Upevnění hranic ČSR Vojenské konflikty let 1918 -19

Upevnění hranic ČSR Vojenské konflikty let 1918 -19

Situace za války • během první světové války mnoho Čechů stále nevěřilo ve vznik samostatného státu – Masaryk věřil ve vítězství Dohody, i když v roce 1914 nikdo z velmocí nechtěl bourat Rakousko-Uhersko… Tomáš Garrigue Masaryk „Byl jsem rozhodnut a nadobro: opozice proti Rakousku se musela stát opravdovou, doopravdy, na život a na smrt – k tomu nutila světová situace. “ (T. G. Masaryk) Rakousko. Uhersko

• odhodlání Čechů pro samostatný stát se zvedlo až v r. 1918 ← úspěchy českých legionářů, vyhlášení Tříkrálové deklarace (samostatnost pro české země i Slovensko), obnovení kontaktů domácího odboje (Maffie) s Masarykem (Československá národní rada), dubnové prohlášení významných osobností (Alois Jirásek), oslavy 60 let založení Národního divadla apod. čeští legionáři Přemysl Šámal (vůdce Maffie) Národní divadlo

• v září 1918 byla vyhlášena československá zatímní vláda – Masaryk (předseda a min. financí), Beneš (min. zahraničí a vnitra) a Štefánik (min. války) – uznána Paříží, Londýnem i Washingtonem • víceméně rezignovala už i rakouská vláda ve Vídni T. G. Masaryk „Krve vyteklo už dost. Je třeba, aby všechno, co se stane, proběhlo bez krveprolití. “ (císař Karel I. ) císař Karel I. Milan Rastislav Štefánik Edvard Beneš vyznamenaní členové Maffie po vzniku republiky

• 28. října se veřejnost dozvěděla, že Rakousko hodlá vyjednávat o příměří → nadšení se nedalo zastavit, centrem Prahy procházel obrovský průvod • týž den dohodli v Ženevě Beneš s Kramářem budoucí podobu státu – v čele republiky bude prezident Masaryk, předsedou vlády bude Karel Kramář 28. říjen 1918 – Václavské náměstí Karel Kramář Antonín Švehla „Přišli jsme vám oznámit, že Národní výbor jako vykonavatel vůle lidu se chopil vlády v novém československém státě, který byl právě ustaven. “ (Antonín Švehla k viceprezidentovi místodržitelství Janu Kosinovi)

• avšak v pohraničí nově utvořeného státu zdaleka netvořili Češi nebo Slováci většinu obyvatelstva – na mnoha místech tak musela zasahovat armáda! • mladá republika si své hranice musela vybojovat…

Německé pohraničí • 21. října 1918 vzniklo ve Vídni Prozatímní německé národní shromáždění s cílem založit nezávislý „velký“ německý stát (včetně všech rakouských území obydlených Němci, tzn. i Sudet!) • týž den se v Ústí nad Labem sešly stovky sudetských Němců vedených poslancem Hansem Knirschem a Josefem Tittem a vyhlásili provincii Deutschböhmen s centrem v Liberci oblasti s nejpočetnější německou „menšinou“ Hans Knirsch Josef Titta

• 28. října ale Rakousko-Uhersko prohlásilo, že uznává (v souladu s Wilsonovými podmínkami) práva národů monarchie na sebeurčení – pražské nadšení 28. října je tak velice odlišné od situace v pohraničí (v Liberci, Teplicích, Litoměřicích či Opavě), kde se německá většina nehodlala vzdát a smířit s prohrou… Woodrow Wilson Liberec 10. bod – Vytvoření předpokladů pro autonomní vývoj národů Rakousko. Uherska. (Woodrow Wilson) 28. říjen v Praze

• během 30. října tak vyhlásily nezávislost další provincie – Sudetenland (centrum Opava), Deutschsüdmahren (Znojmo) a Böhmerwaldgau (Prachatice) • pražská vláda zjistila, že vyjednáváním se ničeho nedobere, ale silou také ne, protože česká armáda (legionáři) byla stále ještě v zahraničí → o pomoc proto byla požádána francouzská armáda legionáři v Rusku Opav a n hme ö schb t Deu Su de te nla nd oblasti s nejpočetnější německou „menšinou“ Bö hm erw ald ga u Deu tsch südm ähre n Znojm o

• ve druhé polovině listopadu postoupily francouzské jednotky úspěšně proti sudetským Němcům a na první vážnější odpor narazily až 29. listopadu v Mostu • počátkem prosince se vzdala další města – Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Sokolov, Svitavy, Šumperk ad. Most Karlovy Vary Sokolo v Svitavy Mariánské Lázně Šumper k

• po 8. prosinci zůstaly největší hrozbou jednotky německého generála Augusta von Mackensena, jež se vracely z fronty domů – naštěstí už nechtěly bojovat • 18. ledna 1919 bylo dobyto poslední „německé“ město v Československu – Jägerndorf (Krnov) – celkem si boje v německém pohraničí vyžádaly 30 českých obětí A. von Mackensen Krnov

• k poslednímu incidentu došlo 8. března 1919, kdy se zpočátku pokojná demonstrace v Teplicích pod vedením Josefa Seligera zvrhla v házení kamení po vojácích, kteří nakonec odpověděli střelbou z pušek • pro Němce se pak jejich 54 padlých stalo mučedníky, kterých později využila i hitlerovská propaganda… padlí… Teplice Josef Seliger

Maďarské pohraničí • situace v říjnu 1918 na Slovensku byla mnohem složitější než v Praze – např. v Bratislavě bylo ze 77. 000 obyvatel pouze sedmina Slováků – zbytek tvořili Maďaři, Němci a Židé • z Čech byl na Slovensko v listopadu 1918 vyslán generál Josef Štika, aby postupně obsadil svými 1700 muži z 30. pěšího pluku celé Slovensko – proti němu poslali Maďaři asi 900 ozbrojenců 1. čs. dělostřelecký pluk se chystá na jižní Slovensko Bratislava – Pozsony Prešpurk

• k prvním střetům došlo u Malacek, v Trnavě a v Žilině • ostrá přestřelka se na konci prosince udála v Košicích Malack • s výjimkou jihovýchodního pohraničí (osa Lučenec, y Rožňava, Trebišov) bylo v lednu 1919 celé Slovensko pod kontrolou českých vojáků „Košice a Prešov dobyty… Ztráta jednoho muže, most přes Dunaj obsazený českými legionáři zajetí 90 mužů a 13 důstojníků, ukořistění pěti děl, sedmi strojních pušek, 66 opakovacích pušek čtyř desítek koní a čtyř polních kuchyní. “ (František Schöbl, náhradník generála Štiky)

• zatímco u nás se situace uklidnila, v Maďarsku se k moci dostali bolševici – vůdce Béla Kun • v dubnu 1919 proto ČSR přikročila k preventivnímu útoku a pěší brigáda (10. 000 mužů) se probila zhruba 50 km na maďarské území – Maďaři ale přešli do drtivé protiofenzívy, zejména díky sovětské vojenské pomoci (pušky, kulomety, děla…) Béla Kun „Vyhlašuji diktaturu proletariátu. Následujme odkaz ruské Říjnové revoluce … Revolučním kvasem zaplavím maďarské sousedy a pak spolu se soudruhem Leninem dobudeme celou Evropu, celý svět!“ (Béla Kun) čeští vojáci v Ostřihomi maďarský pancéřový vlak

• rozhodujícím střetem se v červnu 1919 staly boje okolo Zvolena – pplk. Josef Šnejdárek vymyslel lest: stovku svých vojáků načernil jako Senegalce, kteří naháněli Maďarům velký strach → Maďaři na to skočili a Kun raději rozdělil své početnější vojsko na více částí čeští Senegalci pplk. Josef Šnejdárek čeští vojáci v bojích proti maďarské Rudé armádě (květen 1919)

• 10. června 1919 tak 30. 000 Šnejdárkových mužů zaútočilo na Zvolen, jenž bránilo zhruba 25. 000 Maďarů – po pět dní byly maďarské jednotky drobnými útoky oslabovány až nakonec 13. června český finální útok za 90 minut město získal dělostřelci maďarské Rudé armády Josef Šnejdárek v Banské Štiavnici Béla Kun mezi příznivci

• Maďaři se stáhli na východ k Prešovu, kde 16. června vyhlásili Slovenskou republiku rad v čele s bolševikem Antonínem Janouškem – tento Kunův loutkový stát však vydržel jen do začátku července, dokud tam nedošly československé vojenské jednotky → jižní hranice Slovenska tak byla definitivně ustavena vyhlášení Slovenské republiky rad (Prešov) Antonín Janoušek Béla Kun v Košicích

Polské pohraničí • problémem Těšínska byly tři národnostní skupiny – nejpočetnější byli Poláci, až za nimi byli Němci a Češi – území bylo důležité kvůli zásobám uhlí, významným železárnám a strategické železnici • základem sporu bylo vymezení hranic – Češi požadovali historickou podobu hranic českých zemí, zatímco Poláci prosazovali rozdělení sporných území podle národnostního principu národnostní složení na severní Moravě a ve Slezsku Těšín

• Poláci již 12. října 1918 ustavili Polský národní výbor pro Těšínsko a prohlásili 77% těšínského knížectví za součást budoucí Polské republiky – Češi zareagovali až 29. října, kdy založili Zemský národní výbor pro Slezsko – při prvních jednáních o hranicích v listopadu Poláci získali Třinec, Bohumín, Těšín i železnici • definitivní stanovení hranic však mělo určit až pozdější jednání Prahy a Varšavy, ne „těšínských spolků“ Těšín Bohumín Třinec (železárny) rozdělení Těšínska (listopad 1918)

„Ničeho neuspěchejme a zatím nasbírejme diplomatickou podporu ve francouzské, britské a italské vládě … Posečkejme do ledna, kdy Polsko uskuteční volby do Sejmu. . . Předpokládám, že si na Těšínsku vynutí klid přizváním vojenských sil. Tehdy na tento nepřátelský akt zareagujeme. “ (Masaryk, podzim 1918) „Není možné, aby nějaká část Poláků si nárokovala naše kraje, které nám přiznali i Spojenci, je to okupace anonymní, neoprávněná… Doporučoval bych jim, aby své jednotky odvolali a my bychom pod vedením spojeneckého velitele zavedli v zemi pořádek. “ (Masaryk, novoroční projev 1919)

• 10. ledna konečně do Prahy přijeli legionáři z Francie v čele s pplk. Josefem Šnejdárkem, který byl jmenován velitelem československých sil pro oblast Těšínska • v půlce ledna bylo v okolí Frýdku již připraveno zhruba 20. 000 mužů (necelou polovinu tvořili legionáři) • tento konflikt vstoupí do dějin jako Sedmidenní válka legionáři odjíždějí na Těšínsko pplk. Josef Šnejdárek

• 23. ledna Šnejdárek žádá stažení polských jednotek za mezinárodně uznanou státní hranici → polský generál František Xaver Latinik po krátké poradě odmítá → odpoledne začíná československý útok Orlov á velitelství polské Slezské fronty s gen. Latinikem

• Těšínsko však v té době pro Poláky nebylo prioritou – diplomaticky se snažili o zisky na východě a své nejlepší jednotky měly u SV hranice připraveny pro boj s Ruskem, proto proti Čechům stálo skoro stejně početné, avšak hůře vycvičené i vyzbrojené mužstvo polský protiruský plakát záběry z polského filmu Bitwa warszawska polský obraz Zázrak nad Vislou

• už po třech hodinách bojů byl získán Bohumín a v dalších dnech Karviná a Orlová, po čtyřech dnech byl obsazen i Těšín, který Poláci vyklidili a stáhli se • nejtvrdší boje se pak odehrály okolo vesnice Kisielów a výšiny Chelm, kde nasadili Poláci své nejlepší muže příslušníci francouzských legií na Těšínsku Těšín

• Poláci se v závěru konfliktu stáhli k obraně města Skoczów, ale krátce před definitivním Šnejdárkovým útokem dostaly československé jednotky rozkaz k návratu nazpět k Těšínu (zejména E. Beneš totiž nechtěl zbytečnou agresí poškodit naši vyjednávací pozici na konferenci ve Versailles) Skoczó mapka bojů u Skoczówa w jednání ve Versailles štáb polského dělostřelectv a

• během dalších diplomatických jednání ale žádná ze stran nehodlala ustoupit a na šachtách v regionu stále propukaly nové spory mezi polskými a českými horníky • bylo rozhodnuto o plebiscitu občanů starších 20 let – přípravy na plebiscit se však zbytečně vyhrotily a přinesly i ztráty na životech, na obou stranách vznikaly polovojenské skupiny – plebiscit byl odložen, nakonec zrušen a obě vlády se rozhodly podvolit arbitráži polský protičeský plakát český protipolský plakát pracovníci plebiscitní komise

• rozhodnutí mezinárodní arbitráže z 28. července 1920 stanovilo dodnes platné hranice – Československo získalo důležitou železnici a ostravsko-karvinský uhelný revír (celkem 1280 km² a 295. 191 obyvatel) • ztráty Sedmidenní války nelze přesně určit – odhady počtů padlých se pohybují v desítkách (asi 150 celkem) a počty zraněných či zajatých ve stovkách slavnostní předání správy Těšínska (srpen 1920) plebiscitní mapka padlí vojáci převoz padlých vojáků do Orlové (1922)

• problémy však byly pouze odsunuty a znovu vypluly na povrch na podzim r. 1938 v období po mnichovské dohodě, kdy bylo Těšínsko za německého souhlasu obsazeno (či osvobozeno? ? ? ) polskou armádou… Poláci v Těšíně (1938) památník v Orlové (původní podoba)

Doporučená literatura a použité zdroje • • • ČERNÝ, Vladimír. Sedmidenní válka o Těšínsko. Živá historie, březen 2013, s. 35 – 37. JURCZYK, Marcel. Boj o hranice ČSR. Tajemství české minulosti, 2010, č. 1, s. 44 – 49. HALATKA, David. 1918: Právě zrozené Československo ohrožují sudetští Němci! History revue, červen 2010, s. 38 – 40. HALATKA, David. Podraz roku 1919: Maďaři zapomněli na Slovensko kvůli lidožroutům. History revue, únor 2012, s. 17 – 19. HALATKA, David. Spor o Těšínsko: V sedmidenní válce pomohla Masarykovi náhoda! History revue, září 2010, s. 36 – 38. PACNER, Karel. Republika z vůle velmocí. Živá historie, listopad – prosinec 2008, s. 28 – 31. PACNER, Karel. 1918: Vůdcové zmeškali převrat. Živá historie, listopad – prosinec 2008, s. 32 – 33. PERNES, Jiří. Konec staleté říše. Živá historie, březen 2013, s. 32 – 34. televizní dokument Neznámí hrdinové – Pan generál (Josef Šnejdárek). Česká televize (scénář Zdeněk Šámal, režie Jiří Podlipný), 2008.