, M. Friedman)

Krajní pozice AYN RANDová Krajní pozice AYN RANDová "Každý státní zásah do ekonomiky spočívá v dávání nezasloužených výhod některým lidem na úkor jiných pomocí násilí. „ Capitalism: The Unknown Ideal "Lidská spodina, která by ve své hlouposti umřela hlady, nepřispívá těm nad sebou zhola ničím, získává však výdobytky všech jejich mozků. Taková je povaha soutěže mezi silným a slabým intelektem. V tom spočívá 'vykořisťování' kvůli kterému odsuzujete silné. . . „ John Galt, hlavní hrdina románu Atlas Shrugged (1957), česky Atlasova vzpoura (2014)

Krajní pozice Libertarianismus (např. Robert Nozick, Anarchy, State and Utopia, 1974) Zcela minimální stát Krajní pozice Libertarianismus (např. Robert Nozick, Anarchy, State and Utopia, 1974) Zcela minimální stát zajišťující vnitřní a vnější bezpečnost, žádné redistributivní zdanění Paleolibertarianismus (např. Hans Paleolibertarianismus -Hermann Hoppe, Democracy: The God that Failed: The Economics and Politics of Monarchy, Democracy, and Natural Order, 2001) Secese - obnova přirozeného řádu před vznikem organizovaného státu rovných individualizovaných občanů (patriarchální rodina, přirozená aristokracie, na státu nezávislé politické entity)

Současná debata o spravedlnosti John Rawls (A Theory of Justice, 1971) „kolektivistický liberalismus“ ((levicově Současná debata o spravedlnosti John Rawls (A Theory of Justice, 1971) „kolektivistický liberalismus“ ((levicově liberální pozice) spravedlnost jako „férovost“, experiment „závoje nevědomosti“, sociální a ekonomické nerovnosti mají být uspořádány tak, aby sloužily maximálnímu prospěchu nejméně zvýhodněných občanů) X Robert Nozick (Anarchy, State and Utopia, 1974) „anarcholibertarianismus“ (libertariánská pozice) spravedlnost jako „právo“, odmítá redistribuci majetku jakožto zásah do práv člověka, odmítá aby jedni byli prostředkem druhých

Ideje klasického a moderního liberalismu ve střetu aliance KL a konzervatismu x aliance ML Ideje klasického a moderního liberalismu ve střetu aliance KL a konzervatismu x aliance ML a socialismu rovná daň x progresivní daň (DPH, daň z převodu nemovitosti, daňové slevy) základní práva x sociální a emancipační práva (kouření v restauracích, registrované svazky, adopce homosexuály) Zastupitelská demokracie x přímá demokracie (otázka referend, přímá volba prezidenta, poměrný volební systém, „odvolatelnost politiků“)

te r h“ ra em ok „d je ice ad Tr ýc rtv m te r h“ ra em ok „d je ice ad Tr ýc rtv m cie je us tis m va er nz Ko (C he s ké ií lid s of ilo s „f - tradice - nedokonalost člověka - pragmatismus - organické pojetí společnosti - hierarchie, autorita - majetek n ed ok Principy konzervatismu: to n) on al os ti“ Konzervatismus

Konzervatismus Edmund Burke, Úvahy o revoluci ve Francii (1790) - kritika Francouzské revoluce (1789) Konzervatismus Edmund Burke, Úvahy o revoluci ve Francii (1790) - kritika Francouzské revoluce (1789) Obhajoba tradičních institucí a morálky Proti abstraktním osvícenským principům staví „předsudek“ Stát má bránit zlu, nikoli „prosazovat dobro“ Nebyl Tory, ale Whig, v době Americké revoluce vyjadřoval americkým koloniím podporu, uznával ideje Adama Smitha V tomto předjímal alianci konzervatismu a klasického liberalismu

Konzervatismus Russel Kirk, The Conservative Mind (1953) (Česky Konzervativní smýšlení) má zato, že lze Konzervatismus Russel Kirk, The Conservative Mind (1953) (Česky Konzervativní smýšlení) má zato, že lze konzervatismus lze shrnout do celkem šesti zásad : • • • víra v transcendentní řád či přirozený zákon rozmanitost, tajuplnost a nedokonalost lidské existence strukturovanost, organicita a řád ve společnosti svoboda a majetek jsou úzce svázány víra ve zvyklosti, konvence společenské změny musí být uvážené X radikalita, hledání dokonalosti člověka i společnosti, pohrdání tradicí a důraz na rozum, důraz na ekonomické a politické rovnostářství

Konzervatismus autoritářský - ancient regime - tradice minulosti - monarchie - nedůvěra ke svobodě Konzervatismus autoritářský - ancient regime - tradice minulosti - monarchie - nedůvěra ke svobodě paternalistický - konstitucionalismus - elitářská demokracie - klasický liberalismus - respekt ke svobodě liberální - důraz na hodnoty a morálku - respekt k lidské svobodě - podpora tržní ekonomiky - podpora demokracie

Impulsy k rozvoji konzervatismu ve 20. století Enormní síla socialismu a moderního liberalismu ve Impulsy k rozvoji konzervatismu ve 20. století Enormní síla socialismu a moderního liberalismu ve 20. století – reakce a impulsy: Obnova klasického liberalismu a libertarianismu F. A. Hayek Road to Serfdom (1944) Ludwig von Mises Human Action (1949) Tradicionalismus Richard M. Weaver Ideas Have Consequences (1948) Eric Voegelin New Science of Politics (1952) Russel Kirk Conservative Mind (1953) Antikomunismus James Burnham The Struggle for the World (1947) Whittaker Chambers Witness (1952)

Nová pravice (New Right) Vzestup od 70. let 20. století - Margaret Thatcherová (UK) Nová pravice (New Right) Vzestup od 70. let 20. století - Margaret Thatcherová (UK) - Ronald Reagan (USA) - Kombinuje morální konzervativní hodnoty s liberální ideologií svobodné ekonomiky New Right neoliberalismus neokonzervatismus

Nová pravice (New Right) Frank S. Meyer – „fusionismus“ (konvergence libertarianismu a tradicionalismu) přesvědčení, Nová pravice (New Right) Frank S. Meyer – „fusionismus“ (konvergence libertarianismu a tradicionalismu) přesvědčení, že tyto dvě velké tradice nestojí v rozporu – cílem politického řádu je podle něj svoboda, zatímco cílem morálního řádu je ctnost. Nutit lidi ke ctnosti, jak by mohli považovat za žádoucí někteří tradicionalisté a autoritáři, nepovažoval Meyer za správný cíl politického řádu

Neokonzervatismus - Vychází z některých idejí klasického konzervatismu - Zdůrazňuje význam politické autority, z Neokonzervatismus - Vychází z některých idejí klasického konzervatismu - Zdůrazňuje význam politické autority, z obavy před oslabením morálních standardů a rozkladu společnosti. Klade proto důraz na právo, pořádek a morálku a to jak v soukromé, tak ve veřejné sféře, tradiční rodinné hodnoty a instituce - Aktivistická zahraniční politika, vývoz demokracie - Má v sobě i výrazný náboženský prvek, zejména v USA, dokonce se dá hovořit o „křesťanské Nové pravici“ (New Christian Right)

Paleokonzervatismus Patrick J. Buchanan Ø Tradicionalismus Ø Vlastenectví Ø Rodinné a křesťanské hodnoty Ø Paleokonzervatismus Patrick J. Buchanan Ø Tradicionalismus Ø Vlastenectví Ø Rodinné a křesťanské hodnoty Ø Protekcionismus Ø Izolacionismus

ALT Right - Odlišnost od ostatních konzervativních proudů (křesťanský konzervatismus, neoliberalismus, neokonzervatismus) Ø Identitární ALT Right - Odlišnost od ostatních konzervativních proudů (křesťanský konzervatismus, neoliberalismus, neokonzervatismus) Ø Identitární hnutí Ø Proti imigraci – „rasový realismus“ Ø Proti feminismu, nové levici a politické korektnosti Milo Yiannopoulos – „nesourodé hnutí antifeministů, rasových realistů, obránců západní kultury a antikonzumeristů, toužících po vyšším smyslu. Stoupenci tohoto hnutí zastávají dle Yiannopoulose realistický světonázor, že hodnoty a způsob myšlení lidí z různých kultur a ras jsou různé a vzájemně nekompatibilní a jejich přílišné mísení nepovede k integraci, ale ke konfliktu“ https: //www. youtube. com/watch? v=Rz 8 XM 6 JNRDc

„Culture wars“ V USA probíhá urputný boj o pozici náboženství v politice a o „Culture wars“ V USA probíhá urputný boj o pozici náboženství v politice a o politizaci morálních hodnot vyplývajících z náboženského přesvědčení. Tento jakýsi boj o „duši Ameriky“ bývá nazýván „kulturní válkou“ - vedenou mezi náboženskými konzervativci a sekularisty. Tato konfliktní linie je v podstatné míře vedena na politické rovině mezi republikány a demokraty. Společnost v USA je tak dnes politicky polarizována spíše na základě kulturních, morálních, náboženských a etnických otázek, než na základě konkrétní sociální pozice jedince. Kulturní válka symbolicky začala rozhodnutím nejvyššího soudu z roku 1973 známé jako „Roe versus Wade“

univerzální střet řádů „percepce-Bytí“ teorie univerzálního střetu liberalismu a konzervatismu člověk zakouší vlastní svobodu univerzální střet řádů „percepce-Bytí“ teorie univerzálního střetu liberalismu a konzervatismu člověk zakouší vlastní svobodu i odpovědnost za své bytí na světě, tvoří jedinečný řád světa, organizuje své schopnosti k vrcholnému vyjádření ve vlastní neopakovatelné existenci. člověk zakouší omezení této nekonečné svobody tvorby, pokoru ve vztahu k historii vlastního rodu (tradice) i k fenoménům přesahujícím jeho vůli (transcendence). Moralita jako EMPATIE Moralita jako MRAVNÍ SÍLA

Vždy jde o formu syntézy řádů, v minulosti to byl zejména střet nových a Vždy jde o formu syntézy řádů, v minulosti to byl zejména střet nových a starých forem politického řádu, levice – pravice, v současnosti je to zejména střet sociálního liberalismu X demokratického konzervatismu Egalitarismus, emancipace, všestranný rozvoj, seberealizace, blahobyt, spravedlivá distribuce nová lidská práva, pozitivní svoboda, relativita hodnot, politizace morálky Individualismus, odpovědnost, tradice, autorita, přirozenost, oprávněnost nerovnosti, sociální nederminovanost základní lidská práva, negativní svoboda, absolutní hodnoty, depolitizace morálky

Socialismus Principy socialismu: - pospolitost - sociální rovnost - důraz na potřeby - společné Socialismus Principy socialismu: - pospolitost - sociální rovnost - důraz na potřeby - společné vlastnictví - bratrství, společenská třída stí, rx) o pn (Ma cho eb“ h s otř výc o p le s jeh d po odle dý u p až m „K dé kaž

Současné typy socialismu § Sociální demokracie a Třetí cesta § Rigidní stalinistické režimy § Současné typy socialismu § Sociální demokracie a Třetí cesta § Rigidní stalinistické režimy § Socialismus s čínskými rysy § Socialismus 21. století (21 st Century Socialism) § Anarchosocialismus (část antiglobal. hnutí) § Ekosocialismus § Socialistický feminismus

Utopický socialismus Nový zákon, Sk 4, 32: „Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a Utopický socialismus Nový zákon, Sk 4, 32: „Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné“. Thomas MORE, Utopie, 1516 „Proto jsem pevně přesvědčen, že se statky nemohou nijak správně a spravedlivě rozdělit a že nelze lidské poměry šťastně uspořádat, leč úplným odstraněním soukromého vlastnictví, naopak, dokud to zůstane, zůstane vždy u daleko největší a daleko nejlepší části lidí soužení a neuniknutelné břemeno chudoby a bídy“. J. J. ROUSSEAU O původu nerovnosti mezi lidmi, 1755 „Onen člověk, který si obsadil jistý kus pozemku a prohlásil: «Tohle je mé!» a našel dosti prostoduchých lidí, kteří mu to uvěřili, byl skutečným zakladatelem občanské společnosti. Kolika zločinů, válek, vražd, běd a hrůz by bylo lidstvo ušetřeno, kdyby byl někdo vytrhl kůly, zasypal příkopy a zavolal ne své druhy: chraňte se poslouchat toho podvodníka; jste ztraceni, jestliže zapomenete, že ovoce patří všem a země žádnému“. Saint-Simon (1760 -1825), Robert Owen (1771 -1858), Charles Fourier (1772 -1837) Utopické komuny založené na spolupráci a lásce (Fourier – 1800 obyvatel, Owen – New Harmony v Indianě, dodnes kibucy v Izraeli – od 1909)

„Vědecký“ komunismus Karel Marx (1818 -1883) Kritizuje utopisty, inspirace Hegelem, dialektický a historický materialismus „Vědecký“ komunismus Karel Marx (1818 -1883) Kritizuje utopisty, inspirace Hegelem, dialektický a historický materialismus „Filosofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit“ „Marxismus je všemocný, protože je pravdivý!“. (V. I. Lenin)

KAREL MARX - BEDŘICH ENGELS MANIFEST KOMUNISTICKÉ STRANY, Londýn 1848 …… Tato opatření budou KAREL MARX - BEDŘICH ENGELS MANIFEST KOMUNISTICKÉ STRANY, Londýn 1848 …… Tato opatření budou ovšem podle různých zemí různá. V nejpokročilejších zemích může však být téměř všeobecně použito těchto opatření : 1. Vyvlastnění pozemkového majetku a použití pozemkové renty na výdaje státu. 2. Silně progresívní daň. 3. Zrušení dědického práva. 4. Konfiskace majetku všech emigrantů a rebelů. 5. Soustřední úvěru v rukou státu prostřednictvím národní banky se státním kapitálem a výhradním monopolem. 6. Soustřední dopravy v rukou státu. 7. Zvýšení potu národních továren, výrobních nástrojů, získávání nové orné půdy a meliorace pozemků podle společného plánu. 8. Stejná pracovní povinnost pro všechny, zřízení průmyslových armád, zejména pro zemědělství. 9. Spojení zemědělské a průmyslové výroby, úsilí o postupné odstranění rozdílu mezi městem a venkovem. 10. Veřejná a bezplatná výchova všech dětí. Odstranění tovární práce dětí v její dnešní podobě. Spojení výchovy s materiální výrobou atd.

Kolektiv jako Bůh? G. W. F. HEGEL, Základy filosofie práva „Stát je jakožto skutečnost Kolektiv jako Bůh? G. W. F. HEGEL, Základy filosofie práva „Stát je jakožto skutečnost substanciální vůle, kterou má ve zvláštním sebevědomí povýšeném do své obecnosti, tím, co je o sobě a pro sebe rozumné. Tato substanciální jednota je absolutní nehybný samoúčel, ve kterém svoboda dospívá ke svému nejvyššímu právu, tak jako tento konečný účel má nejvyšší právo vůči jednotlivcům, jejichž nejvyšší povinností je být členy státu. “ „Určení individuální vůle jsou státem dovedena do objektivního jsoucna a dospívají teprve jeho prostřednictvím ke své pravdě a ke svému uskutečnění. Stát je jediná podmínka dosažení zvláštního účelu a blaha. “ „Stát je božská vůle jakožto přítomný, ke skutečné podobě a organizaci světa se rozvíjející duch. “ „Idea státu v nové době má tu zvláštní povahu, že stát je uskutečněním svobody nikoli podle subjektivní libosti, nýbrž podle pojmu vůle, to znamená podle její obecnosti a božskosti“.

Cesty k socialismu Revoluční socialismus Není jiná cesta, násilí je nezbytné Realizoval se pouze Cesty k socialismu Revoluční socialismus Není jiná cesta, násilí je nezbytné Realizoval se pouze v chudých nezápadních zemích (aspekt kolonialismu) Př. Rusko 1917, Čína 1949, Kuba 1959, Kambodža 1975 Evoluční socialismus Problém – postupné rozšiřování volebního práva Fabiánský socialismus – pokojná cesta, spojení politické aktivity a vzdělání Sociální demokracie – sociální stát, Keynesianismus

„Stará“ sociální demokracie • Akceptace demokracie • Kapitalismus je třeba ovládnout • Rezignace na „Stará“ sociální demokracie • Akceptace demokracie • Kapitalismus je třeba ovládnout • Rezignace na zespolečenštění výrobních prostředků • Keynesianismus • Sociální stát Zlaté poválečné období – př. Británie, Německo

Krize socialismu - recese v 70. a 80. letech - neoliberální a neokonzervativní reakce Krize socialismu - recese v 70. a 80. letech - neoliberální a neokonzervativní reakce - globalizační tlaky (ztráta kontroly nad národními ekonomikami, tlak na snižování výdajů) - úpadek socialistických režimů, rozpad socialistického bloku (1989, 1991)

Třetí cesta New Labour sociální liberalismus socialismus Bill Clinton „Noví Demokraté“ Tony Blair „New Třetí cesta New Labour sociální liberalismus socialismus Bill Clinton „Noví Demokraté“ Tony Blair „New Labour“.

Třetí cesta Hledá alternativu k: Ø staré sociální demokracii Ø nastupujícímu neoliberalismu Uznání nezbytnosti Třetí cesta Hledá alternativu k: Ø staré sociální demokracii Ø nastupujícímu neoliberalismu Uznání nezbytnosti existence kapitalistické ekonomiky Důležitá ekonomická a sociální role státu Opuštění socialistického rovnostářství Osvojení si liberální ideje rovnosti příležitostí a meritokracie

Neomarxismus - na západě se souběžně s reálným komunismem vyvíjel moderní marxismus, tzv. neomarxismus Neomarxismus - na západě se souběžně s reálným komunismem vyvíjel moderní marxismus, tzv. neomarxismus - méně deterministický, více ovlivněný Hegelem raným Marxem. - zaměřoval více na ideologické a kulturní, než na ekonomické souvislosti. - tzv. Frankfurtská škola (Adorno, Horkheimer, Marcuse), která svou „kritickou teorií“ kombinovala marxismus, hegelianismus a freudismus, ovlivnila tzv. Novou levici (tzv. 60. léta).

Neomarxismus - Podle koncepce neomarxismu jde o to, ne již zničit liberální kapitalistickou ekonomiku, Neomarxismus - Podle koncepce neomarxismu jde o to, ne již zničit liberální kapitalistickou ekonomiku, ale západní kulturu, její hodnoty, náboženství – poté se Západ rozloží sám. - původní ekonomický determinismus je nahrazen kulturním determinismem - Inspirace pro studentské revoluce 60. let, sexuální revoluce, drogová revoluce

Herbert Marcuse, Eros and Civilization, 1955 - Syntéza Marxe a Freuda - Univerzální přijetí Herbert Marcuse, Eros and Civilization, 1955 - Syntéza Marxe a Freuda - Univerzální přijetí principu slasti - Odmítnutí kulturního a morálního řádu MARCUSE, H. Psychoanalýza a politika. Praha, Svoboda, 1969. Kapitola Teorie pudů a svoboda (s. 15 -38).

Čínský socialismus - Specifikum „asijských hodnot“, Konfuciánství - Teng Siao-pchingova éra - Kombinace komunistické Čínský socialismus - Specifikum „asijských hodnot“, Konfuciánství - Teng Siao-pchingova éra - Kombinace komunistické vlády a některých prvků svobodné ekonomiky - Spojení komunismu a nacionalismu Kritika: 5200 USD HDP na hlavu, stálé zásadní porušování lidských práv, podhodnocení jüanu, zásadní rozdíly v blahobytu obyvatel, demografický trend

„Socialismus 21. století“ údajně nový model socialismu, který se údajně snaží vyvarovat chyb, jež „Socialismus 21. století“ údajně nový model socialismu, který se údajně snaží vyvarovat chyb, jež vedly k neúspěchu socialismu koncem 20. století, a zároveň se snaží reagovat na podmínky 21. století. Za duchovního otce tohoto modelu je považován Heinz Dieterich Steffan (1943), levicově zaměřený politolog německého původu, žijící v Mexiku, poradce venezuelského prezidenta Huga Cháveze. Definování socialismu 21. století není podle H. Dietericha dosud ukončeno, neboť se stále vyvíjí, je však již možné určit jeho základní principy. V politické oblasti: Použití politické moci ve prospěch většiny a účastnická demokracie na místní, regionální a národní úrovni. Respektování politického pluralismu. Odvržení přebyrokratizovaného státu a systému jediné strany, jediné odborové organizace a jediné doktríny. V ekonomické oblasti: Ekonomika sloužící potřebám komunit, kolektivní vlastnictví výrobních prostředků, dále společné řízení (Co-Management), na kterém se podílí kapitál i pracovní síly. Vnitřní a udržitelný rozvoj. Respektování trhu a soukromého vlastnictví. Odmítnutí utlačování pracovníků, výhradní státní vlastnictví výrobních prostředků. V sociální oblasti: Cení si sociálních práv, sociálních hnutí, organizovaných komunit, rovnosti a sociálního zapojení. Respektování třídních rozdílů a odmítnutí třídního útlaku. V geopolitické oblasti: Formování Latinskoamerického mocenského bloku (ALBA) jako integračního modelu. Respektování mezinárodních smluv. Odmítnutí neoliberalismu a US imperialismu. V hodnotové oblasti: Solidarita, kolektivní prospěch, humanismus nad ekonomikou, svoboda a rovnost, flexibilita. Respekt k místním kulturám a historickým podmínkám. Zavržení egoismu, konkurenčních závodů uvnitř komunity, korupce a akumulování velkého množství peněz jednotlivci.

Socialismus jako iluze „Již nikdy se nebudeme moci vrátit k údajné nevinnosti a kráse Socialismus jako iluze „Již nikdy se nebudeme moci vrátit k údajné nevinnosti a kráse uzavřené společnosti. Náš sen o nebi nemůže být na zemi uskutečněn. Jakmile se začneme spoléhat na svůj rozum a užívat svých kritických schopností, jakmile pocítíme volání osobní odpovědnosti a s ním i odpovědnost za pomoc pokroku poznání, nemůžeme se vrátit do stavu bezvýhradného podřízení se kmenovému kouzlu. Pro toho, kdo okusil ze stromu poznání, je ráj ztracen“. POPPER, K. R. Otevřená společnost a její nepřátelé I. Uhranutí Platónem, s. 180. Raymond Aron, Opium intelektuálů (1955) socialistický přístup je „založený na poezii neznáma, budoucnosti a absolutna“

Paroubkův socialismus Paroubkův socialismus "Jaký je rozdíl mezi leninskou, stalinskou a Paroubkovou cestou k socialismu? Leninská cesta k socialismu je jako letenský tunel; všude kolem tma, zima a sychravo a někde vpředu svítí malé světélko. Stalinská cesta k socialismu je jako pražská tramvaj; pár lidí sedí, ostatní visí. Paroubkova cesta k socialismu je jako zaoceánská loď; pár lidí u kormidla, ostatní zvrací. "

Extremismus „Kouzlo (Zauber), které bojuje na naší straně, Venušino oko, které fascinuje a oslepuje Extremismus „Kouzlo (Zauber), které bojuje na naší straně, Venušino oko, které fascinuje a oslepuje dokonce i naše protivníky, je kouzlo extrému (die Magie des Extrems), svůdnost, jíž působí vše krajní (das Äusserste). „ F. Nietsche, Vůle k moci Socialismus – komunismus – anarchismus? Liberalismus – konzervatismus – fašismus – nacismus?

Ministerstvo vnitra ČR využívá ve své koncepční činnosti tuto pracovní definici: Pojmem extremismus jsou Ministerstvo vnitra ČR využívá ve své koncepční činnosti tuto pracovní definici: Pojmem extremismus jsou označovány vyhraněné ideologické postoje, které vybočují z ústavních, zákonných norem, vyznačují se prvky netolerance, a útočí proti základním demokratickým ústavním principům, jak jsou definovány v českém ústavním pořádku. Mezi tyto principy patří: - úcta k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 Ústavy), - svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát (čl. 1 Ústavy), - nezměnitelnost podstatných náležitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 Ústavy), - svrchovanost lidu (čl. 2 Ústavy), - volná soutěž politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů (čl. 5 Ústavy), - ochrana menšin při rozhodování většiny (čl. 6 Ústavy), - svoboda a rovnost lidí v důstojnosti a právech, nezadatelnost, nezcizitelnost, nepromlčitelnost a nezrušitelnost základních práv a svobod bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního a sociálního původu, příslušnosti k národnosti nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení (čl. 1, čl. 3 Listiny základních práv a svobod). Extremistické postoje jsou způsobilé přejít v aktivity, které působí, ať již přímo nebo v dlouhodobém důsledku, destruktivně na stávající demokratický politicko-ekonomický systém, tj. snaží se nahradit demokratický systémem nedemokratickým (totalitním nebo autoritářským režimem, diktaturou, anarchií). Tímto typem aktivit se zabývá Bezpečnostní informační služba na základě zákona č. 153/1994 Sb. , dle § 5 písm. a). (http: //www. policie. cz/clanek/prevence-informace-o-extremismu-co-je-extremismus. aspx)

Zdroje, informace Informace BIS o vývoji na extremistické scéně Výroční zpráva BIS za rok Zdroje, informace Informace BIS o vývoji na extremistické scéně Výroční zpráva BIS za rok 2016 https: //www. bis. cz/vyrocni-zprava 16 e 1. html? Article. ID=1136 ZPRÁVA O EXTREMISMU NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY V ROCE 2016 http: //www. mvcr. cz/clanek/extremismus-vyrocni-zpravy-o-extremismua-strategie-boje-proti-extremismu. aspx Centrum pro bezpečnostní a strategická studia, o. s. ve spolupráci s Katedrou politologie FSS MU a Oddělením Bezpečnostních a strategických studií FSS MU http: //www. rexter. cz/

Problematičnost pojmů Relativita pojmu – extremismus je definován vůči systému – etablovanému režimu a Problematičnost pojmů Relativita pojmu – extremismus je definován vůči systému – etablovanému režimu a poměrům, stávajícímu pozitivnímu právu (viz. boj za lidská práva v totalitním režimu, liberální idea v době feudalismu apod. ) Extrémní – nejkrajnější, nejvzdálenější Radikální – radix, kořen, do hloubky Ø Odlišení mládežnických subkultur a ideologického extremismu Ø Extremismy se v jistém smyslu prolínají (antisystémovost, potřeba revoluce, populismus…) Ø Problém kontinuity na pravé straně spektra (fašismus X nacismus) (socialismus x anarchismus)

Obvyklé rozdělení extremismu Extremismus – vybočování a činnost směřující proti stávajícímu demokratickému režimu a Obvyklé rozdělení extremismu Extremismus – vybočování a činnost směřující proti stávajícímu demokratickému režimu a ústavnímu pořádku ultrapravice Neonacistická scéna Krajně nacionalistické skupiny ultralevice Anarchoautonomní hnutí Marxisticko-leninsky orientované skupiny

ultrapravice Neonacistická scéna Krajně nacionalistické skupiny RASA X NÁROD X křesťanství, pohanská inspirace ultrapravice Neonacistická scéna Krajně nacionalistické skupiny RASA X NÁROD X křesťanství, pohanská inspirace Nietzsche

Fašismus x nacismus Konzervativní hodnoty (pojetí národa, autority, morálky, pořádku), jsou ovšem chápány v Fašismus x nacismus Konzervativní hodnoty (pojetí národa, autority, morálky, pořádku), jsou ovšem chápány v radikálních souvislostech a v extrémním duchu, přičemž ústavní zřízení liberální demokracie je zde považováno za slabý a nevhodný nástroj řízení státu. „Ultranacionalismus“ tedy klade důraz spíše na národní identitu, tradiční hodnoty, historii konkrétní země a křesťanství (Národní strana, Vlastenecká fronta, Národní sjednocení, Právo a spravedlnost) Pro neonacismus naproti tomu není tolik hodnotný samotný národ jako kulturní, politická, historická či jazyková entita, ale vztahuje se spíše k rasové ideologii a má tedy více internacionální charakter, přičemž je pro něj charakteristický silně profilovaný antisemitismus. Neonacistická ideologie je v mnoha směrech ideologií „levicovou“, jak napovídá sám název (národní socialismus), dále pak i metody prosazování politických cílů, revoluční rétorika, postoje ke svobodě a důstojnosti člověka, rovnosti, kapitalistickému a socialistickému pojetí ekonomiky a mezinárodně-politickým otázkám. (Národní odpor, DSSS)

Konspirativismus Popper proti „konspirační teorii společnosti“, která je „typickým důsledkem sekularizace náboženských pověr“ („. Konspirativismus Popper proti „konspirační teorii společnosti“, která je „typickým důsledkem sekularizace náboženských pověr“ („. . . názor, že výklad společenského fenoménu spočívá v odhalení lidí nebo skupin, které mají na existenci tohoto fenoménu zájem (někdy je to zájem skrytý a je třeba jej nejprve odhalit) a kteří plánovali a tajně připravovali uskutečnění tohoto fenoménu“) Arendtová pak ve své klíčové knize Původ totalitarsmu (1951) dokonce považuje konspirační mýty a jejich mobilizační povahu za klíčovou součást totalitního pojetí společnosti: „Formy totalitní organizace jsou, na rozdíl od ideologického obsahu a propagandistických hesel zcela nové. Jsou určeny k přenášení propagandistických lží hnutí, konstruovaných kolem určité centrální smyšlenky – spiknutí Židů, trockistů, nebo 300 rodin atd. –, do fungující reality, k vybudování, i v netotalitních podmínkách, společnosti, jejíž členové jednají a reagují v souladu s pravidly smyšleného světa“.

Anarchismus an arché – bez vlády liberální individualismus X socialistický komunitarismus (Anarchokomunismus, Anarchosyndikalismus, Anarchoprimitivismus) Anarchismus an arché – bez vlády liberální individualismus X socialistický komunitarismus (Anarchokomunismus, Anarchosyndikalismus, Anarchoprimitivismus) Pierre-Joseph Proudhon (1809 -1865) Petr Kropotkin (1842 -1921) Noam Chomsky (1928), lingvista anarchosyndikalismus a libertariánský socialismus X globalizaci, válce, politice USA, Izraele Jan Keller: "Anarchismus jako teorie společnosti i jako hnutí má svoji budoucnost teprve před sebou. Současný vývoj totiž nepozorovaně, ale o to systematičtěji vytváří podmínky pro realizaci jeho myšlenek. "

Svět zleva M. Randsdorf, S. Suja, 2007 „…strategie sociálního antisystémového hnutí nemůže být postavena Svět zleva M. Randsdorf, S. Suja, 2007 „…strategie sociálního antisystémového hnutí nemůže být postavena jen na úzké koncepci politiky jako boje za dobytí prostoru moci v institucionalizovaných nebo právně politických aparátech, které moc prosazují a chrání. Pro levici by dnes politika měla být uměním budovat co nejširší sociální antisystémovou sílu. K tomu se lze přiblížit rovněž tím, že se naučíme legálně překonávat (nebo i obcházet) překážky, jež nám nadvláda moci staví do cesty ve směrech, kde očekává ofenzivu mas“.

David Duke Moje Probuzení Cesta k rasovému porozumění (1998, 2009) I. Syn Ameriky II. David Duke Moje Probuzení Cesta k rasovému porozumění (1998, 2009) I. Syn Ameriky II. Rasa a skutečnost III. Židovská otázka IV. Boj za pravdu

Křesťanství 2, 1 miliardy Islám 1, 5 miliardy Judaismus 14 milionů Hinduismus 900 milionů Křesťanství 2, 1 miliardy Islám 1, 5 miliardy Judaismus 14 milionů Hinduismus 900 milionů Buddhismus 400 milionů

Vzestup náboženství Boží pomsta - „La Revanche de Dieu“ (1991) Gilles Kepel Boží pomsta Vzestup náboženství Boží pomsta - „La Revanche de Dieu“ (1991) Gilles Kepel Boží pomsta - křesťané, Židé a muslimové znovu dobývají svět 1977 – Izrael (průnik náboženských sionistických stran do politiky) 1978 – Jan Pavel II. papežem 1979 – Írán (ájatolláh Chomejní vyhlašuje Islámskou republiku v Íránu)

Modernita a sekularizace Sekularizační teze – v důsledku modernizace společnosti, pokroku ve vědě, technice Modernita a sekularizace Sekularizační teze – v důsledku modernizace společnosti, pokroku ve vědě, technice a blahobytu bude hrát náboženství jako relikt minulosti stále menší úlohu, bude zatlačováno do soukromí a nakonec zanikne (viz. opium lidu) Realita desekularizace - reakce na „modernitu“ (rozpad morálního řádu, rozmělnění identity, krize modernity, neuspokojení člověka) - produktem modernity (není návratem k minulosti, ale vizí budoucnosti)

Střet civilizací ? „The Clash of Civilizations ? “ - „Střet civilizací ? “ Střet civilizací ? „The Clash of Civilizations ? “ - „Střet civilizací ? “ (1993) Samuel Huntington: Střet civilizací Boj kultur a proměna světového řádu (2001) Huntington říká: „Ústřední teze této knihy zní, že kultura a kulturní identity, které jsou v nejširším ohledu zároveň identitami civilizačními, utvářejí ve světě po studené válce vzorce soudržnosti, rozpadu a konfliktu. “ „Ze všech prvků objektivně definujících civilizaci je však nejdůležitější náboženství. . . Lze říci, že do značné míry jsou hlavní světové civilizace totožné s největšími světovými náboženstvími“ „. . . na globální úrovni probíhá hlavní rozdělení mezi „Západem a zbytkem světa“, kdy k největším konfliktům dochází mezi Západem na jedné straně a muslimskými a asijskými společnostmi na straně druhé. Nebezpečné střety budoucnosti patrně vzejdou ze západní arogance, islámské netolerance a čínské asertivity. “

Náboženství a politika Křesťanství je poněkud více individualistické, zaměřené na jednotlivce a jeho osobní Náboženství a politika Křesťanství je poněkud více individualistické, zaměřené na jednotlivce a jeho osobní cestu k Bohu. Revoluční se stala jeho myšlenka etiky nenásilí a nekonfliktní přijetí stávajících společenských a politických struktur - „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu“ (Mt 22: 21) či „. . . takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se proti Božímu řádu“ (Ř 13: 2) Křesťanské obce v prvních staletích byly převážně bez jakýchkoli politických ambic. Judaismus a islám ve své podstatě usilují o sociální reformu společnosti, o změnu dosavadní kvality společenské struktury - o jednotu sociálního a náboženského života. Cílem judaismu i islámu je totálně prosadit vládu Božího zákona (halacha, šarí´a), ideálem je tedy čistá „teokracie“. Vnímají společnost monisticky, předpokládají přirozené sepětí duchovní a světské roviny života společnosti.

Islámský fundamentalismus Islámský svět utrpěl za posledních sto let mnoho porážek - rozklad jeho Islámský fundamentalismus Islámský svět utrpěl za posledních sto let mnoho porážek - rozklad jeho politické moci, podkopání autority islámu v důsledku invaze cizích idejí, zákonů a způsobů života, oslabení tradičních patriarchálních rodinných vazeb. „V tomto smyslu je obrození nezápadních náboženství nejvýznamnějším projevem protizápadního postoje nezápadních společností. Toto obrození neznamená odmítnutí modernity jako takové, pouze odmítnutí Západu a sekularismu, degenerované kultury spojované se Západem. “ Je to boj proti „westoxifikaci“, někdy se též hovoří o „západním moru“ či „okcidentóze“.

Velký rozvrat? Vývoj, jímž v posledním půlstoletí prošly Spojené státy a postupně i další Velký rozvrat? Vývoj, jímž v posledním půlstoletí prošly Spojené státy a postupně i další hospodářsky vyspělé země bývá nazýván přechodem k "informační společnosti", "třetí vlnou", která může mít stejně zásadní důsledky jako přechod od společnosti zemědělské ke společnosti průmyslové. Vymoženosti, jimiž nás obdařil hospodářský systém spočívající na informacích, měly negativní vliv na náš společenský život a morálku. Věc má ale i kladnou stránku: rozvrácený společenský řád se obvykle začne opravovat, a z mnoha náznaků lze usoudit, že to se právě dnes děje. Kniha se zabývá tím, jak společenský řád vzniká, jak se vyvíjí a odkud pocházejí jeho zdroje. Francis Fukuyama The Great Disruption: Human Nature and the Reconstitution of Social Order (2000)

Politické x občanské náboženství GENTILE, Emilio. Politická náboženství. Mezi demokracií a totalitarismem. Brno: CDK, Politické x občanské náboženství GENTILE, Emilio. Politická náboženství. Mezi demokracií a totalitarismem. Brno: CDK, 2008: dvě formy „sakralizace politického systému“ Politické náboženství x občanské náboženství sakralizací politického systému založené na ideologickém monismu, který legitimizuje radikalitu a průnik do všech aspektů života jednotlivce a společnosti zdroj a legitimizace hodnot svobody, lidské důstojnosti demokracie, zaručuje pluralitu názorů

Ústavy a Bůh… Irsko In the Name of the Most Holy Trinity, from Whom Ústavy a Bůh… Irsko In the Name of the Most Holy Trinity, from Whom is all authority and to Whom, as our final end, all actions both of men and States must be referred, We, the people of Éire, Humbly acknowledging all our obligations to our Divine Lord, Jesus Christ, Who sustained our fathers through centuries of trial, Polsko We, the Polish Nation all citizens of the Republic, Both those who believe in God as the source of truth, justice, good and beauty, As well as those not sharing such faith but respecting those universal values as arising from other sources, Equal in rights and obligations towards the common good Poland, … Německo Präambel Im Bewußtseiner Verantwortung vor Gott und den Menschen, Malta 2. (1) The religion of Malta is the Roman Catholic Apostolic Religion. (2) The authorities of the Roman Catholic Apostolic Church have the duty and the right to teach which principles are right and which are wrong. (3) Religious teaching of the Roman Catholic Apostolic Faith shall be provided in all State schools as part of compulsory education.

Američtí katolíci a poslední volby Americká katolická komunita jako celek, činící přibližně 23– 25% Američtí katolíci a poslední volby Americká katolická komunita jako celek, činící přibližně 23– 25% amerického obyvatelstva Exit Polls. . . 2000: 2004: 2008: 2012: Bush 46 % Bush 52 % Obama 54 % Obama 50 % Al Gore 53 %, Kerry 47 %. Mc. Cain 45 % Romney 48 % 2016: Trump 52% Clintonová 45% U amerických protestantů (nerozlišeně) byla preference Trumpa mírně vyšší (58%), Clintonové jen 39%. Pokud se naopak zohlední míra intenzity náboženského života bez ohledu na vyznání (návštěvnost bohoslužeb nejméně jednou týdně), tak v této skupině činila podpora Trumpa 56% a Clintonové 40%.

„Dějiny MV“ Praotec reflexe MV Athéňan Thukydides (- 5. stol. ) Dějiny peloponéské války „Dějiny MV“ Praotec reflexe MV Athéňan Thukydides (- 5. stol. ) Dějiny peloponéské války je tak zakladatelem tzv. “realistické“ tradice reflexe MV – za rozhodující považuje mocenské a materiální aspekty politiky U kořenů tzv. “liberálně-idealistické“ tradice MV stojí stoikové, kteří vychází z jednoty lidstva, respektu k jedinci a z možnosti mírové spolupráce mezi lidmi a politickými útvary. Tuto myšlenku rozvíjí dále křesťanství a také je základem západního konceptu individuálních lidských práv. Éra římského impéria Éra křesťanského impéria Vznik vestfálského systému, „koncerty velmocí“ (dohody „nejvýznamnějších států“) 1. sv. válka – rozbití mnohonárodních říší (Rakousko-Uhersko, Osmanská říše) na základě principu práva národů na sebeurčení 2. sv. válka – pokus o právní rámec MV (OSN), bipolarita, „globální vestfálský systém“ Pád komunistického impéria – unipolarita, multipolarita, kosmopolis, Global governance (? ? ? )

Globalizace a MV Globalizace je rychle rostoucí „časoprostorová komprese“ (time space compression) • „borderless Globalizace a MV Globalizace je rychle rostoucí „časoprostorová komprese“ (time space compression) • „borderless world“ • „světověk“ • „exploze vzájemné celoplanetární závislosti“ • „runaway world“ • „permanentní výjimečný stav“

Vlny globalizace G. Therborn ve své hypotéze o historických vlnách klasifikuje celkem šest vln Vlny globalizace G. Therborn ve své hypotéze o historických vlnách klasifikuje celkem šest vln globalizace. První vlna se týkala období šíření velkých světových náboženství a vzniku transkontinentálních civilizací: šlo o vlnu kulturní globalizace, kdy velká náboženství nesla s sebou také jazyky, písma a estetické vzory. Druhou vlnu globalizace představovala expanze Evropanů od 16. století, spojená s námořními objevnými plavbami, moderní vědou a koloniálními válkami. Třetí vlnou byly změny spjaté s válkami evropských velmocí v Evropě i na jiných kontinentech v prostoru koloniálních teritorií. Čtvrtá vlna globalizace byla spojena s vrcholem evropského imperialismu v 19. století, se zdokonalením dopravy, s růstem mezinárodního obchodu a migrace lidí, se vznikem světového trhu komodit a kapitálu v období před I. světovou válkou. Pátá vlna začala druhou světovou válkou, byla začátkem globalizace, kdy zejména v důsledku situace po rozsáhlém konfliktu vznikla již potřeba nových nadnárodních přístupů k řešení objevujících se nadnárodních (později tzv. globálních) problémů. Přístupy ke globálním problémům byly však konfliktně poznamenány a deformovány v podmínkách studené války v rozdělené Evropě a jejího začleňování do globálních struktur v důsledku celosvětové politiky dvou mocenských bloků tzv. Západu a Východu. V šesté, soudobé vlně globalizace, vznikly nové fenomény, jimiž jsou například rostoucí migrace a pohyblivost nejen osob, ale především kapitálu, rostoucí prostorová rozptýlenost produktivních činností a turbulentní reorganizace ekonomického života – ale také zesilování multikulturnosti sociálního života ve společnostech, regionech a městech, nová média informačních technologií, která umožnila globální komunikaci informace s možnostmi nepřetržitého spojení jejích účastníků v nadúzemním prostoru. (Therborn, G. (2000). Globalizations: Dimensions, Historical Waves, Regional Effects, Normative Governance, International Sociology)

Tři etapy globalizace (Friedman) – Globalizace 1. 0 1492 -1800 Hlavní síla-státy, celosvětový obchod, Tři etapy globalizace (Friedman) – Globalizace 1. 0 1492 -1800 Hlavní síla-státy, celosvětový obchod, hrubá síla, soutěž a konkurence mezi státy – Globalizace 2. 0 1800 -2000 Hlavní síla-nadnárodní společnosti, průmyslová revoluce, vznik globální ekonomiky, rozvoj komunikační infrastruktury – Globalizace 3. 0 2000 Hlavní síla-jedinec, plochý svět, hřiště se nejen zmenšuje, ale i vyrovnává, vstup nezápadních aktérů, všichni nejsou součástí plochého světa. . . Thomas L. Friedman, Svět je plochý. Stručné dějiny jednadvacátého století (2005, 2006, česky 2007)

„Aktéři globalizace“ • • Nadnárodní společnosti NNS (transnational corporations - TNCs´) - výrobní, obchodní, „Aktéři globalizace“ • • Nadnárodní společnosti NNS (transnational corporations - TNCs´) - výrobní, obchodní, internacionalizace vlastnictví. NNS jsou stále nezávislejší na zemích svého původu, působí globálně, v globálním měřítku koncentrují ekonomickou moc v rukou malého počtu ekonomických subjektů. Kupř. HDP ČR je třetinou obratu General Motors či polovinou obratu Wall-Mart Stores. Nejvyspělejší státy a jejich uskupení „Triadizace vlivu“ tří uskupení USA, EU, Japonsko, ze kterých pochází nejvíce největších a nejvlivnějších NNS, které jsou ekonomickými centry majícími své periferie. G 7+1 je sdružení sedmi nejvyspělejších států světa (Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Spojené království, USA) a Ruska. Dohromady tyto státy představují 65% světové ekonomiky. Mezinárodní organizace Nejmocnější mezinárodní organizace spojené s nejmocnějšími státy a NNS – Mezinárodní měnový fond (IMF – ukládá státům podmínky v rámci Struktural Adjustment Programmes), Světová banka (WB – půjčuje peníze jednotlivým zemím) a Světová obchodní organizace (WTO – stanovuje pravidla mezinárodního obchodu)

„Noví aktéři globalizace“ Země „BRICS“ • Brazílie • Rusko • Indie • Čína • „Noví aktéři globalizace“ Země „BRICS“ • Brazílie • Rusko • Indie • Čína • Jižní Afrika Tyto ekonomiky se v roce 2050 vzhledem ke svému rychlému růstu mají stát dominantními ekonomikami světa

Politické důsledky globalizace Podle Anthony Mc. Grewa (2004) existují tyto názorové proudy: Globalisté vycházejí Politické důsledky globalizace Podle Anthony Mc. Grewa (2004) existují tyto názorové proudy: Globalisté vycházejí stále ještě z první fáze debaty o globalizaci. Argumentují, že v globalizovaném světě, který je dominován nadnárodním kapitálem, jsou národní vlády stále více bezmocné a nedůležité. Zatímco jsou příliš malé, aby se dokázaly efektivně vypořádat s globálními výzvami, které ovlivňují jejich občany (např. globální oteplování nebo obchod s drogami), jsou příliš velké na to, aby se dokázaly vypořádat s místními problémy (například recyklování odpadků). Například ve Velké Británii, argumentuje Mc. Grew, je tak moc britské vlády podemílána nadnárodní Evropskou unií na jedné straně, a zároveň rostoucí důležitostí institucí na sub-národní úrovni (například skotský parlament), jakož i institucemi, které s vládou soutěží o ekonomickou moc (nadnárodní korporace). Internacionalisté naopak tvrdí, že schopnost národních vlád regulovat životy svých občanů a řídit globální záležitosti nikdy nebyla tak velká jako nyní. Podle nich nenastává žádný konec národních států v procesu globalizace, ale naopak globalizace posiluje důležitost národních vlád při řízení lidských záležitostí. Transformacionalisté se vynořili v druhé fázi diskuse o globalizaci. Nesouhlasí ani s jednou z obou škol a tvrdí, že v globalizovaném světě musí národní vlády změnit svou roli a funkce. V důsledku toho se odehrává podstatná rekonfigurace moci, pravomocí, autority a legitimnosti národních států. Národní státy neztrácejí význam, jak tvrdí globalisté, ale zároveň jejich moc jednoduše neroste, jak tvrdí internacionalisté. Musí se přizpůsobit novému kontextu, v němž je jejich moc a suverenita sdílena s mnoha dalšími veřejnými i soukromými institucemi. To se projevuje na jedné úrovni například odevzdáváním některých pravomocí a částí suverenity na nadnárodní úroveň (například EU) a na jiné úrovni decentralizací.

Kritika globalizace • Nejde o přirozený a spontánní vývoj, ale o neoliberální projekt • Kritika globalizace • Nejde o přirozený a spontánní vývoj, ale o neoliberální projekt • Jde o globalizaci kapitalismu • Jde o vytvoření světovlády (Global Governance) Většinou levicové ideologické směry, směřují kritiku proti globalizaci kapitalismu, mezinárodním vládním institucím a korporacím (anarchismus, komunismus) Ze strany některých pravicových ideologií taktéž kritika (konzervatismus, oslabení státu, západní hodnoty, demokracie)

Global Governance - větší ovladatelnost globální ekonomiky a globálních politických procesů, zvýšení demokratické participace Global Governance - větší ovladatelnost globální ekonomiky a globálních politických procesů, zvýšení demokratické participace v rozhodovacích procesech na mezinárodní a globální úrovni - zvýšená „manažerská“ efektivita mezinárodních institucí Má jít o instituci, mocenské centrum, nebo mezinárodní režim? (vláda principů, lidská práva…) Ø nezbytnost čelit globalizaci (chaos, nestabilita) Ø globální demokracie Ø globální sociální spravedlnost Ø reformovaná OSN X vzneužitelnost, paternalismus, utopie vzachování autonomie států vmoc neformálních a tajných vlivových uskupení? v. Světovláda, New World Order – příchod Antikrista?

Scénáře budoucnosti Barša, P. ; Císař, O. Anarchie a řád ve světové politice. Kapitoly Scénáře budoucnosti Barša, P. ; Císař, O. Anarchie a řád ve světové politice. Kapitoly z teorie mezinárodních vztahů. 2008. Šest alternativních podob možného vývoje: (1) „Nástup nového středověku“ (rozpad státních suverenit a národních zájmů, střetávání zájmů a identit jiných skupin než států – ekonomických, sociálních, ideologických, náboženských, etnických, kulturních, tedy nestátních aktérů jak na lokální, národní tak mezinárodní úrovni) (2) Posilování multilateralismu (uplatnění mezinárodního práva) (3) „Vítězství amerického impéria“ („neokonzervativní vize“, Fukuyama) (4) Návrat multipolarity (velmocí – Rusko, Čína) (5) Ustavení celosvětové unie (založeném na konsensu minima hodnot, nezbytného užití násilí, rovnoměrné redistribuce zdrojů pro život). (6) Její proměna do světového státu

Scénáře budoucnosti Scénář 1 – Tržní síly (Market Forces) Pokud budeme pokračovat “jakoby nic”, Scénáře budoucnosti Scénář 1 – Tržní síly (Market Forces) Pokud budeme pokračovat “jakoby nic”, v roce 2100 uvidíme chudé oblasti trpět z růstu průmyslu. Problémy životního prostředí se budou zvětšovat a stanou se více akutními. Můžeme očekávat politiku rodinného plánování omezující práva na děti. Očekávání populačního růstu by posunulo hranice udržitelnosti na 9. 3 miliardy. Scénář 2 – Zreformovaná politika (Policy Reform) V tomto scénáři do roku 2100 vlády dodržovaly cíle OSN pro boj s klimatickou změnou, stejně jako cíle pro udržitelnost. Nicméně ekonomický růst je zatarasen a je třeba implementovat silnější vládní politiku, aby byly efekty nedostatečného růstu udrženy na uzdě. S rodinnými plánovacími službami vymáhanými na populaci bude přírodní zdroje vyčerpávat pouhých 8. 4 miliard lidí. Scénář 3 – Svět pevností (Fortress World) Tato globální společnost by byla v roce 2100 kontrolována autoritářskou vládou pro kontrolu distribuce zdrojů. Ekonomické, sociální a environmentální propady by přiměly bohaté ustoupit do chráněných oblastí, ponechávajíce masy na pospas osudu v pustinách. Implementace služeb rodinného plánování by bylo téměř nemožné, což by umožnilo globální populaci vzrůst k 10. 2 miliardám. Scénář 4 – Velká přeměna (The Great Transition) Pokud by světové společnosti radikálně změnily svoje politiky pro zachování životního prostředí a priorizovali sociální postupy reflektující ty které má OSN, planeta by v roce 2100 mohla žít ve světě sociální rovnosti a kooperace. Rodinné plánování by po celém světě úspěšně kontrolovalo populační růst ke stabilním 7. 3 miliardám. Post-industriální post-konzumní svět sociální rovnosti pod direktivou OSN.

Geopolitický klíč (realismus) - Americké století - Úpadek Evropy, Ruska a Číny - Geopolitický klíč (realismus) - Americké století - Úpadek Evropy, Ruska a Číny - Vzestup Turecka, Japonska, Polska - Ekologie a oteplování (úpadek demografického růstu, nové technologie)

Vestfálský systém znamená oproti středověkému systému změny: - náboženství vyloučeno z politiky, duchovní moc Vestfálský systém znamená oproti středověkému systému změny: - náboženství vyloučeno z politiky, duchovní moc přestala hrát roli v politice - oslabení císařské moci - vznik územně svrchovaných států jako jediných aktérů MV (svrchovanost jako základní pravidlo evropského řádu)

Mezinárodní vztahy Realistická tradice Základem realismu je důraz na mocenskou politiku. Realisté si uzmuli Mezinárodní vztahy Realistická tradice Základem realismu je důraz na mocenskou politiku. Realisté si uzmuli tento pojem, protože mají zato, že chápou MV takové, jaké skutečně jsou, narozdíl od ostatních, kteří se zabývají utopiemi (MV jak mají být, liberálně-idealistické tradice) za rozhodující otázku MV považují problém moci rivalita a válka je trvalým prvkem MV, trvalá spolupráce a mír jsou nereálné aktéry MV jsou takřka výhradně státy jednají v MV racionálně Liberálně-idealistická tradice Definitorickým znakem idealismu je, že na MV pohlíží z hlediska morálních hodnot a právních norem, má tedy normativní charakter. - Je zde přesvědčení o možnosti trvalého míru a spolupráce v MV, které se opírá o hlubší předpoklad o jednotě lidstva, základem je internacionalismus, tedy přesvědčení, že uspořádání lidských věcí se musí řídit univerzálními a nikoli jen lokálními, národními principy. -Lze oddělit liberální a idealistické směry – liberální předpokládají, že základem je ekonomická spolupráce, idealisté předpokládají, že trvalý mít se musí opírat o změnu norem MV. Extrémní formou této tradice je „mírové“, či „pacifistické“ hnutí.

Realistická tradice Platon a Aristoteles – nic, co by se týkalo vztahů mezi polis Realistická tradice Platon a Aristoteles – nic, co by se týkalo vztahů mezi polis Thukydides (- 5. stol. ) se svým dílem Dějiny peloponéské války (Válka koalice států vedenou Spartou proti vzrůstající moci Periklových Athén ) Thukydidés – Machiavelli – Hobbes - (moc) X Stoikové – Augustin – Tomáš Akvinský – Locke – Kant (univerzalismus, hodnoty)

Realistická tradice Edward Hallet Carr anglický diplomat, dílo The Twenty-Years Crisis, 1919 -1939, Utopismus Realistická tradice Edward Hallet Carr anglický diplomat, dílo The Twenty-Years Crisis, 1919 -1939, Utopismus je podle něj voluntaristický, věří v možnost změny radikálním aktem vůle, chce vytvořit nový svět (levicově radikální), zatímco realismus je pravicově konzervativní, dichotomie: realismus x utopismus odpovídá: praxe x teorie Hans Morgenthau Politika mezi národy (1948) Politics Among Nations, Američan německého původu, národní zájem – základní koncept Kenneth Waltz Člověk, stát a válka (1959), Teorie mezinárodní politiky (1979), kterým se stává zakladatelem neorealismu, činí ústupky scientismu. . . Považují MV za anarchické, kde funguje logika mocenské rovnováhy Kritika realismu: nemožnost reformy, determinismus, státocentrismus, nepočítá s jinými aktéry MV a zejména s oslabením států v důsledku globalizace, pomíjí význam ekonomiky a idejí, neodůvodněně předpokládá, že státy se chovají racionálně, přehlíží spolupráci a možnost dohody. . .

Liberálně-idealistická tradice Norman Angell, Velká iluze (1910), v roce 1933 dostal Nobelovu cenu míru Liberálně-idealistická tradice Norman Angell, Velká iluze (1910), v roce 1933 dostal Nobelovu cenu míru staví na britském liberálním myšlení, rozvíjí argument interdependence, zejména ekonomické, racionalita je zejména ekonomická racionalita, útočná válka je iracionální a z ekonomického hlediska neefektivní David Mitrani, teorie funkcionalismu (1943) Robert Keohane, dialog s realisty, podíl na vzniku neoliberalismu, který usiloval o scientistickou formulaci některých základních liberálních témat. mezinárodní režimy (international regimes) jako samostatní aktéři MV Kritika LIT: optimismus, záměna je a má být, přeceňování vzájemné závislosti, ekonomiky a etických norem, podcenění bezpečnostních zájmů. . .

idealistické realistické Neokonzervatismus Nacionalistický konzervatismus (D. Cheney, D. Rumsfeld) unilateralistické (G. W. Bush) multilateralistické idealistické realistické Neokonzervatismus Nacionalistický konzervatismus (D. Cheney, D. Rumsfeld) unilateralistické (G. W. Bush) multilateralistické Idealistický liberalismus Realistický liberalismus (B. Clinton) (G. W. H. Bush)

Současné debaty v MV realismus liberalismus radikalismus Současné debaty v MV realismus liberalismus radikalismus

Současné debaty v MV realismus (státy) liberalismus radikalismus (jedinci a skupiny) (třídy a ekonomické Současné debaty v MV realismus (státy) liberalismus radikalismus (jedinci a skupiny) (třídy a ekonomické struktury)

Současné debaty v MV realismus racionalismus neorealismus a neoliberalismus radikalismus postmodernismus, „reflektivismus“, konstruktivismus, dekonstruktivismus Současné debaty v MV realismus racionalismus neorealismus a neoliberalismus radikalismus postmodernismus, „reflektivismus“, konstruktivismus, dekonstruktivismus

Př. Kagan x Chomsky KAGAN, Robert. Labyrint síly a ráj slabosti. Amerika, Evropa a Př. Kagan x Chomsky KAGAN, Robert. Labyrint síly a ráj slabosti. Amerika, Evropa a nový řád světa (2003) Kritizuje evropský pohled, který se podle něj vyvinul v kontextu iluzí po konci Studené války a v kontextu bezpečnostních jistot poskytovaných USA, ačkoli i Evropa byla po celé své dějiny „hobesovská“, nyní si činí iluze o možnostech míru, bezpečnosti a mezinárodního práva. . . EU je ve strategické závislosti na USA, je zde apel, aby převzala více odpovědnosti a výdajů, „psychologie závislosti“, „bezpečnosti zdarma“ „volná jizdenka“ pěstovaná již od Studené války, místo nutnosti se zabezpečit raději Evropa investovala do „sociálních politik“ CHOMSKY, Noam. Hegemonie nebo přežití. Americké tažení za globální nadvládu (2003) zásadně kritizuje USA, Izrael, globalizaci, kapitalismus, vychází z anarchistických či anarchosocialistických pozic, chápe MV jako dvě proti sobě bojující supervelmoci USA x světové veřejné mínění, plán na udržení hegemonie USA nad světem, americko-turecko-izraelskou alianci považuje za „osu zla“, globalizace je neoliberální projekt, který je v rozporu s demokracií Kritizuje Havla pro amerikanismus (má zato, že Nová Evropa je proamerická proto, že je zvyklá poslouchat)

Teorie evropské integrace (2008) Petr Kratochvíl Federalismus Teorie komunikace Funkcionalismus Neofunkcionalismus Realismus Marxismus Nový Teorie evropské integrace (2008) Petr Kratochvíl Federalismus Teorie komunikace Funkcionalismus Neofunkcionalismus Realismus Marxismus Nový institucionalismus Víceúrovňové vládnutí a politické sítě Liberální mezivládní přístup Sociální konstruktivismus Postmodernismus

Teorie evropské integrace Supranacionalisté x mezivládní přístup Argumenty supranacionalistů: 1. Zdůraznění úlohy evropských institucí Teorie evropské integrace Supranacionalisté x mezivládní přístup Argumenty supranacionalistů: 1. Zdůraznění úlohy evropských institucí (parlament v roce 1984 přijal federalistickou rezoluci vyzývající k vytvoření Evropské unie - Spinelli) 2. Úloha Evropské komise jako motoru integrace (Delorsova Bílá kniha jednotného trhu z roku 1985) 3. Úloha celoevropských svazů podnikatelů, tzn. podnikatelských elit (významnou úlohu v aktivizaci těchto svazů sehrál komisař Evropské komise Davignon) Argumenty stoupenců mezivládního přístupu: 1. Klíčová role členů ES – Francie, Německa a Velké Británie a jejich vnitropolitické situace 2. Klíčová úloha nejvyšších představitelů – F. Mitterand, H. Kohl a M. Thatcher. 3. JEA = nejnižší společný jmenovatel – britské stanovisko 4. Malé státy ES „prodali“ svůj souhlas za zvýšení strukturálních fondů 5. Role podnikatelských elit či institucí nepodstatná (či odpovídající národním zájmům Francie, Německa a Velké Británie)

Teorie evropské integrace Federalismus, neofereralismus Za hlavního představitele evropského federalismu je považován Altiero Spinelli Teorie evropské integrace Federalismus, neofereralismus Za hlavního představitele evropského federalismu je považován Altiero Spinelli a jeho manifest Ku svobodné a sjednocené Evropě z roku 1941, dnes spíše známý pod názvem Manifest z Ventotene. Jedinou cestou k trvalému míru je podle Spinelliho federální reorganizace Evropy Funkcionalismus, neofunkcionalismus Neofunkcionalismus se stal prakticky až do 70. let oficiální teorií evropské integrace. Teoretický model rozpracoval především Ernst Haas v práci „The Uniting of Europe. Political, social, and economic forces 1950 -1957“ (Stanford 1958) Neofunkcionalismus je určitým hybridem mezi funkcionalismem a transakcionalismem, ale objevují se zde i federalistické prvky. 1. Hlavními aktéry integrace jsou elity (představitelé podnikatelských svazů, odborů, byrokracie, politiků aj. , zkoumání postojů a názorů elit je jedním ze základních postupů neofunkcionalistů) 2. Sektorové pojetí integrace (integrace začíná v relativně omezeném počtu zvolených sektorů a postupně se rozšiřuje do dalších 3. Teorie přelévání (spill-over)= klíčový termín neofunkcionalismu 4. Vysoký úřad ESUO = nositel supranacionality a motor integrace

Teorie evropské integrace Realismus, neorealismus Teorie realismu (Hans Morgenthau), jediným aktérem mezinárodně politických vztahů Teorie evropské integrace Realismus, neorealismus Teorie realismu (Hans Morgenthau), jediným aktérem mezinárodně politických vztahů je svrchovaný stát, který se neustále pokouší o zachování či posílení vlastní moci. Obchod, ideologie, mezinárodní právo či mezinárodní organizace jsou podřízeny národním zájmům velmocí. HEGEMONISTICKÁ TEORIE – v mezinárodně politických vztazích je rozhodující moc, Dominance Německa, Francie, případně tandemu obou Liberálně mezivládní přístup Hlavní liberální alternativou institucionalistickým směrům je liberálně mezivládní přístup (liberal intergovernmentalism) Andrew Moravcsika (The Choice for Europe, 1998). Podobně jako v realismu ani v této teorii nejsou hlavními aktéry evropské instituce, nýbrž členské státy prosazující své národní zájmy. Na rozdíl od realismu nevyplývají v liberálně mezivládní teorii tyto zájmy z rozložení moci v systému, nýbrž z požadavků vnitřní politiky států. 3 stupně integrace: - Utváření preferencí na domácí rovině - Vyjednávání na mezistátní rovině - Utvoření institucí kontrolujících dodržované dohody

Kritické pohledy na EU John Laughland Znečištěný pramen. Nedemokratické počátky evropské ideje (1997, česky Kritické pohledy na EU John Laughland Znečištěný pramen. Nedemokratické počátky evropské ideje (1997, česky 2001) - Eliminace suverenity národních států - Analogie s nacistickými ambicemi „. . . v době, kdy je osud světa určován velkými státy, státy o rozloze 11 až 17 milionů kilometrů čtverečních, kdy o osudu světa rozhodují státy se stamiliony obyvatel, nemůže již být řeči o suverenitě malých národních států“. ADOLF HITLER Václav Klaus Evropa Václava Klause (2004), Evropská integrace bez iluzí (2011) - Postdemokracie x návrat politiky, demokracie - „Tandem Sarkozy-Merkelová je dnes nejvýznamnější institucí EU“ - Příliš optimistické chápání ekonomických přínosů teritoriální integrace - Fiskální, přerozdělovací či transferová unie je slepou uličkou

Politické režimy ve světě • • • západní demokracie nové demokracie východoasijské režimy islámské Politické režimy ve světě • • • západní demokracie nové demokracie východoasijské režimy islámské režimy vojenské režimy zvláštní socialistické režimy

republika Vojenský režim knížectví Velkovévodství emirát Státní zřízení diktatura království sultanát císařství republika Vojenský režim knížectví Velkovévodství emirát Státní zřízení diktatura království sultanát císařství

parlamentní Parlamentně prezidentská komunistická islámská Forma vlády Moderní smíšený systém prezidentská konstituční Absolutistická parlamentní Parlamentně prezidentská komunistická islámská Forma vlády Moderní smíšený systém prezidentská konstituční Absolutistická

https: //cs. wikipedia. org/wiki/Sezn am_st%C 3%A 1 t%C 5%AF_podle _st%C 3%A 1 tn%C 3%ADho_z%C https: //cs. wikipedia. org/wiki/Sezn am_st%C 3%A 1 t%C 5%AF_podle _st%C 3%A 1 tn%C 3%ADho_z%C 5%99%C 3%ADzen%C 3%AD

Prezidentské systémy • Přímá volba prezidenta • Jmenování vlády je plně v kompetenci prezidenta Prezidentské systémy • Přímá volba prezidenta • Jmenování vlády je plně v kompetenci prezidenta • Faktická neodvolatelnost prezidenta Klasickým příkladem je USA, je slučitelný pouze s republikou V postkomunistických zemích se na základě analýz politologů ukazuje, že úspěšný přechod k demokracii a demokratická konsolidace jsou vázány spíše na parlamentní systémy (ČR, SR, Polsko, Maďarsko, Litva, Estonsko). Systémy, které přijaly prezidentskou formu vlády, dosud demokratické konsolidace nedosáhly (Rusko, Bělorusko, Chorvatsko).

Parlamentní systémy • svrchovanost parlamentu (má svrchované postavení mezi ostatními státními orgány, má zákonodárnou Parlamentní systémy • svrchovanost parlamentu (má svrchované postavení mezi ostatními státními orgány, má zákonodárnou a kontrolní funkci vůči vládní a výkonné moci) • princip sdílení moci Z principu sdílené moci vycházejí tři koncepty vztahu premiéra k vládě: a) první nad nerovnými (Británie) b) první mezi nerovnými c) první mezi rovnými (ČR) Hlava státu (prezident, případně král) má v tomto systému jen reprezentativní postavení a nemá mnoho pravomocí (reprezentuje stát v zahraničí, jmenuje vládu a sjednává a podepisuje mezinárodní dohody a může např. udělovat amnestie)

Ústava ČR Preambule Hlava první - Základní ustanovení Hlava druhá - Moc zákonodárná Hlava Ústava ČR Preambule Hlava první - Základní ustanovení Hlava druhá - Moc zákonodárná Hlava třetí- Moc výkonná Prezident republiky Vláda Hlava čtvrtá- Moc soudní Ústavní soud Soudy Hlava pátá - Nejvyšší kontrolní úřad Hlava šestá - Česká národní banka Hlava sedmá- Územní samospráva Hlava osmá - Přechodná a závěrečná ustanovení

Ústava ČR • • • Moc výkonná Prezident republiky Článek 54 (1) Prezident republiky Ústava ČR • • • Moc výkonná Prezident republiky Článek 54 (1) Prezident republiky je hlavou státu. (2) Prezident republiky je volen v přímých volbách. (3) Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný. Článek 55 Prezident republiky se ujímá úřadu složením slibu. Volební období prezidenta republiky trvá pět let a začíná dnem složení slibu. Článek 56 (1) Volba prezidenta republiky se koná tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. (2) Prezidentem republiky je zvolen kandidát, který obdržel nadpoloviční většinu platných hlasů oprávněných voličů. Není-li takový kandidát, koná se za čtrnáct dnů po začátku prvního kola volby druhé kolo volby, do kterého postupují dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola volby. Při rovnosti hlasů postupují do druhého kola volby všichni kandidáti, kteří v prvním kole volby získali nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů, a nejsou-li takoví kandidáti alespoň dva, postupují i kandidáti, kteří obdrželi druhý nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů. (3) Prezidentem republiky je zvolen kandidát, který obdržel ve druhém kole volby nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů. Je-li takových kandidátů více, prezident republiky není zvolen a do deseti dnů se vyhlásí nová volba prezidenta republiky. (4) Pokud kandidát, který postoupil do druhého kola volby, přestane být volitelný za prezidenta republiky před druhým kolem volby anebo se práva kandidovat vzdá, postupuje do druhého kola volby kandidát, který v prvním kole volby získal další nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů. Druhé kolo volby se koná i tehdy, účastní-li se ho pouze jeden kandidát.

Politické režimy ve světě (2011) Typ režimu Počet zemí Procento zemí % světové populace Politické režimy ve světě (2011) Typ režimu Počet zemí Procento zemí % světové populace Plné demokracie 25 15 11, 3 Nefunkční demokracie 53 31, 7 37, 1 Hybridní režimy 36 21, 6 13, 6 Autoritářské režimy 53 31, 7 38

Index demokracie http: //en. wikipedia. org/wiki/Democracy_Index (Economist Intelligence Unit) Vyhodnocuje míru demokracie 167 zemí. Index demokracie http: //en. wikipedia. org/wiki/Democracy_Index (Economist Intelligence Unit) Vyhodnocuje míru demokracie 167 zemí. Je vypracováván na základě 60 ukazatelů, seskupených do pěti různých kategorií: • míra politické volby a pluralismu • občanská práva • funkčnost vlády • politická spoluúčast • politická kultura

Index demokracie (2012) 1. Norway 2. Sweden 3. Iceland 4. Denmark 5. New Zealand Index demokracie (2012) 1. Norway 2. Sweden 3. Iceland 4. Denmark 5. New Zealand 6. Australia 7. Switzerland 8. Canada 9. Finland 10. Netherlands 11. Luxembourg 12. Austria 13. Ireland 14. Germany 15. Malta 16. United Kingdom 17. Czech Republic 18. Uruguay, Mauritius 20. South Korea 21. United States of America 22. Costa Rica 23. Japan 24. Belgium 25. Spain … 28. France, Slovenia … 32. Italy 33. Greece … 38. India 39. Jamaica 40. Slovakia … 44. Poland, Brazil … 49. Hungary 50. Croatia

Index demokracie (2015) 1. Norway 2. Iceland 3. Sweden 4. New Zealand 5. Denmark Index demokracie (2015) 1. Norway 2. Iceland 3. Sweden 4. New Zealand 5. Denmark 6. Switzerlan 7. Canada 8. Finland 9. Australia 10. Netherlands 11. Luxembourg 12. Ireland 13. Germany 14. Austria 15. Malta 16. United Kingdom 17. Spain 18. Mauritius 19. Uruguay 20. USA 21. Italy 22. South Korea 23. Japan, Costa Rica 25. Czech Republic 26. Belgium 27. France 28. Botswana 29. Estonia … 34. Israel 35. India 37. Slovenia 43. Slovakia. . 48. Poland …. . . 132. Rusko 167. North Korea „Flawed democracies“ již od 21. - Italy

Index demokracie (2016) 1. Norway 2. Iceland 3. Sweden 4. New Zealand 5. Denmark Index demokracie (2016) 1. Norway 2. Iceland 3. Sweden 4. New Zealand 5. Denmark 6 -7. Canada, Ireland 8. Switzerland 9. Finland 10. Australia 11. Luxembourg 12. Netherlands 13. Germany 14. Austria 15. Malta 16. United Kingdom 42. Slovakia 17. Spain. . 18. Mauritius 52. Poland 19. Uruguay … Flawed: 20. Japan. . . 21 -22. USA, Italy 134. Rusko 23. Cabo Verde 167. North Korea 24 -25. France, South Korea 26. Costa Rica 27. Botswana 28. Portugal „Flawed democracies“ 29 -30. Israel, Estonia již od 20. - Japan 31. Czech Republic 32. India 34. Chile 35. Belgium 37. Slovenia

Index demokracie (2016) Index demokracie (2016)

Human Development Index (2012) Je kombinací nejen ekonomických, ale i celé řady sociálních ukazatelů, Human Development Index (2012) Je kombinací nejen ekonomických, ale i celé řady sociálních ukazatelů, jako je například očekávaná délka života, přístup ke vzdělání, rovné příležitosti z hlediska gender, porodní úmrtnost, přístup k nezávadné pitné vodě, zdravotní péči, a podobně. Stanoví žebříček 169 států OSN v pořadí podle kvality života. 1 Norway 0. 955 81. 3 12. 6 17. 5 48, 688 4 0. 977 2 Australia 0. 938 82. 0 12. 0 c 19. 6 d 34, 340 15 0. 978 3 United States 0. 937 78. 7 13. 3 16. 8 43, 480 6 0. 958 4 Netherlands 0. 921 80. 8 11. 6 c 16. 9 37, 282 8 0. 945 5 Germany 0. 920 80. 6 12. 2 16. 4 e 35, 431 10 0. 948 6 New Zealand 0. 919 80. 8 12. 5 19. 7 d 24, 358 26 0. 978 7 Ireland 0. 916 80. 7 11. 6 18. 3 d 28, 671 19 0. 960 7 Sweden 0. 916 81. 6 11. 7 c 16. 0 36, 143 6 0. 940 9 Switzerland 0. 913 82. 5 11. 0 c 15. 7 40, 527 2 0. 926 10 Japan 0. 912 83. 6 11. 6 c 15. 3 32, 545 11 0. 942 11 Canada 0. 911 81. 1 12. 3 15. 1 35, 369 5 0. 934 12 Korea, Republic of 0. 909 80. 7 11. 6 17. 2 28, 231 15 0. 949 13 Hong Kong, China (SAR) 0. 906 83. 0 10. 0 15. 5 45, 598 13 Iceland 0. 906 81. 9 10. 4 18. 3 d 29, 176 12 0. 943 15 Denmark 0. 901 79. 0 11. 4 c 16. 8 33, 518 4 0. 924 16 Israel 0. 900 81. 9 15. 7 26, 224 13 0. 942 17 Belgium 0. 897 80. 0 10. 9 c 16. 4 33, 429 3 0. 917 18 Austria 0. 895 81. 0 10. 8 15. 3 36, 438 – 5 0. 908 18 Singapore 0. 895 81. 2 10. 1 c 14. 4 f 52, 613 – 15 0. 880 20 France 0. 893 81. 7 10. 6 c 16. 1 30, 277 4 0. 919 21 Finland 0. 892 80. 1 10. 3 16. 9 32, 510 2 0. 912 21 Slovenia 0. 892 79. 5 11. 7 16. 9 23, 999 12 0. 936 23 Spain 0. 885 81. 6 10. 4 c 16. 4 25, 947 8 0. 919 24 Liechtenstein 0. 883 79. 8 10. 3 g 11. 9 84, 880 h – 22 0. 832 25 Italy 0. 881 82. 0 10. 1 c 16. 2 26, 158 5 0. 911 26 Luxembourg 0. 875 80. 1 13. 5 48, 285 – 20 0. 858 26 United Kingdom 0. 875 80. 3 9. 4 16. 4 32, 538 – 5 0. 886 28 Czech Republic 0. 873 77. 8 12. 3 15. 3 22, 067 10 0. 913 29 Greece 0. 860 80. 0 10. 1 c 16. 3 20, 511 13 0. 899 30 Brunei Darussalam 0. 855 78. 1 8. 6 15. 0 45, 690 – 23 31 Cyprus 0. 848 79. 8 14. 9 23, 825 4 0. 869 32 Malta 0. 847 79. 8 9. 9 15. 1 21, 184 9 0. 876 33 Andorra 0. 846 81. 1 10. 4 i 11. 7 33, 918 j – 15 0. 839 33 Estonia 0. 846 75. 0 12. 0 15. 8 17, 402 13 0. 892 35 Slovakia 0. 840 75. 6 11. 6 14. 7 19, 696 9 0. 872 36 Qatar 0. 834 78. 5 7. 3 12. 2 87, 478 k – 35 0. 761 37 Hungary 0. 831 74. 6 11. 7 15. 3 16, 088 13 0. 874 38 Barbados 0. 825 77. 0 9. 3 16. 3 17, 308 10 0. 859 39 Poland 0. 821 76. 3 10. 0 15. 2 17, 776 7 0. 851 40 Chile 0. 819 79. 3 9. 7 14, 987 13 0. 863

Human Development Index (2016) • 1 Norway 0. 949 81. 7 17. 7 12. Human Development Index (2016) • 1 Norway 0. 949 81. 7 17. 7 12. 7 67, 614 5 1 • 2 Australia 0. 939 82. 5 20. 4 b 13. 2 42, 822 19 3 • 2 Switzerland 0. 939 83. 1 16. 0 13. 4 56, 364 7 2 • 4 Germany 0. 926 81. 1 17. 1 13. 2 c 45, 000 13 4 • 5 Denmark 0. 925 80. 4 19. 2 b 12. 7 44, 519 13 6 • 5 Singapore 0. 925 83. 2 15. 4 d 11. 6 78, 162 e • 7 Netherlands 0. 924 81. 7 18. 1 b 11. 9 46, 326 8 • 8 Ireland 0. 923 81. 1 18. 6 b 12. 3 43, 798 11 8 • 9 Iceland 0. 921 82. 7 19. 0 b 12. 2 c 37, 065 20 9 • 10 Canada 0. 920 82. 2 16. 3 13. 1 f 42, 582 12 9 • 10 United States 0. 920 79. 2 16. 5 13. 2 53, 245 • 12 Hong Kong, China (SAR) 0. 917 84. 2 15. 7 • 13 New Zealand 0. 915 82. 0 19. 2 b 12. 5 32, 8 • 14 Sweden 0. 913 82. 3 16. 1 12. 3 46, 251 2 15 • 15 Liechtenstein 0. 912 80. 2 g 14. 6 12. 4 h 75, • 16 United Kingdom 0. 909 80. 8 16. 3 13. 3 37, • 17 Japan 0. 903 83. 7 15. 3 12. 5 c 37, 268 10 1 • 18 Korea (Republic of) 0. 901 82. 1 16. 6 12. 2 • 19 Israel 0. 899 82. 6 16. 0 12. 8 31, 215 16 19 • 20 Luxembourg 0. 898 81. 9 13. 9 12. 0 62, 471 • 21 France 0. 897 82. 4 16. 3 11. 6 38, 085 4 22 • 22 Belgium 0. 896 81. 0 16. 6 11. 4 41, 243 1 21 • 23 Finland 0. 895 81. 0 17. 0 11. 2 f 38, 868 1 23 • 24 Austria 0. 893 81. 6 15. 9 11. 3 c 43, 609 – 4 24 • 25 Slovenia 0. 890 80. 6 17. 3 12. 1 28, 664 13 25 • 26 Italy 0. 887 83. 3 16. 3 10. 9 33, 573 6 27 • 27 Spain 0. 884 82. 8 17. 7 9. 8 32, 779 7 26 • 28 Czech Republic 0. 878 78. 8 16. 8 12. 3 28, 144 • 29 Greece 0. 866 81. 1 17. 2 10. 5 24, 808 16 29 • 30 Brunei Darussalam 0. 865 79. 0 14. 9 9. 0 f 72, 843 • 30 Estonia 0. 865 77. 0 16. 5 12. 5 c 26, 362 12 31 • 32 Andorra 0. 858 81. 5 g 13. 5 d 10. 3 47, 979 j – 18 • 33 Cyprus 0. 856 80. 3 14. 3 11. 7 29, 459 4 34 • 33 Malta 0. 856 80. 7 14. 6 11. 3 29, 500 3 35 • 33 Qatar 0. 856 78. 3 13. 4 9. 8 129, 916 e – 32 33 • 36 Poland 0. 855 77. 6 16. 4 11. 9 24, 117 11 36 • 37 Lithuania 0. 848 73. 5 16. 5 12. 7 26, 006 7 37 • 38 Chile 0. 847 82. 0 16. 3 9. 9 21, 665 16 38 • 38 Saudi Arabia 0. 847 74. 4 16. 1 9. 6 51, 320 – 26 38 • 40 Slovakia 0. 845 76. 4 15. 0 12. 2 26, 764 1 40 • 41 Portugal 0. 843 81. 2 16. 6 8. 9 26, 104 2 41 VERY HIGH HUMAN DEVELOPMENT (51) 49 Russian Federation MEDIUM HUMAN DEVELOPMENT (106) 131 India LOW HUMAN DEVELOPMENT(147) 188 Central African Republic

Social Progress Index (2015) http: //www. socialprogressimperative. org/data/spi Žebříček kvality života Země Index společenského Social Progress Index (2015) http: //www. socialprogressimperative. org/data/spi Žebříček kvality života Země Index společenského rozvoje 1. Norsko 88, 36 2. Švédsko 88, 06 3. Švýcarsko 87, 97 4. Island 87, 62 5. Nový Zéland 87, 08 6. Kanada 86, 89 7. Finsko 86, 75 8. Dánsko 86, 63 9. Nizozemsk 86, 50 o 10. Austrálie 86, 42 21. Francie 80, 82 22. Česká 80, 59 republika 23. Estonsko 80, 49 11. UK 14. Německo 16. USA 19. Slovinsko 23. Estonsko 25. Slovensko 27. Polsko 31. Itálie 40. Izrael 71. Rusko 92. Čína 101. Indie 125. Nigérie 131. Afghánistán 52 indikátorů ČR Osobní bezpečnost (6) Dětská úmrtnost (9) Výživa a základní zdravotní péče (15) Udržitelnost ekosystému (15) Přístup k vyššímu vzdělání (30) Délka života (31) Osobní práva (32) Tolerance a inkluze (38) Obezita (120)

Social Progress Index (2016) http: //www. socialprogressimperative. org/countries/cze/ 52 indikátorů ČR Osobní bezpečnost (1 Social Progress Index (2016) http: //www. socialprogressimperative. org/countries/cze/ 52 indikátorů ČR Osobní bezpečnost (1 !!!) Dětská úmrtnost (9) Výživa a základní zdravotní péče (15) Environmental Quality (27) Přístup k vyššímu vzdělání (24) Délka života (42) Osobní práva (34) Tolerance a inkluze (41) Tolerance imigrantů (129) Obezita (76) 75. Rusko 84. Čína 98. Indie 125. Nigérie 132. Afghánistán 133. Středoafrická rep. Nej: Depth of food deficit, Undernourishment, Access to piped water, Access to electricity, Adult literacy rate, Mobile telephone subscriptions, Biodiversity and habitat, Freedom of religion

Social Progress Index (2017) http: //www. socialprogressimperative. org/countries/cze/ 52 indikátorů ČR Highest component scores Social Progress Index (2017) http: //www. socialprogressimperative. org/countries/cze/ 52 indikátorů ČR Highest component scores Water and Sanitation 99. 71 (15) Nutrition and Basic Medical Care 99. 39 (11) Access to Basic Knowledge 98. 79 (14) Personal Safety 92. 92 (8) Shelter 89. 98 (8) 67. Rusko 83. Čína 93. Indie 127. Afgánistán 128. Středoafrická rep. Lowest component scores Tolerance and Inclusion 57. 86 (41) Access to Advanced Education 67. 33 (25) Health and Wellness 72. 24 (48) Personal Freedom and Choice 76. 50 (24) Environmental Quality 80. 30 (27) GDP PPP per capita $30, 381 (26)

Social Progress Index (2017) Social Progress Index (2017)

Clinic Compare (2017) https: //www. novinky. cz/zahranicni/evropa/450194 -cesi-jsou-prynejnezdravejsi-na-svete-piji-kouri-a-prejidaji-se. html Češi jsou prý nejnezdravější na Clinic Compare (2017) https: //www. novinky. cz/zahranicni/evropa/450194 -cesi-jsou-prynejnezdravejsi-na-svete-piji-kouri-a-prejidaji-se. html Češi jsou prý nejnezdravější na světě, pijí, kouří a přejídají se Nejnezdravější země Nejzdravější země 1. Česká republika 2. Rusko 3. Slovinsko 4. Bělorusko 5. Slovensko 6. Maďarsko 7. Chorvatsko 8. Polsko 9. Lucembursko 10. Litva a USA 1. Afghánistán 2. Guinea 3. Niger 4. Nepál 5. Demokratická republika Kongo 6. Eritrea 7. Malawi 8. Somálsko 9. Mosambik 10. Etiopie

Global Peace Index (2016) 2007 – ČR 13. (první měření) 2008 – ČR 17. Global Peace Index (2016) 2007 – ČR 13. (první měření) 2008 – ČR 17. (nejhorší výsledek) Institute for Economics and Peace http: //economicsandpeace. org/

Global Peace Index (2017) Global Peace Index (2017)

Global Peace Index (2017) Global Peace Index (2017)

WORLD HAPPINESS REPORT (2017) http: //worldhappiness. report/ 1. Norway (7. 537) 2. Denmark (7. WORLD HAPPINESS REPORT (2017) http: //worldhappiness. report/ 1. Norway (7. 537) 2. Denmark (7. 522) 3. Iceland (7. 504) 4. Switzerland (7. 494) 5. Finland (7. 469) 6. Netherlands (7. 377) 7. Canada (7. 316) 8. New Zealand (7. 314) 9. Australia (7. 284) 10. Sweden (7. 284) 11. Israel (7. 213) 12. Costa Rica (7. 079) 13. Austria (7. 006) 14. United States (6. 993) 15. Ireland (6. 977) 16. Germany (6. 951) 17. Belgium (6. 891) 18. Luxembourg (6. 863) 19. United Kingdom (6. 714) 20. Chile (6. 652) Od 2012, tvoří faktory jako například hrubý domácí produkt na obyvatele, předpokládaná délka života, korupce, dostupnost zdravotní péče, svoboda se rozhodovat, štědrost spoluobčanů či bezpečnost. 21. United Arab Emirates (6. 648) 22. Brazil (6. 635) 23. Czech Republic (6. 609) 24. Argentina (6. 599) 25. Mexico (6. 578). . 31. France (6. 442) 34. Spain (6. 403) 37. Saudi Arabia (6. 344) 40. Slovakia (6. 098) 42. Malaysia (6. 084) 46. Poland (5. 973) 48. Italy (5. 964) 49. Russia (5. 963) 51. Japan (5. 920) 62. Slovenia (5. 758) 79. China (5. 273) 89. Portugal (5. 195) 122. India (4. 315) 155. Central African Republic (2. 693)

World happiness index Democracy index 2013 39. Czech Republic (6. 290) 2012 17. Czech World happiness index Democracy index 2013 39. Czech Republic (6. 290) 2012 17. Czech Republic 2015 31. Czech Republic (6. 505) 2014 25. Czech Republic 2016 27. Czech Republic (6. 596) 2015 25. Czech Republic 2017 23. Czech Republic (6. 609) 2016 31. Czech Republic