Sociální etika 1 KS Vyučuje Ph Dr Roman

Sociální etika 1 (KS) Vyučuje: Ph. Dr. Roman Míčka, Th. D. , Ph. D. www. romanmicka. net roman. tf@seznam. cz

Doporučená literatura Ø ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika. Úvod a principy, Brno: CDK, 2004. ISBN 80 -7325 -030 -6. s. 7 -14 (36), 179 -226. (celkem 56 stran) Ø Sociální encykliky (1891 - 1991), Praha: Zvon, 1996, ISBN 80 -7113 -154 -7. (úvod Tomáše Halíka (s. 7 -17) + krátké úvody k jednotlivým encyklikám od Cyrila Martinka) (18 stran). Ø Roman Míčka: Výběr citací z encyklik (17 stran). Jednu z encyklik: Ø Encyklika Caritas in Veritate (2009) Benedikta XVI. (cca 50 stran). Ø Encyklika Laudato si’ (2015) papeže Františka (cca 60 stran) Celkem cca 140 (či 150) stran (http: //www. romanmicka. net/txt_soubory/dokumenty/podpora_se 1. zip) Dále je dobré pro další práci a přehled se seznámit se strukturou a obsahem Kompendia sociální nauky církve, případně dalších v přednáškách doporučených dokumentů

Zkouška Obecné: • Co to je sociální etika a jak se odlišuje od individuální etiky? • Jaké jsou základní otázky, problémy, tradiční témata sociální etiky? • Jaké politické ideologie a jakým způsobem formují svět politiky, ekonomiky a kultury? • Jaká je spojitost a jaké rozdíly mezi sociální etikou a sociálním učením církve? • Co je to sociální učení církve, jak vzniklo, jaký má charakter, jak jej lze definovat? • Co je to křesťanské sociální myšlení a v jakém je vztahu k SUC? • Jaký je základ a dějinný vývoj úvah o politice a ekonomice ze strany církve? • Jaké jsou prameny SUC a jak se vyvíjelo SUC v dějinách? • Jaký je dějinný kontext jednotlivých konkrétních (od Rerum novarum po Laudato si) sociálních encyklik? • Jaké jsou hlavní principy SUC, jak je lze definovat a odkud pocházejí? • Co je podstatou personálního principu, jak je spojen s tématikou lidských práv? • Co je podstatou principu solidarity a principu subsidiarity? • Co je to pastorální konstituce Gaudium et spes a jakým způsobem reaguje na politické a ekonomické otázky? • Co je ve stručnosti obsahem dvou nejnovějších encyklik Caritas in veritate (2009) a Laudato si’ (2015)? • Referujte podrobně o obsahu encykliky Caritas in veritate (2009) či Laudato si’ (2015)

Zkouška Politika: • Co je to politika, jaké jsou její dějinné kontexty? • Co je to demokracie, jak se v dějinách vyvíjela? • Jaké jsou podstatné náležitosti demokratického právního státu? • S jakými problémy a otazníky se systém demokracie potýká? • Jak se k politice, demokracii a lidským právům staví SUC? • Jak reflektuje SUC problematiku mezinárodních vztahů? • Jaká je tradiční historická nauka o spravedlivé válce, jak lze dnes hodnotit tuto otázku? • Jakým způsobem a v jakých dokumentech hodnotí problém míru a války SUC? • Jakým způsobem a v jakých dokumentech hodnotí problém terorismu SUC?

Zkouška Ekonomika: • Co je to ekonomika, jak se v dějinách vyvíjela? • Jaký je vztah ekonomiky a etiky? • Co je to kapitalismus a jaký má charakter, ideový základ a jak se v dějinách vyvíjel? • Jak se SUC staví k otázce soukromého vlastnictví? • Co je to lidská práce, jak se k otázce lidské práce staví SUC? • Jak se k ekonomice kapitalismu staví SUC? • Jak se k problému lidské práce staví dokumenty SUC? • Jaká je ekonomická vize historického socialismu a jak se k socialismu staví SUC? • Jak a proč je socialismus v sociálních encyklikách kritizován? • Co je to sociálně tržní hospodářství, jaký má charakter a jak se má k SUC? • Co je to sociální stát, stát blahobytu a jak je z pozice SUC hodnocen? • Co je to globalizace a jak se projevuje v politické a ekonomické oblasti? • Jaké jsou obvykle vypočítávané klady a zápory globalizace a jak je lze hodnotit? • O čem a jakým způsobem pojednává encyklika Caritas in veritate ? • Jak encyklika Caritas in veritate chápe lidský rozvoj? • Jakým způsobem encyklika Caritas in veritate reaguje na aktuální problémy současnosti (globalizace, chudoba, ekologie, finanční a ekonomická krize, terorismus)? • Jaké jsou klíčové výpovědi a podněty encykliky Laudato si’ (2015) papeže Františka? (ekologie, konzumismus, chudoba)

Etika analytická etika, metaetika analýza morální řeči (např. co je dobro jako predikát? Jsou vůbec možné hodnotové soudy? kogn. x nonkogn. ) fundamentální etika Základní problémy etiky: svobodná vůle svědomí hodnota norma štěstí ctnost etika norem Individuální etika Sociální etika normy individuálního spravedlnost jednání sociálních v konkrétních útvarů oblastech života (bioetika, etika vědy, etika mezilidských vztahů)

Aplikovaná etika individuální etika x sociální etika individuální etika - se zabývá praxí, pokud praxe může být přičítána jednotlivým osobám a vztahována k jejich osobní odpovědnosti. sociální etika - se věnuje morálnímu hodnocení sociální skutečnosti, tj. sociálních útvarů, do nichž se zpevnily interakce. Ústřední otázka zní: Jsou dané institucionální útvary spravedlivé? (např. daně, sociální stát, společenské rozdíly mezi lidmi, bohatství a chudoba, válečný konflikt). Na rozdíl od individuální etiky stav těchto útvarů nelze beze všeho vztahovat k osobní odpovědnosti určitých jednotlivců, a to ani jeho vznik, ani jeho změnu.

osobní odpovědnost motivace, postoj sociální danosti, instituce, struktury, poměry, regulační systémy, řády kategorie posouzení dobré – špatné spravedlivé - nespravedlivé individuální etika sociální etika

Instituce je sociální útvar, do nějž se zpevnila mezilidská interakce Instituce je sociálně předepsaná struktura různých způsobů chování, prostřednictvím kterých jsou řešeny opakující se a neodbytné problémy života lidí

Instituce - Zvyk, obyčej, rituál (pozdrav, fronta…) - Sociální normy (sociální odpovědnost, reciprocita, dodržení závazku…) - Instituce spontánně i uměle vzniklé (rodina, trh, stát…) - Kodifikované normy (zákony…) - Instituce jako „úřad“

Podobenství o milosrdném samaritánovi Samaritán našel člověka, jenž upadl do rukou lupičů. “Přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a ovázal mu je. Pak ho posadil na svého mezka, zavezl ho do hostince a tam se o něj staral”. Samaritán byl motivován individuálně eticky. Šlo mu o blaho tohoto člověka, který upadl do rukou lupičů. Kdyby však byl motivován sociálně eticky, byl by odjel do Jeruzaléma a nasadil všechny páky, aby se lupičům znemožnila činnost a aby poutníci mohli v budoucnu užívat cesty mezi Jeruzalémem a Jerichem bez nebezpečí.

Klíčová témata Politika Je o redistribuci moci a zdrojů pro život, jde o „kolektivním organizování sociální existence“ někdo říká, že politika je boj o „legitimní význam termínů a pojmů“ (co je moc, svoboda, demokracie, spravedlnost, sociální stát apod. ) Jaké politické zřízení je nejlepší? Je to demokracie? Proč? Za jakých podmínek? Ekonomika Zkoumá, jak se chová člověk s neomezenými potřebami ve světě omezených (vzácných) zdrojů Jak nejlépe organizovat procesy vytváření bohatství? Jak je přerozdělovat? Jakou roli v tom má hrát stát? Kultura „Kultura nebo civilizace …. je komplexní celek, který zahrnuje poznání, víru, umění, právo, morálku, zvyky a všechny ostatní schopnosti a obyčeje, jež si člověk osvojil jako člen společnosti. “ Jaké jsou základní hodnoty, které je třeba ve společnosti respektovat? Které se mají stát zákonem? Jaká jsou lidská práva, jak je možné je obhájit?

Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“. . . Svoboda, rovnost, spravedlnost Jsou i další pojmy – demokracie , , sociální stát. . . Socialismus – člověk není svobodný, je determinovaný zejména ekonomicky, jeho svoboda spočívá zejména v hmotném zabezpečení, lidé by si měli být rovni materiálně, formální rovnost je nedostačující, spravedlnost je především spravedlností sociální Liberalismus – člověk je svobodný a jeho svobodu je třeba chránit před mocí druhých i státu, lidé jsou si rovni zejména morálně a před zákonem, sociální nerovnost je spravedlivá, protože odráží přímo nebo nepřímo zásluhy člověka Konzervatismus – člověk je plně svobodná a odpovědná bytost, má ovšem výrazné sklony konat zlé věci a proto je třeba na něj být přísný, rovnost je pojem spíše transcendentní, spravedlivé je to, co je v souladu s přirozeným zákonem a tradicí

- Sociální etika Politická filosofie, sociální filosofie - Křesťanská sociální etika Ockenfels, Anzenbacher, Novak, Míčka ☺ - Sociální nauka církve Zejména encykliky, další oficiální dokumenty empirie – rozum - tradiční hodnoty - autorita církve

Matouš, kap. 22 „I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou. Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic? Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze. I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání? Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.

Deus caritas est (2006) bližnímu zakořeněná 20. Láska k jednotlivého věřícího, v lásce k Bohu je především úlohou pro ale je také úlohou pro celou církevní komunitu, a to na všech úrovních od místní komunity po partikulární církev až k univerzální církvi v její globalitě. Církev musí uplatňovat lásku také jako komunita. Důsledkem toho je, že láska potřebuje také organizaci jakožto předpoklad uspořádané komunitní služby. 31. … Křesťanská charitativní aktivita musí být nezávislá na politických stranách a ideologiích. Nejedná se o způsob, jak změnit svět ideologickým způsobem, a proto charitativní dílo není ve službách světských strategií, protože jde o uplatňování lásky tady a teď, lásky, kterou člověk potřebuje stále.

Deus caritas est (2006) 28. … Církev nemůže a nesmí vzít do svých rukou politický boj, aby tak budovala tu nejspravedlivější možnou lidskou společnost. Nemůže a nesmí se postavit na místo státu. Zároveň ale nemůže a nesmí zůstat pouze na okraji usilování o spravedlnost. Do tohoto usilování se musí zapojovat prostřednictvím racionální argumentace a musí probouzet duchovní síly, bez nichž by se spravedlnost, která vždy vyžaduje odříkání, nemohla prosadit ani se rozvíjet. Spravedlivá společnost nemůže být dílem církve, protože ji má uskutečňovat politika. Církev se nicméně hluboce zabývá nasazením pro spravedlnost tím, že pracuje na otevřenosti intelektu a vůle vůči požadavkům dobra. X „Všichni křesťané si mají uvědomit své zvláštní povolání v politickém společenství“. Gaudium et spes (1965) čl. 75

Sociální učení církve „Sociální nauka katolické církve je podstatnou částí křesťanského učení o člověku“ (Mater et magistra, 1961, čl. 222) „. . . Proto je křesťanská antropologie ve skutečnosti kapitolou teologie a sociální nauka církve, která se ujímá člověka a stará se o něho a o jeho chování ve světě, patří z téhož důvodu "do oblasti teologie, zvláště teologie morální“. (Centesimus Annus, 1991, čl. 55. ) „…Církev nepředkládá žádné vlastní modely. Konkrétní a úspěšné modely lze nalézt pokaždé pouze v rámci té které historické situace, úsilím všech odpovědných osob, které budou čelit konkrétním problémům ve všech jejich těsně propojených společenských, hospodářských, politických a kulturních aspektech“. (Centesimus Annus , 1991, čl. 43. )

Sociální učení církve Jan XXIII. Pacem in terris (1963) určena „všem lidem dobré vůle“ Pavel VI. Populorum progressio (1967) Katolíkům + všem křesťanům + jiným náboženstvím + všem lidem dobré vůle (Populorum progressio, 1967, čl. 83) „V nelehké situaci, v níž se dnes nacházíme také z důvodů globalizace ekonomiky, se sociální nauka církve stala základní směrnicí, která vytyčuje pravidla mající platnost i daleko za jejími vlastními hranicemi. Zmíněná pravidla je třeba v situaci pokračujícího rozvoje promýšlet v dialogu se všemi, kterým leží na srdci člověk a jeho svět“. (Deus caritas est, 2006, čl. 27) „Před více než padesáti lety, kdy se svět potácel nad propastí nukleární krize, svatý papež Jan XXIII. napsal encykliku, v níž se neomezil jenom na odmítnutí války, ale přišel s nabídkou k míru. Svoje poselství Pacem in terris adresoval sice celému „katolickému světu“, ale dodal: „jakož i všem lidem dobré vůle“. Nyní vzhledem ke globálnímu zhoršování životního prostředí se chci obrátit ke každému člověku této planety. (Laudato si’, 2015, čl. 3)

Sociální učení církve „Sociální nauka kromě toho obsahuje důležitou interdisciplinární dimenzi. S cílem lépe uplatnit v různých a stále se měnících sociálních, hospodářských a politických oblastech pravdu o člověku vstupuje tato nauka do dialogu s různými disciplínami, které se člověkem zabývají, sjednocuje jejich příspěvky a pomáhá jim otevřít se v širším horizontu službě člověku, poznanému a milovanému v plné šíři jeho poslání. Kromě interdisciplinární dimenze je pak nutno zmínit se o praktické a v určitém smyslu experimentální dimenzi této nauky. Ta je založena na střetávání křesťanského života a svědomí se situacemi tohoto světa a projevuje se úsilím, které vyvíjejí jednotlivci, rodiny, kulturní a veřejní činitelé, politici a státníci, aby dali křesťanskému životu podobu a uplatnění v dějinách“. (Centesimus annus, 1991, čl. 59)

„Každý křesťan, který bere svou víru vážně, musí být socialistou“. (Paul Tillich) „Nelze být zároveň řádným katolíkem a opravdovým socialistou“. (Quadragesimo anno, 1931, čl. 120) „Při použití těchto zásad se mohou někdy i mezi katolíky dobré vůle vyskytnout různé názory. “ (Mater et magistra, čl. 238) „Při řízení časných záležitostí mají uznávat oprávněnou různost názorů a mají zachovat úctu k občanům i jejich sdružením, která tyto názory poctivě zastávají. “(Gaudium et spes, čl. 75) „V konkrétních situacích a se zřetelem na vztahy, v jakých kdo žije, musíme uznávat zákonitou rozmanitost možných přístupů. “ (Octogesima adveniens, čl. 50)

Dokumenty SUC 10 encyklik: Lev XIII. , encyklika Rerum novarum (1891) Pius XI. , encyklika Quadragesimo anno (1931) Jan XXIII. , encyklika Mater et Magistra (1961) Jan XXIII. , encyklika Pacem in terris (1963) Pavel VI. , encyklika Populorum progressio (1967) Pavel VI. , apoštolský list Octogesima adveniens (1971) Jan Pavel II. , encyklika Laborem exercens (1981) Jan Pavel II. , encyklika Sollicitudo rei socialis (1987) Jan Pavel II. , encyklika Centesimus annus (1991) Benedikt XVI. , encyklika Caritas in veritate (2009) František, encyklika Laudato si’ (2015) Pastorální konstituce Gaudium et Spes (1965) Kompendium sociální nauky církve (Iustitia et Pax, 2004) Poselství k oslavě Světového dne míru (vždy k 1. 1. ), Apoštolská exhortace Evangelii gaudium (2013)? Economic Justice for All: Pastoral Letter on Catholic Social Teaching and the U. S. Economy (1986) Pokoj a Dobro (2000)

Rerum novarum (1891) První sociální encyklika: Rerum novarum (1891) papeže Lva XIII. PŘEDMLUVA NALÉHAVÁ NUTNOST ŘEŠIT DĚLNICKOU OTÁZKU SOCIALISMUS PROBLÉMY DĚLNÍKŮ NEŘEŠÍ BEZ NÁBOŽENSTVÍ A CÍRKVE NENÍ ŘEŠENÍ MOŽNÉ ÚLOHA STÁTU ÚLOHA SVÉPOMOCNÝCH ORGANIZACÍ ZÁVĚR

Rerum novarum (1891) 3. Aby se odpomohlo tomuto zlu, socialisté, podnítivše nenávist chudých proti bohatým, prohlašují, že se má soukromé vlastnictví zrušit a místo toho z majetku jednotlivců učinit společný majetek všech a že by jej spravovali ti, kdo stojí v čele obcí nebo států. Takovým převodem majetku od soukromých osob na společnost se může podle jejich názoru vyléčit nynější nesnesitelný stav, protože se jmění i výhody rozdělí rovnoměrně mezi občany. Avšak jejich plán je naprosto nezpůsobilý tento rozpor úspěšně vyřešit; dokonce by znamenal pro dělnické vrstvy poškození. Mimoto je nespravedlivý, protože se dopouští násilí na zákonných majitelích. Vnáší zmatek do života státu tím, že ukládá státní moci úkoly, které jí nepříslušejí. všeobecné určení dober x soukromé vlastnictví sociální hypotéka

Vývojové fáze SUC Stoleté dějiny katolické sociální nauky lze rozdělit do čtyř základních vývojových fází: - První fáze zahrnuje přípravu, vznik a dopad encykliky Lva XIII. Rerum novarum (1891) -Druhá fáze papež Pius XI. a Pius XII. , rozvinutí klasických principů SUC Pius XI. , encyklika Quadragesimo anno (1931) Pius XI. , Encyklika MIT BRENNENDER SORGE ze 14. března 1937 (Proti nacismu a rasismu) PIUS XI. , Encyklika DIVINI REDEMPTORIS z 19. března 1937 (Proti bezbožeckému komunismu)

Quadragesimo anno (1931) - Po čtyřiceti letech, papež Pius XI. - odmítá jak socialismus, tak i liberální kapitalismus kolektivismus individualismus - Princip „subsidiarity“(QA 79) - „nelze být zároveň řádným katolíkem a opravdovým socialistou“ (QA 120).

Rok 1937 Pius XI. , Encyklika MIT BRENNENDER SORGE ze 14. března 1937 (Proti nacismu a rasismu) ”Kdo vyjímá rasu, národ anebo stát z této pozemské hierarchie hodnot a činí je nejvyšší normou všech hodnot, i náboženských, a zbožňuje je modloslužebným kultem, ten převrací a falšuje Bohem stvořený a Bohem stanovený řád“ (158) PIUS XI. , Encyklika DIVINI REDEMPTORIS z 19. března 1937 (Proti bezbožeckému komunismu) 3. „Jistě již chápete, že mluvím o hrozivém nebezpečí bezbožného komunismu. Jde mu vlastně o úplný rozvrat společenského řádu a přímo ze základu vyvrací křesťanský způsob života“ (3)

Pius XII. (1939 – 1958) encyklika Summi pontificatus (1939) „Národy navzdory rozdílnému vývoji v důsledku rozdílných podmínek života a kultury nesmí rozbít jednotu lidské rasy, ale spíše se vzájemně obohatit, vytvořit humánnější kulturu [humanior cultura] a zlepšit ji sdílením svých vlastních zvláštních darů a vzájemnou výměnou zboží [bonorum commercio], což může být možné a účinné jedině tehdy, když vzájemná láska a živý smysl pro charitu sjednotí všechny syny téhož Otce a všechny, kteří jsou vykoupeni stejnou Božskou krví. “ (čl. 43)

Pius XII. (1939 – 1958) Pius XII. zejména ve svých rozhlasových projevech za 2. světové války se významně vyjadřoval k otázkám politické etiky, demokracie a služby míru. - Vánoční poselství Pia XII. z roku 1944 je prvním případem v historii, kdy se hlava katolické církve vyslovila ve prospěch demokracie (jako o nejlepším uspořádání lidské společnosti )

Vývojové fáze SUC - Třetí fáze -"koncilová" - konstituce Gaudium et spes (1965) Jan XXIII. , encyklika Mater et Magistra (1961) Jan XXIII. , encyklika Pacem in terris (1963) Pavel VI. , encyklika Populorum progressio (1967) Pavel VI. , apoštolský list Octogesima adveniens (1971) - Čtvrtá fáze sociální učení Jana Pavla II. Jan Pavel II. , encyklika Laborem exercens (1981) Jan Pavel II. , encyklika Sollicitudo rei socialis (1987) Jan Pavel II. , encyklika Centesimus annus (1991) Kompendium sociální nauky církve (Compendium of the Social Doctrine of the Church - Iustitia et Pax, 2004)

Gaudium et spes (1965) V kapitole Hospodářsko společenský život pastorální konstituce Gaudium et spes skutečně nalezneme takřka všechna klíčová témata, která jsou následně sociálním učením církve dynamicky rozvíjena. – personální princip, tedy požadavek orientace hospodářství na lidskou osobu, – kritika redukcionistického ekonomismu (čl. 63), tržního fundamentalismu i „plánovaného hospodářství“ (čl. 65) – opce pro chudé a kritika konzumerismu (čl. 63) – rozvoj v lokálním i mezinárodním měřítku (čl. 64– 66) – důstojnost lidské práce včetně deklarace „práva na práci“ (čl. 67) – zdůraznění principu všeobecného určení statků včetně potvrzení „práva na krádež“ v případě (hmotné) krajní nouze (čl. 69). Jediné co chybí je ekologická dimenze. . .

Jan Pavel II. (1978 – 2005) encyklika Centesimus annus (1991) I. kapitola – Podstatné rysy encykliky Rerum novarum II. kapitola – Na cestě k "novým věcem" dneška III. kapitola – Rok 1989 IV. kapitola – Soukromé vlastnictví a univerzální určení statků V. kapitola – Stát a kultura VI. kapitola – Člověk je cesta církve

Centesimus annus (1991) 13. Ponoříme-li se nyní hlouběji do započatých úvah a zahrneme-li do nich i to, co bylo řečeno v našich encyklikách Laborem exercens a Sollicitudo rei socialis, musíme dodat, že základní omyl socialismu je antropologické povahy. Socialismus považuje jednotlivce jen za nástroj a molekulu společenského organismu, takže jeho blaho je plně podřízeno fungování hospodářsko-společenského mechanismu; zároveň panuje názor, že právě tohoto blaha lze dosáhnout nezávisle na svobodném rozhodování jednotlivce a zcela bez jeho osobní a přímé odpovědnosti za dobro a zlo. Člověk je tak redukován na komplex společenských vztahů, ztrácí se pojem osoby jako samostatného subjektu morálního rozhodování, který právě tím vytváří společenský řád. Tento pomýlený pohled na osobu má za následek popírání práva na prostor pro uplatňování svobody a rovněž odmítání soukromého vlastnictví.

Kompendium sociální nauky církve (Iustitia et Pax, 2004) Kompendium sociální nauky církve je celistvým a přehledným zpracováním katolického sociálního učení (do konce „ 4. fáze“).

Katolická revoluce lidských práv? Podle historika Sira Michaela Howarda z Oxfordu byly ve 20. století byly jen dvě skutečně velké revoluce -Leninova bolševická v roce 1917 a právě katolická, kdy došlo k „transformaci římsko katolické církve z bašty ancien régime na předního světového obhájce lidských práv“ - DEMOKRACIE (Pius XII. ) - LIDSKÁ PRÁVA (Jan XXIII. ) - TRŽNÍ HOSPODÁŘSTVÍ (Jan Pavel II. )

Vývojové fáze SUC - Pátá fáze 21. století, globalizace, rozvoj, ekologie Benedikt XVI. , encyklika Caritas in veritate (2009) František, encyklika Laudato si’ (2015)

Benedikt XVI. (2005– 2013) Caritas in veritate Encyklika o integrálním rozvoji člověka v lásce a v pravdě (2009) Úvod První kapitola Poselství encykliky Populorum progressio Druhá kapitola Lidský rozvoj v naší době Třetí kapitola Bratrství, ekonomický rozvoj a občanská společnost Čtvrtá kapitola Rozvoj národů, práva a povinnosti, životní prostředí Pátá kapitola Spolupráce lidské rodiny Šestá kapitola Rozvoj národů a technika Závěr

František (2013–) Laudato si’ Encyklika o péči o společný domov (2015) Úvod První kapitola Co se děje našemu domovu Druhá kapitola Evangelium stvoření Třetí kapitola Lidský kořen ekologické krize Čtvrtá kapitola Integrální ekologie Pátá kapitola Jak se zorientovat a jak jednat Šestá kapitola Ekologická výchova a spiritualita Závěr

Základní principy SUC a jejich kontext Personální princip Princip solidarity Princip subsidiarity Princip obecného dobra

srovnej Principy sociální politiky Principy (Krebs, 2007: 27– 37): Ø Princip sociální spravedlnosti Ø Princip solidarity Ø Princip subsidiarity Ø Princip participace Tomeš uvádí principy rovnosti, nediskrimince, osobních práv, solidarity a participace) (TOMEŠ, Igor. Obory sociální politiky. Praha: Portál, 2011, s. 17– 37)

Nejvyšší princip? Napětí a komplementarita „Nejvyšší zásadou této nauky je tvrzení, že jednotliví lidé jsou základem, účinnou příčinou a cílem každého společenského zřízení; lidé od přírody obdaření společenskou povahou a zároveň povolaní k vyššímu řádu, který přirozenost přesahuje a pozvedá“. Mater et magistra (1961), čl. 219 „Láska je základní cestou sociální nauky církve“ Caritas in veritate (2009), čl. 2 „Princip podřízenosti soukromého vlastnictví všeobecnému určení dober, a tedy i všeobecné právo na jejich užívání je "zlatým pravidlem" sociálního jednání a "první zásadou celého společensko mravního řádu". Křesťanská tradice nikdy neuznávala právo na soukromé vlastnictví za absolutní či nedotknutelné a zdůrazňovala sociální funkci jakékoli formy soukromého vlastnictví“. Laudato si’ (2015), čl. 93

Personální princip 219. Nejvyšší zásadou této nauky je tvrzení, že jednotliví lidé jsou základem, účinnou příčinou a cílem každého společenského zřízení; lidé od přírody obdaření společenskou povahou a zároveň povolaní k vyššímu řádu, který přirozenost přesahuje a pozvedá. 220. Tento nejvyšší princip je nosný a chrání nedotknutelnou důstojnost lidské osoby. Na jeho základě vybudovala církev, především v posledních sto letech, za spolupráce učenců z řad kněží i laiků, svou rozsáhlou sociální nauku. Podle ní mají být uspořádány lidské vztahy ve shodě s všeobecnými zásadami vyplývajícími z konkrétních okolností a zvláštní povahy každé doby. Tyto normy křesťanské sociální nauky mohou tudíž být přijaty všemi lidmi. Mater et magistra (1961)

Personální princip Gaudium et Spes (1965) 12. . Člověk je totiž v jádru své přirozenosti bytost společenská a bez vztahu k ostatním nemůže žít ani rozvíjet své vlohy. . 25. . Vždyť lidská osoba je a musí být počátkem, nositelem i cílem všech společenských institucí, neboť má přirozenou potřebu žít společensky.

Personální princip Rerum Novarum, čl. 32 (1965) „Nikdo se nesmí beztrestně prohřešovat proti důstojnosti člověka, s níž Bůh sám zachází "s velikou úctou", ani mu klást překážky v úsilí o dokonalost, která je v souladu s věčným životem v nebi. Dokonce ani kdyby to člověk sám chtěl, nemá nikdo právo dovolit, aby se s ním jednalo pod jeho lidskou důstojnost, nebo aby se dobrovolně poddal nějakému duchovnímu otroctví; neboť zde neběží o práva, o nichž by si směl člověk rozhodovat, jak by si přál, nýbrž o povinnosti k Bohu, jichž musíme dbát s posvátnou úctou“.

Ø bytost společenská (podstatně) Ø počátkem (základem) Ø nositelem (účinnou příčinou) Ø cílem (nikdy pouze prostředkem) všech společenských institucí (zejména politických, ekonomických)

Personální princip a LP „Úsilí o vymezení a prohlášení lidských práv představuje jednu z nejvýznamnějších aktivit směřujících k účinnému respektování nevyhnutelných požadavků lidské důstojnosti“ Kompendium sociální nauky církve „Svrchovaně významným počinem Spojených národů je Všeobecná deklarace lidských práv, schválená 10. prosince 1948 valným shromážděním Spojených národů. […] Pochopitelně nám neušlo, že proti některým článkům Deklarace byly jistě právem vzneseny námitky a výhrady. Nicméně tento dokument je třeba pokládat za významný krok na cestě k vytvoření právního a politického řádu všech národů světa. “ Pacem in terris (1963), čl. 143– 144 Princip personality ve smyslu vztahu vzájemného uznávání precizuje lidsko-právní status osoby, tedy rozvíjí principiální právní nárok každého člověka jako osoby. Anzenbacher, s. 198

Členění lidských práv Trojí lidsko-právní status osoby: Status negativus (práva bránící) Status activus (práva občanská) Status positivus (práva na šance a prostředky) Ø Základní Ø Politická Ø Hospodářská, sociální, kulturní

Všeobecná deklarace lidských práv Schválena Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 10. prosince 1948 (Den lidských práv ) http: //www. osn. cz/dokumenty-osn/soubory/vseobecna-deklarace-lidskych-prav. pdf „A konečně je třeba připomenout, že se po druhé světové válce jako reakce na její hrůzy rozšířilo výraznější vědomí lidských práv. Nalezlo výraz v různých mezinárodních dokumentech, rovněž ve vypracování nového mezinárodního práva, k němuž podstatně přispěl Apoštolský stolec. Pilířem tohoto vývoje však byla Organizace spojených národů. Vzrostlo nejen povědomí práva jednotlivce, nýbrž i práv národů“. Centesimus annus, čl. 21

Preambule U vědomí toho, že uznání přirozené (inherent) důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv členů lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě, že zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k barbarským činům, urážejícím svědomí lidstva, a že vybudování světa, ve kterém lidé, zbavení strachu a nouze, se budou těšit svobodě projevu a přesvědčení, bylo prohlášeno za nejvyšší cíl lidu, že je nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá-li být člověk donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku, že je nutné podporovat rozvoj přátelských vztahů mezi národy, že lid Spojených národů zdůraznil v Chartě znovu svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů i žen a že se rozhodl podporovat sociální pokrok a vytvořit lepší životní podmínky ve větší svobodě, že členské státy převzaly závazek zajistit ve spolupráci s Organizací spojených národů všeobecné uznávání a zachovávání lidských práv a základních svobod a že stejné chápání těchto práv a svobod má nesmírný význam pro dokonalé splnění tohoto závazku, Valné shromáždění vyhlašuje tuto Všeobecnou deklaraci lidských práv…

Jak zdůvodnit lidská práva? -Teologicky (autoritou), Filosoficky (rozumem), Intuitivně (pocitem), Statisticky (konsensem) „O lidských právech se za našich dob mluví velice často. to částečně zastírá tu skutečnost, že naše civilizace dnes nedisponuje žádným v širším měřítku akceptovaným myšlenkovým postupem, jak ideu lidských práv zdůvodnit“ Stanislav Sousedík Svoboda a lidská práva (2010) Pojem lidských práv zhypertrofoval a že bez jasných kritérií nejsme schopni odlišit práva partikulární, podmíněná dějinně, civilizačně, ekonomicky a práva základní, všelidská, univerzální: „Těch druhých, skutečných, je totiž podstatně méně“

Hierarchie práv? „U sociálních práv lze konstatovat, že jejich souhrnným omezením je právě skutečnost, že nejsou, na rozdíl např. od základních práv a svobod, přímo vymahatelná na základě Listiny. Jejich omezenost spočívá právě v nutnosti zákonného provedení, které je ovšem zároveň podmínkou konkrétní realizace jednotlivých práv“. . . „Tyto skutečnosti souvisí se specifickým charakterem sociálních práv, která jsou závislá zejména na ekonomické situaci státu. Úroveň jejich poskytování reflektuje nejen hospodářský a sociální vývoj státu, ale i vztah státu a občana, založený na vzájemné odpovědnosti a na uznání principu solidarity“. (Nález ústavního soudu (Pl. ÚS 1/08 #1, 251/2008 Sb. , N 91/49 Sb. NU 273 Návrh na zrušení části zákona č. 261/2007 Sb. , o stabilizaci veřejných rozpočtů - část zdravotnická) Nález ústavního soudu (Pl. ÚS 2/08 #1, 166/2008 Sb. , N 73/49 Sb. NU 85 Návrh na zrušení části zákona č. 261/2007 Sb. , o stabilizaci veřejných rozpočtů - část týkající se sociálního zabezpečení) Dokument Mezinárodní teologické komise Důstojnost a práva lidské osoby (1983) přímo hovoří o „hierarchii lidských práv“ – práva rozlišuje na tři stupně – skutečně základní, předstátní a nezcizitelná na straně jedné, a práva „nižší úrovně“ („určitá občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva“), která mají charakter zpřesnění některých práv základních a jsou historicky a kulturně podmíněná. Na nejnižším stupni jsou práva jako „ideální požadavky“, která nepředstavují nezcizitelný imperativ, ale vyjadřují spíše určité požadavky, nároky a touhy lidí, z hlediska praktické aplikace relativní (Srov. Dokumenty Mezinárodní teologické komise věnované morální teologii a etice, 2010: 45– 46)

Vánočním poselství k celému světu (1942) Pius XII. hovoří o čtveřici základních lidských práv: „…to jest k právu na zachování a rozvoj tělesného, duševního i mravního života a zvláště k právu na náboženské vzdělání a výchovu; k právu na soukromou i veřejnou bohopoctu a zároveň na charitativní náboženskou činnost; k právu na manželství a dosažení jeho účelu, k právu na manželské a rodinné spolužití; k právu na práci jako nezbytný prostředek na zachování rodinného života: k právu na svobodnou volbu povolání, tedy i kněžského a řeholního povolání; k právu na užívání hmotných statků, užívání ovšem, které je si vědomo svých sociálních povinností a omezení. “

„Charty práv“ v sociální nauce církve V článcích 11– 27 Pacem in terris (1963) Jan XXIII. provádí dokonce konkrétní výčet práv, která považuje za „přirozená“ a „naprosto nezcizitelná“, značně se překrývá s Deklarací Jan Pavel II. Centesimu annus (1991), čl 47 „Z nejdůležitějších práv je třeba uvést právo na život, k němuž patří významné právo růst po zplození v matčině lůně, právo žít v úplné rodině a v mravném prostředí, vhodném pro vývoj a rozvoj osobnosti, právo dovést svůj rozum a svobodu ke zralosti hledáním a nalézáním pravdy, právo podílet se na práci při využívání statků země a získávat z ní obživu pro sebe a své blízké, právo svobodně založit rodinu a plodit a vychovávat děti za odpovědného uplatňování vlastní sexuality. Zdrojem a syntézou těchto práv je v určitém smyslu náboženská svoboda, chápaná jako právo žít v pravdě vlastní víry a v souladu s transcendentní důstojností vlastní osoby“

„Charty práv“ v sociální nauce církve Promluva na 70. Valném shromáždění OSN v New Yorku (2015) „Vládcové musejí zároveň učinit vše proto, aby všichni disponovali minimálními duchovními a materiálními prostředky, jichž je potřeba k důstojnému životu a k založení a obživě rodiny, která je primární buňkou jakéhokoli sociálního rozvoje. V praktické rovině má toto minimum tři jména: příbytek, práce a půda; a na duchovní rovině se jmenuje svoboda ducha, která zahrnuje náboženskou svobodu, právo na výchovu a další občanská práva. Ze všech těchto důvodů bude nejjednodušším a nejadekvátnějším měřítkem a indikátorem plnění nových Cílů rozvoje účinná, praktická a bezprostřední dostupnost neodmyslitelných materiálních a duchovních statkům pro všechny lidi: vlastní příbytek, důstojná a náležitě placená práce, dostatek obživy a pitná voda; náboženská svoboda a všeobecněji svoboda ducha a vzdělání. Tyto pilíře integrálního rozvoje mají zároveň společný základ, kterým je právo na život, a v ještě širším smyslu to, které bychom mohli nazvat právem na existenci samotné lidské přirozenosti. “

„V současnosti jsme svědky tíživého protikladu. Na jedné straně se vymáhají práva, mající nahodilý a postradatelný ráz, přičemž se nárokuje jejich uznání a šíření ze strany veřejných struktur, a na druhé straně jsou zneuznávána a pošlapávána elementární základní práva velké části lidstva“. Caritas in veritate (2007), čl. 43 „Ve skutečnosti je přístup k pitné a nezávadné vodě podstatným, základním a všeobecným lidským právem, protože na něm závisí přežití, a je tedy podmínkou uplatňování ostatních lidských práv“. Laudato si’ (2015), čl. 127

„Je proto třeba dávat si pozor, abychom neupadli do nedorozumění, které může vzniknout z nepochopení koncepce lidských práv a jejich paradoxním zneužíváním. Dnes existuje tendence, která se dožaduje stále širších individuálních – a jsem v pokušení říci individualistických – práv a která zahaluje koncepci lidské osoby odtržené od jakéhokoli sociálního a antropologického kontextu jako nějakou "monádu", která je stále více necitlivá vůči jiným "monádám" kolem sebe“. Udržovat naživu demokracii před nátlakem neznámých impérií Promluva papeže Františka v Evropském parlamentu, Štrasburk, 25. 11. 2014

Problémy lidských práv „humanrightismus“ – problematické trendy v lidskoprávní oblasti směřující k deformované perspektivě ideje lidských práv: Ø politická ideologizace lidskoprávní agendy Ø redefinici percepce lidských práv na nároky a práva bez vztahu k povinnostem Ø posun od chápání lidských práv v jejich personalistickém a přirozenoprávním smyslu k pozitivistickému, relativistickému či utilitaristickému přístupu Ø upřednostňování „třetí“ (sociální práva) a „čtvrté“ (práva menšin a kolektivů, práv dle pohlaví, práv sebeurčení apod. ) generace před právy generace první a druhé Ø umenšování a relativizace práv „první“ generace (právo na život vs. potratová legislativa, právo na náboženskou svobodu vs. upírání výhrady svědomí apod. ) „Z myšlenky lidských práv se stává prostředek politické tyranie“. (LEGUTKO, R. Ošklivost demokracie a jiné eseje. Brno, CDK, 2009, ISBN 978 -80 -7325 -184 -0. Kapitola Právo na všechno s. 11 -18. )

Válka proti Nenarozeným dětem?

Evangelii Gaudium, 2013 (papež František) 213. Mezi těmito slabými, o něž se církev chce s láskou starat, jsou také nenarozené děti, které jsou nejbezbrannější a nejnevinnější a kterým je dnes upírána lidská důstojnost, aby se nimi mohlo dělat, co je libo, zbavovat je života a prosazovat takové zákony, aby tomu nikdo nemohl zabránit. Často je za účelem zábavného zesměšňování obrany, kterou církev poskytuje nenarozeným, vykreslován její postoj jako něco ideologického, obskurního a konzervativního. Tato obrana rodícího se života se však vnitřně pojí s obranou jakéhokoli lidského práva. Předpokládá přesvědčení, že lidská bytost je vždy posvátná a nedotknutelná v jakékoli situaci a v každé fázi svého vývoje. Je to cíl sám o sobě a nikdy prostředek řešení jiných těžkostí. Pokud toto přesvědčení odpadne, nezůstanou pevné a trvalé základy pro obranu lidských práv, která by tak byla vždycky podrobena nahodilým a střídajícím se konvencím mocných. 214. Právě proto, že jde o otázku, jež má co do činění s vnitřní koherencí našeho poselství o hodnotě člověka, nelze očekávat, že církev k ní změní stanovisko. Chci být naprosto čestný. Toto není argument podléhající domnělým reformám či „modernizacím“. Není pokrokové nárokovat si řešení problémů eliminací lidského života.

LP a sociální práce „Mezinárodní etický kodex sociální práce“ Etika sociální práce – principy (2004): „základem sociální práce jsou principy lidských práv a sociální spravedlnosti“. Etický kodex Společnosti sociálních pracovníků ČR: „sociální práce je založena na hodnotách demokracie, lidských práv a sociální spravedlnosti“ Př. René Milfait (Lidská práva na rozhraní sociální práce a teologickoetických aspektů, Teologie a sociální práce: dvacet let dialogu, 2013: 87– 96) koncept lidských práv jako apriorně daná a neměnná entita, LP jsou zde „nedílná, vzájemně závislá a podmíněná“ a jsou ztotožňována s potřebami „sociální spravedlnost je založena na potřebách, které se staly LP“. X Michal Opatrný (Sociální práce a teologie: inspirace a podněty sociální práce pro teologii, 2013) hovoří o „určité emancipaci sociální práce od závislosti na teorii lidských práv“. Klade důraz spíše na hodnotové založení sociální práce, než na její přímou závislost na rozvoji konkrétní lidskoprávní agendy.

Princip solidarity 38. . . . Jde především o vzájemnou propojenost, chápanou jako systém určující vztahy v současném světě, v jeho složkách: hospodářské, kulturní, politické i náboženské. Jde o propojenost, která je přijímána jako morální kategorie. Je-li za takovou uznávána, pak jí odpovídá – jako postoj mravní a společenský, jako "ctnost" – solidarita. Není to tedy jen neurčitý soucit nebo povrchní dojetí nad zlem, týkajícím se mnoha blízkých nebo vzdálených osob. Naopak, je to pevná a trvalá odhodlanost usilovat o obecné blaho neboli dobro všech a jednoho každého, protože všichni jsme zodpovědni za všechny. . Sollicitudo rei socialis (1987)

Princip solidarity SOLIDUS = pevný, trvalý, celý SOLIDARE = pevně spojit Nejde o solidaritu ve smyslu soucitu, individuálně-etické ctnosti ale o mravní a právní princip uspořádání institucí

Princip subsidiarity 79. Je sice pravda, a dějiny to jasně dokazují, že za změněných poměrů se nyní může provést mnoho věcí jen s pomocí velkých sdružení, i když v dřívějších dobách na tytéž věci stačily i společnosti malé. Přece však v sociální filozofii stále platí důležitá zásada, která se nedá vyvrátit ani změnit: To, co mohou jednotlivci provést z vlastní iniciativy a vlastním přičiněním, to se jim nemá brát z rukou a přenášet na společnost. Stejně tak je proti spravedlnosti, když se převádí na větší a vyšší společenství to, co mohou vykonat a dobře provést společenství menší a nižší. To má totiž pak za následek těžké poškození a rozvrat sociálního řádu. Neboť každý společenský zásah svým působením a svou přirozenou povahou má přinášet pomoc údům těla společnosti, nikdy je však nemá ničit a pohlcovat. Quadragesimo anno (1931)

Princip subsidiarity Aristotelés Politika A přece je jasné, že stát, který bude postupovat ke stále větší jednotnosti, nakonec už nebude státem. Podle své přirozenosti je stát určitá mnohost, a bude-li postupovat k jednotnosti, bude ze státu spíše domácnost a z domácnosti jednotlivec… Domácnost je více soběstačná než jednotlivec, stát více než domácnost, a stát se stane skutečně státem teprve potom, až se společenství obyvatelů stane soběstačným. Je-li tedy více žádoucí větší soběstačnost, je více žádoucí také menší jednotnost.

Caritas in veritate, čl. 75 „Zvláštním projevem lásky a hlavním kritériem bratrské spolupráce věřících a nevěřících je nepochybně zásada subsidiarity, výraz nezcizitelné lidské svobody“.

Princip subsidiarity Lisabonská smlouva (5/3) „Podle zásady subsidiarity jedná Unie v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy na úrovni ústřední, regionální či místní, ale spíše jich, z důvodu jejího rozsahu či účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie“.

Vojtěch Krebs: „Princip subsidiarity narušuje tuto intenzitu vazby občana a státu. Není proto divu, že není všeobecně přijímán a že se vždy nesetkává s dostatečným pochopením. Zejména zastánci silného sociálního (paternalistického) státu se s ním obtížně vyrovnávají a poukazují na to, že je překážkou pokrokového sociálního zákonodárství a že jeho uplatňováním může vést k vážným sociálním důsledkům“ (KREBS, 2007: 35). Igor Tomeš, pojem subsidiarity mezi klíčové hodnoty a obecné principy neřadí (uvádí principy rovnosti, nediskrimince, osobních práv, solidarity a participace) (TOMEŠ, 2011: 17– 37).

Princip společného dobra 26. Ze stále těsnější vzájemné závislosti, která postupně nabývá celosvětového rozsahu, plyne, že se obecné blaho – čili souhrn podmínek společenského života, které jak skupinám, tak jednotlivým členům dovolují úplnější a snazší dosažení vlastní dokonalosti - stává stále všeobecnějším; z toho vyplývají práva a povinnosti, které se týkají celého lidstva. Jakákoliv skupina musí mít na zřeteli potřeby a oprávněné nároky jiných skupin, ano, i obecné blaho celé lidské rodiny. Gaudium et Spes (1965)

Spravedlnost v SUC 58. Každému ať se tedy přidělí jeho podíl na statcích; a musí se usilovat o to, aby se rozdělení pozemských statků provedlo a upravilo podle zásad obecného blaha neboli sociální spravedlnosti. Dnes je však veliký protiklad mezi malým počtem velkých boháčů a nesmírným množstvím chudáků a v rozdělení majetku je tedy velmi vážný nesoulad, jak vidí každý, kdo nepostrádá cit. Quadragesimo anno (1931) V dnešní době se soudí, že obecné blaho záleží především v tom, aby se zachovávala lidská práva a povinnosti. Proto je třeba, aby úloha veřejné moci spočívala především v tom, aby se na jedné straně tato práva uznávala, dbalo se jich, navzájem byla slaďována, chráněna a podporována, a na druhé straně aby mohl každý snáze plnit své povinnosti. "Chránit nedotknutelná lidská práva a starat se, aby každý mohl snáze plnit své povinnosti – to je hlavní úkol každé veřejné moci. Pacem in terris (1963)

Demokracie a impulsy sociálního učení církve

S. P. Huntington - „vlny demokratizace“ 1. vlna (1828 -1926) Revoluce ve Francii a USA, postupné uplatňování demokratických institucí, rozšiřování volebního práva, první zemí byly USA v r. 1828 (poprvé nad 50 % dospělých bílých mužů) 1. protivlna – 1922 -1942 Návrat k tradičním autoritářským režimům nebo k novým formám totalitarismu 2. vlna (1943 -1962) Po 2. světové válce, dekolonizace, vznik nových států, budování demokracie 2. protivlna (1958 -1975) Krok zpět, nezakořeněné a vratké instituce demokracie, nástup autoritářských režimů v rozvojových zemích, ale i ty rozvinuté. Změny v Latinské Americe, pád vratkých demokracií v Asii a Africe 3. vlna (1974– 1990) 1974 revoluce v Portugalsku proti Salazaarovu režimu, země Latinské Ameriky, sametová revoluce 1989 ve Východní Evropě

Všeobecná deklarace LP článek 21(1) Každý má právo, aby se účastnil vlády své země přímo nebo prostřednictvím svobodně volených zástupců. l idu, da l lá je v acie r a em id , k emo že d Linc á n řík ol lid. pro

Aristoteles

Moderní demokracie Výsledek druhé demokratické transformace, je jedním z nejpodivuhodnějších lidských výtvorů, jde o demokracii, která se již neváže na malé městské státy Klíčové posuny jsou: Ø princip zastoupení a reprezentace Ø smíšená vláda (společenský a organizační pluralismus) Ø ústavní liberalismus (velký rozsah základních a politických práv) Ø nezávisí tolik na velikosti území a jeho homogenitě

„Liberální demokracie“ „liberální“ a „demokratická“ složka systému „Demokracie vzkvétá, svoboda nikoli“ Fareed Zakaria, Budoucnost svobody Totalitní demokracie (Jacob L. Talmon ) Demokratická složka: vláda lidu, procesuální, formální stránka Liberální složka: obsahuje normativní aspekty, mravní předpoklady (konstituce, pravidla, ochrana svobody, lidská práva)

„…demokracie je spojena s křesťanstvím a že demokratický impuls v lidských dějinách povstal jakožto časná manifestace inspirace evangelia. Otázka se netýká ani tak křesťanství jako víry a cesty k věčnému životu, ale spíše křesťanství jako kvasu v sociálním a politickém životě národů a nositele časné naděje lidstva, netýká se křesťanství jako pokladu božské pravdy podporované a propagované církví, ale křesťanství jako historické energie působící na svět “. [MARITAIN, Christianisme et democratie, 1944] „Je to smysl člověka pro spravedlnost, který činí demokracii možnou, ale je to jeho tendence k nespravedlnosti, která ji činí nutnou. “ [Reinhold Niebuhr, Synové světla a synové tmy. Kritika a ospravedlnění demokracie, orig. 1944]

Vánoční poselství rozhlasem k národům celého světa (24. 12. 1944) „Krutá zkušenost je [národy] poučila a proto důrazněji se staví na odpor monopolům diktátorské nedělitelné moci a dožadují se vládní soustavy, která by se lépe snášela s občanskou důstojností a svobodou“ „Církev se neobrací ani tak ke vnější kostře a výstavbě – které záleží na vlastních přáních každého národa – nýbrž k člověku jako takovému, který není pouze předmět a trpný prvek společenského života, nýbrž je naopak a musí být a zůstat jeho podmětem, základem a cílem“ „Lid a beztvaré množství, nebo jak se říká, masa, jsou dva rozdílné pojmy“ „masa – (…) – je úhlavní nepřítel pravé demokracie a jejího ideálu svobody a rovnosti (…) Svoboda, která je mravní povinností osoby, se mění v tyranský požadavek svobodného vybití lidských pudů a chtíčů na úkor ostatních lidí. Rovnost se zvrhá v mechanické usměrnění a jednobarevnou jednotvárnost…“

Gaudium et spes (1965) Koncilní konstituce Gaudium et spes sice pro změnu pojem „demokracie“ neužívá, za to chápe politickou participaci jako lidské právo v zásadě vyplývající z lidské přirozenosti: „Je v naprosté shodě s lidskou přirozeností, že existují právně politické struktury, které poskytují všem občanům stále lépe a bez jakékoli diskriminace účinnou možnost podílet se svobodně a aktivně na stanovení právních základů politického společenství, na řízení veřejných záležitostí, na vymezení pole působnosti a cílů různých institucí a na volbě vládních činitelů. “ (čl. 75)

Sollicitudo Rei Socialis (1987) 44. . . . „Jiné národy potřebují zreformovat některé nespravedlivé struktury a zejména své politické instituce, aby nahradily úplatkářské, diktátorské nebo autoritářské režimy demokratickými, které umožňují účast občanů na vládě. To je proces, který si přejeme, aby se šířil a upevňoval. Neboť "zdravé" politické společenství, projevující se dobrovolnou a odpovědnou účastí všech občanů na veřejných záležitostech, právní jistotou, respektováním a povznášením lidských práv – je nutnou podmínkou a spolehlivou zárukou rozvoje "celého člověka a všech lidí".

Centesimus annus (1991) 46. Církev si váží systému demokracie, protože zajišťuje účast občanů na politickém rozhodování, zaručuje ovládaným možnost volit a kontrolovat své vlády a v případě nutnosti je pokojnou cestou vyměnit. Nemůže proto schvalovat vytváření úzkých vůdčích skupin, které si uzurpují moc na základě svých zvláštních zájmů nebo ideologických záměrů. . Jak dokazuje historie, demokracie bez hodnot se snadno mění v otevřenou nebo skrytou totalitu.

František (projev v Evropském parlamentu, 11/2014) „Výzvou nynějšího historického okamžiku je udržovat naživu realitu demokracií, předcházet tomu, aby jejich reálná síla, politický výraz národů byl odstraněn na nátlak nadnárodních, nikoli univerzálních zájmů, které demokracii oslabují a přeměňují na uniformní systémy sloužící neznámým impériím. Toto je výzva, před kterou vás dnes dějiny staví“.

Ekonomika a impulsy sociálního učení církve

Ekonomické „pradějiny“ SUC Obchod je materiálním poutem mezi lidmi, ve kterém se projevuje, ač jen symbolicky, jednota lidské rasy. Sv. Jan Zlatoústý (+407) „Kupování a prodávání je nervem lidského života, který udržuje svět. Prostřednictvím kupování a prodávání je svět sjednocen, spojují se vzdálené země a národy, lidé rozličných jazyků, zákonů a způsobů života. Kdyby nebylo těchto kontraktů, někteří by postrádali zboží, kteří jiní mají v přebytku, a tito by nebyli schopni sdílet zboží, kterého mají mnoho, s těmi zeměmi, kde je ho nedostatek“. Bartolome de Albornóz, Arte de los Contratos [1573] Původ chudoby je ve vysokých daních. Ve stálém strachu před výběrčími daní se [zemědělci] rozhodují opustit svou zemi, aby se vyhnuli trápení. Jak řekl král Teodorico, jediná sympatická země je ta, kde se nikdo neobává výběrčích daní. Pedro Fernandez Navarrete, Conservacion de Monarquias [1619 ]

Kapitalistická revoluce (Petr L. Berger) Kapitalismus „…uvolnil největší produktivní sílu v dějinách lidstva. Dosud žádný jiný sociálně ekonomický systém nebyl schopen vytvořit srovnatelnou produktivní sílu “. „Příliš kapitalismu neznamená příliš mnoho kapitalistů, ale příliš málo “. [ G. K. Chesterton ]

Předem je třeba zdůraznit, že v hospodářské oblasti má přednostní právo soukromé podnikání, ať už jde o iniciativu jednotlivců, kteří podnikají samostatně, nebo spojeni s jinými v různých formách sdružení sledují společné zájmy. 52. Avšak z důvodů, které již vyložili naši předchůdci, potřebuje hospodářský život také účinné zásahy státní moci ke správné podpoře růstu společenského blahobytu tak, aby bylo dosahováno i sociálního rozvoje k užitku všech občanů. (Mater et Magistra, čl. 51) Zdá se, že jak na úrovni jednotlivých států, tak i v mezinárodních vztazích je volný trh nejúčinnějším nástrojem k využívání zdrojů a k nejlepšímu uspokojování potřeb. Platí to ovšem jen pro potřeby, které lze "zaplatit", které tedy mají kupní sílu, a pro zdroje, které jsou "prodejné", a proto mohou dosáhnout přiměřené ceny. Existují však nesčetné lidské potřeby, které nelze pojímat tržně. (Centesimus annus, čl. 34)

Caritas in veritate (2009) 58. … Za připomenutí stojí také fakt, že hlavní pomocí pro rozvojové země v ekonomické oblasti je umožnit a usnadnit postupné pronikání jejich výrobků na mezinárodní trhy - to podpoří jejich plnou účast na mezinárodním ekonomickém životě. 33. … …jde například o vysoké celní sazby, ukládané ekonomicky rozvinutými zeměmi, které stále brání přísunu výrobků pocházejících z chudých zemí na trh v bohatých zemích. X tradičním formám rozvojové pomoci pro liberalizaci protekcionistických trhů!!!

Centesimus annus (1991) 42. Vraťme se však k výchozí otázce: lze například říci, že po ztroskotání komunismu je kapitalismus vítězným společenským systémem a že je cílem úsilí zemí, které se snaží nově vybudovat své hospodářství a svou společnost? Je snad modelem, který má být nabídkou zemím třetího světa, hledajícím cestu skutečného hospodářského a společenského pokroku? Odpověď je přirozeně složitá. Označuje-li se za "kapitalismus" hospodářský systém, který uznává základní a kladnou úlohu podniku, trhu, soukromého vlastnictví a z něho plynoucí odpovědnosti za výrobní prostředky a úlohu svobodných tvůrčích sil člověka v oblasti hospodářství, bude odpověď jistě kladná. Možná by bylo vhodnější hovořit o "podnikatelském hospodářství" nebo "tržním hospodářství" nebo prostě o "svobodném hospodářství". Chápe-li se však pod pojmem "kapitalismus" systém, v němž není hospodářská svoboda vázána pevným právním řádem, který ji dává do služeb plné lidské svobody a který ji považuje za zvláštní dimenzi této svobody s jejím etickým a náboženským těžištěm, pak je odpověď rozhodně záporná.

„Hospodářská práva“ Ø „právo podílet se na práci při využívání statků země a získávat z ní obživu pro sebe a své blízké“ (CA 47) Ø „právo mít soukromý majetek je člověku dáno od přirozenosti“ (RN 5) Ø „Předem je třeba zdůraznit, že v hospodářské oblasti má přednostní právo soukromé podnikání“ (MM 51) Ø „v dnešním světě je mezi mnoha jinými právy potlačováno také právo na hospodářskou iniciativu“ (SRS 15) Ø „je volný trh nejúčinnějším nástrojem k využívání zdrojů a k nejlepšímu uspokojování potřeb“ (CA 34) Ø „Jen tehdy, je-li rozvoj svobodný, může být integrálně lidský“ (Ci. V 17)

James B. Twitchell Lead Us Into Temptation. The Triumph of American Materialism Sedm hlavních hříchů: Pýcha (superbia) Lakomství (avaritia) Závist (invidia) Hněv (ira) Smilstvo (luxuria) Nestřídmost (gula) Lenost (acedia)

Evangelii Gaudium, 2013 (papež František) 204. Nemůžeme už důvěřovat ve slepé síly a v neviditelnou ruku trhu. Růst spravedlnosti vyžaduje něco víc než ekonomický růst, třebaže jej předpokládá, vyžaduje rozhodnutí, programy, mechanismy a specifické procesy zaměřené na lepší distribuci příjmů, na vytváření pracovních příležitostí, integrální podporu chudých, která bude přesahovat pouhé sociální zabezpečení. Jsem dalek návrhů nějakého nezodpovědného populismu, ale ekonomie se už nemůže utíkat k opatřením, která podávají nový jed, jako když se chce zvýšit rentabilita omezováním trhu práce, což vede k dalšímu vyřazování lidí. 206. Ekonomie, jak to naznačuje samo slovo, by měla být uměním dosáhnout náležitou správu společného domu, kterým je celý svět. (…) Stává se vskutku stále obtížnějším nalézt na lokální úrovni řešení globálních protikladů, které působí hromadění problémů v místní politice. Pokud opravdu chceme dosáhnout zdravé světové ekonomiky, je zapotřebí v této dějinné fázi účinnější interakce, která při zachování svrchovanosti národů zjedná ekonomický blahobyt všech zemí a nikoli jenom některých.

Globální sociálně-ekonomický systém útočí na Ježíšův plán Promluva papeže na setkání se stoupenci alternativní ekonomiky, Bolívie(2015) http: //www. radiovaticana. cz/clanek. php 4? id=22110 Říká, že současný ekonomický systém není jen nahodilou a kosmetickou strukturální deformací, ale že tento systém přímo „runs counter to the plan of Jesus, against the Good News that Jesus brought. “ „Chceme změnu, která obohatí spojené úsilí vlád, lidových hnutí a jiných sociálních sil, což také víme. Není však tak jednoduché definovat obsah této změny a dalo by se říci sociální program, který bude odrážet tento projekt bratrství a spravedlnosti, které očekáváme. V tomto smyslu nečekejte od tohoto papeže nějaký recept. Ani papež, ani církev nemají monopol na interpretaci sociální reality, ani návrh řešení soudobých problémů. Odvážím se říci, že neexistuje recept. Dějiny vytvářejí generace, následující po sobě v rámci putujících národů, které hledají svoji cestu a ctí hodnoty, které Bůh vkládá do srdce. “ „[B]udoucnost lidstva není jenom v rukou velkých leaderů, velkých mocností a elit. Je především v rukou národů; v jejich schopnosti se organizovat a také v jejich rukou, které pokorně a přesvědčivě zavlažují tento proces změny. “

Kritika ekonomického diskurzu papeže Františka? Wolfgang Schüssel bývalý kancléř Rakouska (2000– 2007), ministr hospodářství (1989– 1995), ministr zahraničí (1995– 2000), od roku 1995 do roku 2007 byl předsedou ÖVP. (Paul M. Zulehner. Papež František a jeho reforma církve, Vyšehrad 2016) „Především považuji za velkolepé, že papež vystupuje jako mluvčí vrstev a skupin lidí, kteří se jen těžko dostanou ke slovu, kteří přicházejí zkrátka, jsou řekněme přehlíženi, není na ně upřena pozornost médií. To je dobré. “ „tato ekonomika zabíjí“ – „brutální a šokující prohlášení“, „klacek“ pro odpůrce svobodného trhu „Já osobně si myslím, že z dlouhodobého hlediska prožíváme navzdory všem kolísáním pozitivní vzestup. . . Mám na mysli demokracii, rozvoj individuálních a kolektivních lidských práv, rozvoj právního státu, rozvoj sociálně tržní ekonomiky. . . A tomu se podle mého názoru věnuje v rozhovorech a analýzách – a také v poslední encyklice – málo pozornosti. Kritizuje se vlastně dost nediferencovaně. Kritika je oprávněná, jistě, ale co se opomíjí, je tento dlouhodobý vývoj vřed, který prožíváme. “ „papežův hlas je nepostradatelný. Ale přál bych si, aby také řekl pár povzbudivých slov o tom, že existují systémy, které nám ukazují, jak lze překonat to, co je právem kritizováno. “ „. . . jsou papežova varovná slova cenným příspěvkem. . . ale měla by být doplněna zřetelnějším povzbuzením“

Typologie sociálních států Později ke třem stávajícím Esping Anderson (1999) dodává: Ø Rudimentární (jihoevropský, latinský) – „duální“ – obsahuje prvky liberálního, konzervativního, i sociálně-demokratického modelu, silná úloha rodiny, „slabě vyvinutý konzervativní model“ (Španělsko, Itálie, Portugalsko, Řecko) Máme tedy, rekapitulováno, čtyři modely sociálního státu (Keller, 2005: 49– 60 ) q liberální (reziduální, anglosaský, britský) q konzervativní (korporativní, bismarckovský, kontinentální, středoevropský, institucionální) q sociálně-demokratický (skandinávský, severský, radikální) q rudimentární (jižní, jihoevropský, latinský)

Varianty SS a náboženská tradice Charita jako činitel německého sociálního státu: K náboženskému kontextu evropského vytváření sociální péče Michael N. Ebertz http: //www. caritasetveritas. cz/index. php? p=archiv&cislo=2&rok=2011&pkey=51 • Skandinávské sociální státy vděčny nejen sociálnědemokratickým, ale též evangelicko-luterským vlivům a tradicím. Pro sociální etiku luterského protestantismu, který ve skandinávských státech spočívá ve státně-církevní tradici, je, krátce řečeno, charakteristické to, že je státu coby „starostlivé vrchnosti“ připisována primární kompetence pro celkové zabezpečení bytí, a tím také pro vytvářené sociální péče. • Rovněž je zřejmé, že se ve Švýcarsku, Holandsku a Velké Británii vytvořily sociální státy, jež jsou formovány svobodněcírkevně-kalvinistickými vlivy a tradicemi. 15 Narozdíl od luterského protestantismu, svobodně církevníkalvinismus odpovědnost za zabezpečení bytí a vytváření sociální péče nepřipisuje státu, nýbrž individuu. • Nakonec se ukazuje, že se v katolicky ražených zemích - ve Španělsku, Portugalsku a Itálii, ba dokonce i ve Francii, udržují sociálně etická tradice a mentalita, které nepřipisují primární kompetenci pro celkové zabezpečení bytí a vytváření sociální péče pouze státu a pouze individuu, nýbrž rodinám a – pokud možno – také církvi ve spolupráci se státem.

Centesimus annus (1991) 48. . . V posledních letech jsme byli svědky značného rozšíření těchto intervencí, což vedlo do určité míry k novému typu státu, k "sociálnímu státu". Tento vývoj probíhal v některých státech s cílem vhodně překonat četné nedostatky a uspokojit nejrůznější potřeby odstraněním forem bídy a vykořisťování, nedůstojných člověka. Vyskytlo se však nemálo různých výstřelků a případů zneužívání, které zvláště v poslední době vyvolaly ostrou kritiku sociálního státu, který byl označován za "zaopatřovací stát". Funkční poruchy a nedostatky v sociálním státě vycházejí z nesprávného pochopení úkolů státu. I v této oblasti musí platit princip subsidiarity. Nadřazená společnost nesmí zasahovat do vnitřního života podřízené společnosti tím, že by ji oloupila o její pravomoci. Má ji nanejvýš podporovat a pomáhat jí k tomu, aby sladila své jednání s jednáním ostatních společenských sil s ohledem na obecné blaho. Sociální stát, který přímo zasahuje a olupuje společnost o její odpovědnost, způsobuje ztrátu lidské energie a přebujelost státních aparátů, které ovládá více byrokratická logika než snaha sloužit občanům; ruku v ruce s tím jde nesmírné zvyšování výdajů.

Caritas in veritate (2009) 57. . „Subsidiarita je především pomoc lidské osobě skrze autonomii zprostředkujících skupin. Tato pomoc je nabízena tehdy, když jednotlivci nebo skupiny nejsou s to konat z vlastních sil, a vždy v sobě zahrnuje emancipační cíle, protože tím, že dbá na přebírání odpovědnosti, podporuje svobodu a spoluúčast. . . (. . . ). . . Tím, že uznává vzájemnost jako nejvnitřnější jádro lidské bytosti, je účinným lékem proti jakékoli formě paternalistického sociálního systému. . . “.

Laudato si’ (2015), čl. 179 „Je dramatické, že politika soustředěná na bezprostřední výsledky, podporované také populací žijící konzumním stylem, nutí k produkci s krátkodobým růstem. Vlády odpovídající na zájmy voličů nechtějí provokovat obyvatelstvo opatřeními, která by se mohla dotknout úrovně spotřeby nebo ohrozit zahraniční investice“.

Caritas in veritate (2009) 51. Způsob, jak lidstvo zachází s životním prostředím, je ovlivněno tím, jak zachází samo se sebou, a naopak. To vybízí dnešní společnost k serióznímu přehodnocení svého životního stylu, jenž v mnoha částech světa inklinuje k hedonismu a konzumismu, bez ohledu na škody, jaké z toho plynou. Nebytná je skutečná změna myšlení, která povede k přijetí nových způsobů… 68. … Stejně tak se ukazuje ekonomický rozvoj jako klamný a škodlivý, když se svěří „divům“ finančního světa, a tak podporuje nepřirozený a konzumní růst. Tváří v tvář tomuto prométheovskému nároku musíme posílit lásku ke svobodě, která není svévolná, ale tím, že uzná dobro, které ji předchází, se stává skutečně lidskou.

Evangelii Gaudium, 2013 (papež František) 53. Tak jako přikázání „nezabiješ“ klade jasné meze, aby zajistilo hodnotu lidského života, musíme dnes říci „ne ekonomii vyřazování a nerovnosti“. Tato ekonomie zabíjí. Není možné, aby nevzbuzoval zájem fakt, že stařec nucený žít na ulici zemřel podchlazením, zatímco pokles kurzu na burze ano. Toto je vyřazování. Už nelze tolerovat fakt, že se vyhazuje jídlo, když existují lidé, kteří hladovějí. To je nerovnost. 55. …Adorace starozákonního zlatého telete (srov. Ex 32, 1 -35) našla novou a nelítostnou verzi ve fetišismu peněz a v diktatuře ekonomie, která nemá tvář ani opravdový lidský účel. Světová krize, která zasahuje finančnictví i ekonomii, vyjevuje nerovnosti a především vážný nedostatek antropologického směrování, které redukuje lidskou bytost na jedinou z jejích potřeb: na konzum. 56. …Nastoluje se nová, neviditelná, někdy virtuální tyranie, která jednostranně a neúprosně diktuje svoje zákony a svoje pravidla.

Laudato si’ (2015) Vyzývá k přijetí alternativního nekonzumeristického stylu života, a to cestou „odvážné kulturní revoluce“ „kontrakultury“ a alternativního životního stylu, revize hodnot a postojů, volá po „zpomalení rytmu produkce a spotřeby. “ Požaduje změnu modelu globálního rozvoje a odpovědnou úvahu nad smyslem ekonomiky a jejích cílů. čl. 114, čl. 108, čl. 191, čl. 194

Laudato si’ (2015) 27. Dobře víme, že je nemožné udržet nynější stupeň spotřeby rozvinutých zemí a bohatých sektorů společnosti, kde zvyk plýtvat a zahazovat dosáhl nevídaných rozměrů. Byly již překonány maximální meze drancování planety, aniž by byl vyřešen problém chudoby. 56. Ekonomické mocnosti mezitím i nadále ospravedlňují nynější světový systém, kde převažují spekulace a snaha o finanční výnosy, a jsou nakloněny ignorovat každý kontext a dopad na lidskou důstojnost a životní prostředí. Ukazuje se tak, že devastace životního prostředí a lidský i etický úpadek spolu vnitřně souvisejí. 211. . omezování použití plastových či papírových materiálů, omezení spotřeby vody, třídění odpadu, vaření pouze takového množství pokrmů, které se stačí spotřebovat, ochrana jiných živých tvorů, využívání veřejné dopravy nebo sdílení stejného vozidla s vícero cestujícími, sázení stromů, zhášení zbytečného osvětlení a tak dále. 114. To co se děje, nás staví před naléhavou potřebu přistoupit k odvážné kulturní revoluci. Věda a technika nejsou neutrální, ale mohou od začátku do konce určitého procesu zahrnovat různé úmysly a možnosti a mohou se utvářet různými způsoby. Nikdo se nechce vrátit do jeskyní, ale je nezbytné zařadit nižší rychlost a podívat se realitu jiným způsobem, osvojit si pozitivní a udržitelné podoby rozvoje a zároveň se vrátit k hodnotám a velkým cílům, které byly zničeny nespoutanou megalomanií.

Globalizace, rozvoj a sociální učení církve

Caritas in veritate (2009) Caritas in veritate Encyklika o integrálním rozvoji člověka v lásce a v pravdě (2009) Úvod První kapitola Poselství encykliky Populorum progressio Druhá kapitola Lidský rozvoj v naší době Třetí kapitola Bratrství, ekonomický rozvoj a občanská společnost Čtvrtá kapitola Rozvoj národů, práva a povinnosti, životní prostředí Pátá kapitola Spolupráce lidské rodiny Šestá kapitola Rozvoj národů a technika Závěr

Caritas in veritate (2009) Ø Důraz na svobodu Ø Vyvážení solidarity a subsidiarity Ø Základní lidská práva Ø Integrální rozvoj Ø Rozvoj chudých zemí Ø Správně chápanou odpovědnost vůči životnímu prostředí Ø Global Governance (? )

Jaká je globalizace? „nebojuji proti globalizaci” kapitalismu, ale proti V. Bělohradský „globalizace nejmocnější silou způsobující sociální dobro ve světě. Globalizace tedy není problémem, ale řešením“ Jagdish N. Bhagwati

Caritas in veritate (2009) 42. … …globalizace není a priori ani dobrá, ani špatná. Budě tím, co z ní lidé učiní. (JPII. , 2001) … Dobře chápané a řízené procesy globalizace skýtají příležitost k dosud nevídanému přerozdělení obrovského bohatství na celosvětové úrovni, když budou řízeny špatně, mohou naopak vést k růstu chudoby a nerovností a vyvolat i celosvětovou krizi.

Caritas in veritate (2009) 17. … Integrální lidský rozvoj předpokládá odpovědnou svobodu jednotlivce i národů… … Jen tehdy, je li rozvoj svobodný, může být integrálně lidský. X paternalismu, konstruktivismu

Caritas in veritate (2009) 21. … …rozvoj byl a nadále zůstává pozitivním činitelem, který miliardy lidí zbavil bídy a který v poslední době dal mnoha zemím příležitost stát se účinnými aktéry mezinárodní politiky. X stálé představě, že je to tak špatné X rozdělení světa na první a třetí

Caritas in veritate (2009) 19. … …příčiny zaostalosti nejsou v první řadě materiální povahy. 22. … V některých chudých zemích zároveň přetrvávají kulturní modely a společenské normy jednání, zpomalující proces rozvoje. … Mezinárodní pomoc často nedojde svého cíle kvůli neodpovědnosti, zahnízděné jak v řetězci dárců, tak mezi příjemci. X ekonomickému determinismu, teorii závislosti

Caritas in veritate (2009) 14. … Negativní ideologie bohužel neustále vzkvétají. Už Pavel VI. varoval před technokratickou ideologií, která má dnes převahu. Byl si plně vědom toho, jak velké nebezpečí hrozí, svěří li se celý proces rozvoje pouze technice, protože pak postrádá orientaci. Technika je sama o sobě ambivalentní. V současnosti vidíme na jedné straně snahy svěřit celý proces rozvoje pouze technice. Na druhé straně jsme svědky zrodu ideologií, které užitečnost rozvoje naprosto popírají: rozvoj je považován ve své podstatě za nelidský, přinášející pouhý úpadek. … Ideologicky absolutizovat technický pokrok nebo se opájet vidinou lidstva, které by se navrátilo do původního stavu přirozenosti, jsou dva protikladné způsoby, jak oddělit pokrok od jeho morálního hodnocení a tedy zbavit nás naší odpovědnosti. X anarchismu, ekologismu

Caritas in veritate (2009) 48. … Je však třeba zdůraznit i to, že v rozporu s opravdovým rozvojem, jestliže se příroda pokládá za něco důležitějšího, než je lidská osoba. Takový přístup ústí do novopohanských postojů nebo do nového panteismu. Centesimus Annus (38): „Kromě nesmyslného ničení přírodního životního prostředí je nutno zmínit se o ještě závažnějším ničení mravního prostředí; nevěnujeme mu ještě zdaleka potřebnou pozornost“.

Benedikt XVI. Spe salvi (2007) o lidské naději „pokrok je nejednoznačný, obojaký. Nepochybně skýtá nové možnosti k dobrému, nicméně otevírá též nesmírné možnosti zlu, které předtím nebyly. Všichni jsme svědky toho, jak se může pokrok ve špatných rukách proměnit v krutý a úděsný úspěch zla a jak se také stalo. Pokud technickému pokroku neodpovídá zároveň pokrok v procesu etické formace, v ‘růstu vnitřního člověka‘ (srov. Ef 3, 16; 2 Kor 4, 16), nejedná se pako pokrok, ale o rostoucí ohrožení člověka a světa. “ Jacques Maritain ve svém díle O filosofii dějin (orig. 1957) POKROK JAK V DOBRU, TAK ZLU? Dokonce hovoří o zákonu „dvojího protikladného postupu“, či s odkazem na Tomáše Akvinského dokonce na historický růst tíže hříchu. Navzdory tomuto určitému „nepokroku“ v lidském mravním chování považuje Maritain překvapivě za jeden z nejdůležitějších zákonů dějin naopak trvalý pokrok v mravním (s)vědomí. Má za to, že poznání přirozeného zákona a přirozených mravních zákonů je sice historicky velice pozvolným a obtížným procesem, ale je jedním „z nejméně sporných příkladů pokroku lidstva“, který ovšem nemusí vůbec korelovat se zlepšováním lidské praxe jako takové.

„Kultura smrti“ Kulturu smrti považuje Jan Pavel II. nikoli jako pouhý trend mravní degenerace lidstva, ale dokonce jako systematické spiknutí elit, vědců, mezinárodních organizací a médií: „Spíše mám na mysli hrozby, které jsou systematicky a vědecky naplánovány. Toto dvacáté století bude posuzováno jako věk nesmírných útoků proti životu, se svou nekonečnou řadou válek a ustavičným vražděním nevinných lidských bytostí. Falešní proroci a falešní učitelé zde dosáhli snad největšího úspěchu. Nehledě na úmysly, které mohou být různé a mohou i působit přesvědčivě, jsou li prezentovány jako projev solidarity, stojíme zde před otevřeným «spiknutím proti životu» , do kterého jsou zapojeny i mezinárodní instituce, které oficiálně propagují a nařizují kampaně za větší rozšíření antikoncepce, sterilizace a potratů. Nelze opomenout ani fakt, že i sdělovací prostředky často napomáhají tomuto spiknutí tím, že názory podporující antikoncepci, sterilizaci, potrat i samu eutanázii představují jako praktický doklad pokroku a dosažené svobody, zatímco opačné názory, podporující život, jako nepřátelské pokroku a svobodě. “ (Evangelium vitae, 1995, 17)

„Kultura smrti“ „Nelze podceňovat znepokojující scénáře budoucnosti člověka a nové mocné nástroje, jež má k dispozici «kultura smrti» . K tragické a velmi rozšířené ráně potratů lze do budoucna přidat – ale zaobaleně to in nuce existuje už dnes – systematické eugenické plánování porodnosti. V opačném směru se prosazuje mens euthanasica […] Za těmito scénáři stojí kulturní postoje, které popírají lidskou důstojnost. A naopak, tyto praktiky mají život materialistické a mechanistické pojetí lidského života. Kdo změří negativní účinky této mentality na rozvoj? […] Mnozí jsou pohoršeni okrajovými záležitostmi a přitom zjevně tolerují neslýchané nespravedlnosti. “ (Caritas in veritate, 2009, 75)

Caritas in veritate (2009) 75. … Zatímco chudí celého světa stále klepou na brány blahobytu, bohatému světu hrozí, že toto klepání na svou bránu už neuslyší, protože jeho svědomí dnes není schopno rozeznat, co je lidské.

Mezinárodní vztahy a sociální učení církve

Caritas in veritate (2009) 67. … „Řídit světovou ekonomiku, obnovit ekonomiky zasažené krizí, a tak zabránit zhoršení současné krize, které by vedlo k ještě větším nerovnostem; vhodným způsobem zabezpečit celkové odzbrojení, dostatek jídla a mír; zajistit ochranu životního prostředí a regulovat migrační pohyby – to všechno si naléhavě žádá existenci opravdové světové politické autority, která byla navržena už mým předchůdcem, blahoslaveným Janem XXIII. Tato autorita by se musela řídit právem, důsledně se držet zásad subsidiarity a solidarity, být zaměřena na uskutečňování obecného dobra a zasazovat se o uskutečňování opravdového integrálního rozvoje, inspirovaného hodnotami lásky v pravdě. Tato autorita by také musela být uznávána všemi a mít v rukou účinnou moc, aby každému zaručila bezpečnost, dodržování spravedlnosti a respektování práv. Pochopitelně, že musí mít pravomoci, aby si u jednotlivých stran zjednala respekt k vlastním rozhodnutím…“

papež František (tisková konference na cestě z Filipín) „Národy totiž nesmí ztratit svou svobodu. Národ má svou kulturu a historii, když ale koloniální impéria diktují své podmínky, usilují o ztrátu národní identity a nastolují stejnost. Taková globalizace se podobá kouli, kde všechny povrchové body leží ve stejné vzdálenosti od středu. Rád užívám jiný model pro označení pravé globalizace. Je důležité globalizovat, ovšem jako v mnohostěnu, kde každý národ a každá část uchovává vlastní identitu, aniž by podlehla ideologické kolonizaci. Takto vnímám ideologické kolonizace“

Laudato si’ (2015) 175. „Zatímco jednadvacáté století udržuje governanci charakteristickou pro minulé doby, je svědkem ztráty moci národních států zejména proto, že ekonomicko finanční dimenze nadnárodní povahy směřuje k ovládnutí politiky. V tomto kontextu se stává nezbytným rozvoj mocnějších a účinnějších mezinárodních institucí, které budou mít díky dohodám mezi národními vládami nestranně přidělenou autoritu a moc přistupovat k sankcím“. ekologické „globální regulační rámce“ (173) dohoda o „režimech governance celé škály zmíněných globálních dober“ (174)

Global Governance - větší ovladatelnost globální ekonomiky a globálních politických procesů, zvýšení demokratické participace v rozhodovacích procesech na mezinárodní a globální úrovni - zvýšená „manažerská“ efektivita mezinárodních institucí Má jít o instituci, mocenské centrum, nebo mezinárodní režim? (vláda principů, lidská práva…) Ø nezbytnost čelit globalizaci (chaos, nestabilita) Ø globální demokracie Ø globální sociální spravedlnost Ø reformovaná OSN X vzneužitelnost, paternalismus, utopie vzachování autonomie států vmoc neformálních a tajných vlivových uskupení? v. Světovláda, New World Order – příchod Antikrista?

Rizika Global Governance člen Pontifi cal Academy of Social Sciences Michel Schooyans ve své knize The Gospel: Confronting World Disorder (1997) -říká, že mnohé stávající struktury směřující ke globální vládě a globálnímu managementu rozvoje, zdraví a lidských práv, jsou ve své podstatě totožné s šiřiteli tzv. kultury smrti. Ratzinger v předmluvě: „Na jedné straně zde byly marxistické systémy, které slibovaly dosažení vytouženého lidského království politicko ideologickou cestou. Na straně druhé se objevují snahy o budování budoucnosti za pomoci více či méně liberálních tradici. Pod názvem Nový světový Řád (New World Order) tyto snahy získávají stále zřetelnější obrysy…“ „A tak jsme na sklonku nového obrazu nového světa přišli k bodu, v němž nejen křesťan, ale zejména on, má za povinnost protestovat“. Vladimír Palko ve své knize Levy prichádzajů. Prečo Európa a Amerika smerujů k novej tyranii (2012) vnímá současný politický a společenský vývoj jako uskutečňování globální antropologické revoluce, která nechápe člověka v intencích křesťanských hodnot.

SUC a evropská integrace? Pius XII. „Rozhodující krok pro vytvoření evropského společenství bude vznik Evropské politické autority, která bude mít reálnou moc a bude schopna ji odpovědně využívat. “ „Bez náboženství je idea unie mrtvým projektem“ Jan Pavel II. (EU…) „Jev sám o sobě více než kladný, avšak skrývající rizika“ „Odmítám dělat z Evropské unie nějaký druh idolu či falešného boha“ „Instituce Evropského společenství jsou vždy pouze nástroji“

SUC a evropská integrace? Benedikt XVI. EU – „společenství, budované bez respektu k lidské důstojnosti“ „apostaze vlastních dějin“, „hrozba technokracie“ František „Lze také konstatovat, že v posledních letech spolu s procesem rozšiřování Evropské unie vzrostla nedůvěra občanů v instituce, jež jsou považovány za odlehlé a zabývají se ustavováním regulí vnímaných jako odtažité, ba přímo škodlivé pro sensibilitu jednotlivých národů. Z mnoha stran je patrný všeobecný dojem únavy a stárnutí babičky Evropy, která už nemá plodnost a vitalitu. Zdá se, že přitažlivost velkých ideálů, které Evropu inspirovaly, ustoupila před byrokratickým technicismem jejích institucí“.

Ratzinger, Joseph, Evropa. Její základy dnes a zítra (2005) Konrad Adenauer Charles de Gaulle Robert Schuman Alcide de Gasperi lé“ e dat a l zak é v o otc „ „Připomeňme jména Adenauer, Schumann, De Gasperi, De Gaulle. byli to lidé nestranní a inteligentní se zdravým politickým realismem. Ale tento realismus měl kořeny v pevné půdě křesťanského étosu a oni ho uznávali za étos rozumu, étos rozumu vytříbeného a poučeného. Dobře věděli, že politika nemůže být pouhým pragmatismem, ale musí být záležitostí mravní: cílem politiky je spravedlnost, a spolu se spravedlností mír. “

Otázka migrace „Vyplyne z toho ještě třetí výhoda, že totiž lidé spíše zůstanou v tom státě, v němž se zrodili; Neboť by se nestěhovali do ciziny, kdyby jim vlast poskytovala slušnou příležitost k obživě“. Rerum novarum, 1891, čl. 35 Rodiny [prostřednictvím migrace] získávají nový domov ve vlastním slova smyslu; přelidněným státům je ulehčováno a samy si díky vystehování vytvářejí nové přátele v cizích zemích. Přijímající státy získávají občany schopné práce. Oba aktéři – státy, které uvolňují část svého četného obyvatelstva, i státy přijímající – takto a jen takto přispějí k nárůstu lidského štěstí a kultury humanity. Pius XII. , rozhlasové poselství, 1941 Poprvé zmíněno „Právo na migraci“ Přirozené právo samo neméně než ohled vůči [jednotlivému] člověku zavazuje k tomu, aby bylo vystehování umožnováno. Stvořitel všech věcí totiž stvořil všechna dobra k dobru člověka. Právo státu na své výsostné území, které má být také vždy bráno v potaz, nesmí být proto zneužito k tomu, aby zabraňovalo vstupu na území státu bez spravedlivého a závažného důvodu, pokud se jedná o cizince v nouzi, kteří nepředstavují žádné nebezpečí pro veřejné dobro. Pius XII. , dopis arcibiskupovi v Cincinnati, 1948

Otázka migrace Právo na svobodu pobytu a pohybu 25. Každý člověk má mít plné právo na svobodu pobytu a pohybu uvnitř státu, jehož je občanem; a pokud k tomu vede oprávněný důvod, má také právo přestěhovat se do jiného státu a usadit se v něm. Tím, že někdo je občanem jistého státu, nepřestává být členem velké lidské rodiny, občanem světového společenství všech lidí. 106. Mezi právy lidské svobody zasluhuje uznání také to, že každý může odejít do takového státu, v němž, jak doufá, se bude moci lépe postarat o sebe i o svou rodinu. Je proto povinností státníků přijímat přistěhovalce a, pokud to dovoluje blaho jejich společenství, být vstřícní vůči úmyslu těch, kteří se snad chtějí začlenit do nové společnosti. Pacem in terris, 1963 23. Nakonec je záhodno promluvit aspoň souhrnně o takzvaném stěhování za prací. Je to jev starý, ale stále se opakuje a i v dnešní době je pro složitost současného života velmi rozšířen. Člověk má právo z různých pohnutek opustit rodnou zemi a jít hledat v cizině lepší životní podmínky. To jistě není bez nejrůznějších těžkostí; především to zpravidla znamená ztrátu pro zemi, z které se emigruje. (. . . ) Přitom ubývá subjekt práce, který by mohl svým nadáním a svýma rukama přispět k rozmnožení obecného blaha své země; ale, a toho si všimněme, toto úsilí a tento přínos je věnován jinému společenství, které na to má jistým způsobem menší právo než jeho vlast. Avšak je-li emigrace jisté zlo, je to za určitých okolností takzvané zlo nutné. Laborem exercens, 1981

Otázka migrace „Bohatší národy mají podle možnosti přijímat cizince, který hledá bezpečí a prostředky potřebné k životu, jež nemůže najít v zemi, odkud pochází. Veřejné orgány se mají starat o to, aby bylo respektováno přirozené právo, které staví hosta pod ochranu těch, kteří ho přijmou. Politické orgány s ohledem na obecné blaho, za něž jsou odpovědny, mohou podřídit přistěhovalecké právo různým právním podmínkám, zvláště co se týká povinností vystěhovalců vůči zemi, která je přijímá. Přistěhovalec má s vděčností respektovat hmotné a duchovní dědictví země, která jej hostí, poslouchat její zákony a přispívat na její náklady. “ Katechismus, 1993, par. 2241 Od roku 1978 papežská „Poselství k světovému dni migrantů a uprchlíků“ „O právu na emigraci je třeba uvažovat v tomto kontextu. Církev je přiznává každému člověku v dvojím smyslu: jako možnost odejít z vlastní země a možnost vstoupit do jiné země kvůli hledání lepších životních podmínek. Státy mají zároveň právo regulovat příliv migrantů a chránit vlastní hranice při současném řádném respektování důstojnosti každé lidské osoby. Kromě toho mají imigranti povinnost integrovat se do přijímajících zemí a respektovat jejich zákony a národní identitu. Jde o to, aby přijetí hodné člověka, zejména je-li v nouzi, bylo v souladu s nezbytnými podmínkami důstojného a pokojného života jak pro původní obyvatele, tak pro přistěhovalce. “ Poselství papeže Benedikta XVI. k XCVII. světovému dni migrantů a uprchlíků (16. ledna 2011)

Caritas in veritate (2009) 62. Dalším rysem zasluhujícím si pozornost při pojednání o integrálním lidském rozvoji, je fenomén migrace. Je to jev, který překvapuje množstvím lidí do něho zapojených, sociálně-ekonomickými, sociálně politickými a kulturními problémy, které vyvolává i dramatickými výzvami, před které staví národní i mezinárodní společenství. Můžeme říci, že stojíme před sociálním fenoménem epochální povahy, který vyžaduje silnou a předvídavou politiku mezinárodní spolupráce, aby bylo možno se s ním náležitě vyrovnávat. Takovouto politiku je třeba vyvíjet počínaje těsnou spoluprací se zeměmi, z nichž migranti pocházejí, a těmi, které je přijímají; měly by ji provázet vhodné mezinárodní předpisy schopné harmonizovat různá legislativní uspořádání za účelem ochrany požadavků a práv migrujících osob a rodin a současně i cílových společností emigrantů. Žádná země se nemůže pokládat za schopnou vyřešit sama migrační problémy naší doby. Všichni jsme svědky tíživých bolestí, nepříjemností a tužeb, které příliv migrantů provázejí. Je známo, že řízení tohoto fenoménu je složité, ale přesto je jisté, že zahraniční pracující, i přes těžkosti spojené s jejich integrací, svou prací významně přispívají k ekonomickému rozvoji hostitelských zemí a navíc i zemím svého původu, kam posílají peníze. Samozřejmě, že tyto pracující nelze považovat za zboží nebo za pouhou pracovní sílu. Nemá se s nimi proto zacházet jako s jakýmkoli jiným výrobním činitelem. Každý migrant je lidskou osobou, jež jako taková má nezcizitelná základní práva, která musí respektovat všichni a za všech okolností.

Laudato si’ (2015) 25. To se dotýká výrobních zdrojů těch nejchudších, kteří jsou nuceni rovněž migrovat, přičemž trpí velkou nejistotou ohledně budoucnosti svého života i života svých dětí. Tragicky se zvyšuje počet migrantů, kteří utíkají před bídou umocněnou devastací životního prostředí, nedostává se jim statutu uprchlíků podle mezinárodních konvencí a nesou tíži vlastního života zbaveného jakýchkoli ochranných norem. Vůči těmto tragédiím, ke kterým doposud dochází v různých částech světa, panuje bohužel všeobecná lhostejnost. Chybějící reakce na tato dramata našich bratří a sester je znamením ztráty smyslu pro odpovědnost za naše bližní, na kterém stojí každá civilizovaná společnost. + Papež František: Poselství Svatého otce ke Světovému dni migrantů 2016 http: //tisk. cirkev. cz/ze-zahranici/poselstvi-svateho-otce-ke-svetovemu-dnimigrantu/

Otázka migrace „Debata mezi církevními představiteli“ Právo na migraci x právo žít ve vlastní zemi („povinnost neemigrovat“)? Biskup Djomo: Nenechte se klamat, že emigrací naleznete uplatnění v Evropě (předseda Biskupské konference Demokratické republiky Kongo k mladým) „Jste pokladem Afriky. Církev s vámi počítá, váš kontinent vás potřebuje, nedejte se oklamat iluzí, že odchodem ze svojí vlasti naleznete uplatnění v Evropě či Americe, varujte se šaleb nových forem destrukce kultury života, morálních a duchovních hodnot. Užijte svoje talenty a svoji ochotu na obnovu a přeměnu našeho kontinentu a podporujte spravedlnost, mír a smíření v Africe http: //www. radiovaticana. cz/clanek. php 4? id=22304 Odchod mladých lidí je poslední smrtící ranou, říká syrský biskup Audo http: //www. radiovaticana. cz/clanek. php 4? id=22366 Aleppský farář: Obírají Sýrii o vzdělané síly, a tím o budoucnost http: //www. radiovaticana. cz/clanek. php 4? id=22593 Melchitský patriarcha Řehoř III. apeluje na křesťany, aby neodcházeli do emigrace http: //www. radiovaticana. cz/clanek. php 4? id=22345

Otázka migrace PETR ŠT ICA: MIGRACE V SOCIÁLNÍM UČENÍ CÍRKVE AUC THEOLOGICA 2012 – roc. 2, c. 1, s. 113– 135. www. theologica. cz/index. php/theologica/article/download/40/36 Postoje k migraci v sociálním učení katolické církve se opírají o dva principy. V rámci silového pole těchto dvou principu se utváří reflexe o eticky zodpovědném zacházení s migrací jako takovou. Tyto principy můžeme charakterizovat jako 1. princip světoobčanský či kosmopolitní a 2. princip politický 1. princip světoobčanský (jedinečná lidská důstojnost a univerzální lidská práva, princip univerzálního určení statků) svět a lidstvo jako jednota, příslušnost k národu a státu je sekundární, jednota světa má přednost před dělením na jednotlivé národní státy, rizika „národnostního egoismu“ 2. princip politický (právo suverénních států na hraniční kontroly a regulaci migrace) právo kontrolovat své hranice, chránit svůj politický systém, povinnost chránit lidská práva, priměrenou míru otevřenosti a solidárního postoje ze strany přijímajících států, zvláště těch, které jsou ekonomicky silnější, vůči ekonomickým imigrantům (u politických uprchlíku se jedná o kategorický požadavek přijetí)

Ekologie, příroda a sociální učení církve

Ekologie a sociální učení církve „Lidé si náhle uvědomují: neuváženým vykořisťováním přírody riskují, že ji zničí a že se sami stanou obětí tohoto hanobení. Ale nejen životní prostředí se stále zhoršuje (znečištění a odpady, nové nemoci, absolutní ničivá síla); ani lidské společenství již člověk neovládá, a tak si může vytvořit pro zítřek životní podmínky, které pro něj budou naprosto nesnesitelné. Jde o rozsáhlý společenský problém, který se týká celé lidské rodiny. K těmto novým výhledům musí křesťané obrátit pozornost, aby spolu s ostatními lidmi převzali odpovědnost za osud, od nynějška společný“ (Octogesima adveniens, 1971, čl. 21) 1979: Jan Pavel II. vyhlašuje sv. Františka z Assisi patronem ekologů „Mezi kladnými známkami současné doby sluší také zaznamenat rostoucí vědomí o omezenosti dostupných zdrojů, o potřebě respektování celistvosti a rytmů přírody a vědomí, že je nutné brát na ně ohled při plánování rozvoje a neobětovat je demagogickým koncepcím. V tom je podstata péče o ekologii“ (Solicitudo rei socialis, 1987, čl. 26) „Člověk, který je více v zajetí touhy po majetku a po požitku než po bytí a rozvoji, nemírně nedisciplinovaným způsobem spotřebovává zdroje země i zemi samu“ (Centesimus annus, 1991, čl. 37)

Ekologie a sociální učení církve Ekologickými důrazy prosluly i jiné papežovy dokumenty, kupříkladu Poselství k Světovému dni míru z roku 1990, nazvané „Mír s Bohem Stvořitelem, mír s veškerým stvořením“, kde volá po formování „ekologického svědomí“, pranýřuje i konkrétní aspekty poškozování přírody a volá po vložení nového lidského práva „na bezpečnost v životním prostředí“ (angl. right to a safe environment) do Charty lidských práv. „Pokud pohlížíme na krajiny naší planety, bezprostředně si uvědomíme, že lidstvo zklamalo Boží očekávání. Člověk, zejména v naší době, bez váhání zdevastoval zalesněné pláně a údolí, znečistil vody, deformoval prostředí Země, učinil vzduch nedýchatelným, rozvrátil hydrogeologické a atmosférické systémy, obrátil bujně rostoucí oblasti v poušť a zavedl nekontrolované formy industrializace, degradoval tento ‚květinový záhon‘ – abych použil obraz Dante Alighieriho (Paradiso, XXII, 151) – kterým je Země, náš příbytek. Musíme proto povzbudit a podpořit ‚ekologickou konverzi‘, která během minulých desetiletí učinila lidstvo citlivějším vůči katastrofě, které čelí. Člověk již není Stvořitelovým ‚správcem‘, ale svévolným despotou, který nakonec začíná chápat, že se musí zastavit na okraji propasti“ (Jan Pavel II. Generální audience, 17. 1. 2001, čl. 3– 4. )

František (2013–) Laudato si’ Encyklika o péči o společný domov (2015) Úvod První kapitola Co se děje našemu domovu Druhá kapitola Evangelium stvoření Třetí kapitola Lidský kořen ekologické krize Čtvrtá kapitola Integrální ekologie Pátá kapitola Jak se zorientovat a jak jednat Šestá kapitola Ekologická výchova a spiritualita Závěr

Laudato si’ (2015), čl. 16 Ø Vnitřní souvislost mezi chudými a zranitelností planety Ø Přesvědčení, že všechno ve světě je vnitřně provázáno Ø Kritika nového paradigmatu a forem moci odvozených z technického rozvoje Ø Výzva k hledání jiných koncepcí ekonomie a pokroku Ø Vlastní hodnota každého stvoření Ø Lidský smysl pro ekologii Ø Závažná odpovědnost mezinárodní i lokální politiky Ø Kultura typu „použij a vyhoď“ a návrh nového životního stylu

Integrální rozvoj „Rozvoj [progressio], o kterém mluvíme, se neomezuje na pouhý hospodářský růst. Aby byl opravdový [vera], musí být všestranný [integra], tj. musí vést k rozvoji celého člověka a celého lidstva. “ (PP 5) Integrální ekologie „Vzhledem k rozsahu změn už není možné najít specifickou a nezávislou odpověď na každý jednotlivý problém. Zásadní je hledat integrální řešení, která zahrnou interakce přírodních systémů mezi sebou a se sociálními systémy. Neexistují dvě oddělené krize, tedy krize životního prostředí a krize sociální, nýbrž jedna a komplexní sociál ně environmentální krize. Směry řešení vyžadují integrální koncepci potírání chudoby, navrácení důstojnosti vylouče ným lidem a zároveň péči o přírodu. “ (LS 139)

Laudato si’ (2015) 3. Před více než padesáti lety, kdy se svět potácel nad propastí nukleární krize, svatý papež Jan XXIII. napsal encykliku, v níž se neomezil jenom na odmítnutí války, ale přišel s nabídkou k míru. Svoje poselství Pacem in terris adresoval sice celému „katolickému světu“, ale dodal: „jakož i všem lidem dobré vůle“. Nyní vzhledem ke globálnímu zhoršování životního prostředí se chci obrátit ke každému člověku této planety. Svoji exhortaci Evangelii gaudium jsem napsal členům církve, abych mobilizoval proces misionářské reformy, kterou je dosud třeba uskutečnit. V této encyklice mám v úmyslu navázat se všemi dialog týkající se našeho společného domu. 23. Existuje velmi rozšířený vědecký konsensus, který poukazuje na znepokojující oteplování klimatického systému. V posledních desetiletích je toto oteplování provázeno stálým zvyšováním hladiny moří a nelze ho nedávat do souvislosti s rostoucím počtem extrémních meteorologických jevů; nehledě na to, že není možné každému jednotlivému jevu přiřadit vědecky zjistitelnou příčinu. Lidstvo je povoláno uvědomit si, že je nezbytné změnit způsob života, produkce a spotřeby, aby bylo možné bojovat proti tomuto oteplování nebo aspoň proti příčinám, které způsobuje či zintenzivňuje lidská činnost. Je pravda, že existují i jiné faktory (jako vulkanická činnost, variace oběžné dráhy a zemské osy, solární cyklus), ale četné vědecké studie ukazují, že globální oteplování posledních desetiletí je z větší části způsobenaö velkou koncentrací skleníkových plynů (oxid uhličitý, metan, oxid dusný a další) vznikajících především lidským působením.

Laudato si’ (2015) 47. K tomu přistupuje vliv médií a digitálního světa, který – je li všudypřítomný – nepodporuje rozvoj schopnosti moudře žít, hloubavě přemýšlet a velkodušně milovat. (. . . ) Pravou moudrost, která je plodem uvažování, dialogu a velkodušného setkávání mezi lidmi, nelze dosáhnout pouhým shromažďováním dat, která nakonec jako jistý druh mentálního znečistění pouze zahlcují a matou. Současně existuje též tendence nahrazovat reálné vztahy s druhými lidmi a všechny výzvy, které se s nimi pojí, komunikací zprostředkovanou internetem. To nám umožňuje vybírat si či eliminovat vztahy podle naší libovůle, čímž se často vyvolává nový typ umělých emocí, které se vážou spíše k zařízením a obrazovkám než k lidem a k přírodě.

Index demokracie http: //en. wikipedia. org/wiki/Democracy_Index (Economist Intelligence Unit) Vyhodnocuje míru demokracie 167 zemí. Je vypracováván na základě 60 ukazatelů, seskupených do pěti různých kategorií: • míra politické volby a pluralismu • občanská práva • funkčnost vlády • politická spoluúčast • politická kultura

Index demokracie (2012) 1. Norway 2. Sweden 3. Iceland 4. Denmark 5. New Zealand 6. Australia 7. Switzerland 8. Canada 9. Finland 10. Netherlands 11. Luxembourg 12. Austria 13. Ireland 14. Germany 15. Malta 16. United Kingdom 17. Czech Republic 18. Uruguay, Mauritius 20. South Korea 21. United States of America 22. Costa Rica 23. Japan 24. Belgium 25. Spain … 28. France, Slovenia … 32. Italy 33. Greece … 38. India 39. Jamaica 40. Slovakia … 44. Poland, Brazil … 49. Hungary 50. Croatia

Index demokracie (2015) 1. Norway 2. Iceland 3. Sweden 4. New Zealand 5. Denmark 6. Switzerlan 7. Canada 8. Finland 9. Australia 10. Netherlands 11. Luxembourg 12. Ireland 13. Germany 14. Austria 15. Malta 16. United Kingdom 17. Spain 18. Mauritius 19. Uruguay 20. USA 21. Italy 22. South Korea 23. Japan, Costa Rica 25. Czech Republic 26. Belgium 27. France 28. Botswana 29. Estonia … 34. Israel 35. India 37. Slovenia 43. Slovakia. . 48. Poland …. . . 132. Rusko 167. North Korea „Flawed democracies“ již od 21. - Italy

Index demokracie (2016) 1. Norway 2. Iceland 3. Sweden 4. New Zealand 5. Denmark 6 -7. Canada, Ireland 8. Switzerland 9. Finland 10. Australia 11. Luxembourg 12. Netherlands 13. Germany 14. Austria 15. Malta 16. United Kingdom 42. Slovakia 17. Spain. . 18. Mauritius 52. Poland 19. Uruguay … Flawed: 20. Japan. . . 21 -22. USA, Italy 134. Rusko 23. Cabo Verde 167. North Korea 24 -25. France, South Korea 26. Costa Rica 27. Botswana 28. Portugal „Flawed democracies“ 29 -30. Israel, Estonia již od 20. - Japan 31. Czech Republic 32. India 34. Chile 35. Belgium 37. Slovenia

Index demokracie (2016)

Human Development Index (2012) Je kombinací nejen ekonomických, ale i celé řady sociálních ukazatelů, jako je například očekávaná délka života, přístup ke vzdělání, rovné příležitosti z hlediska gender, porodní úmrtnost, přístup k nezávadné pitné vodě, zdravotní péči, a podobně. Stanoví žebříček 169 států OSN v pořadí podle kvality života. 1 Norway 0. 955 81. 3 12. 6 17. 5 48, 688 4 0. 977 2 Australia 0. 938 82. 0 12. 0 c 19. 6 d 34, 340 15 0. 978 3 United States 0. 937 78. 7 13. 3 16. 8 43, 480 6 0. 958 4 Netherlands 0. 921 80. 8 11. 6 c 16. 9 37, 282 8 0. 945 5 Germany 0. 920 80. 6 12. 2 16. 4 e 35, 431 10 0. 948 6 New Zealand 0. 919 80. 8 12. 5 19. 7 d 24, 358 26 0. 978 7 Ireland 0. 916 80. 7 11. 6 18. 3 d 28, 671 19 0. 960 7 Sweden 0. 916 81. 6 11. 7 c 16. 0 36, 143 6 0. 940 9 Switzerland 0. 913 82. 5 11. 0 c 15. 7 40, 527 2 0. 926 10 Japan 0. 912 83. 6 11. 6 c 15. 3 32, 545 11 0. 942 11 Canada 0. 911 81. 1 12. 3 15. 1 35, 369 5 0. 934 12 Korea, Republic of 0. 909 80. 7 11. 6 17. 2 28, 231 15 0. 949 13 Hong Kong, China (SAR) 0. 906 83. 0 10. 0 15. 5 45, 598 13 Iceland 0. 906 81. 9 10. 4 18. 3 d 29, 176 12 0. 943 15 Denmark 0. 901 79. 0 11. 4 c 16. 8 33, 518 4 0. 924 16 Israel 0. 900 81. 9 15. 7 26, 224 13 0. 942 17 Belgium 0. 897 80. 0 10. 9 c 16. 4 33, 429 3 0. 917 18 Austria 0. 895 81. 0 10. 8 15. 3 36, 438 – 5 0. 908 18 Singapore 0. 895 81. 2 10. 1 c 14. 4 f 52, 613 – 15 0. 880 20 France 0. 893 81. 7 10. 6 c 16. 1 30, 277 4 0. 919 21 Finland 0. 892 80. 1 10. 3 16. 9 32, 510 2 0. 912 21 Slovenia 0. 892 79. 5 11. 7 16. 9 23, 999 12 0. 936 23 Spain 0. 885 81. 6 10. 4 c 16. 4 25, 947 8 0. 919 24 Liechtenstein 0. 883 79. 8 10. 3 g 11. 9 84, 880 h – 22 0. 832 25 Italy 0. 881 82. 0 10. 1 c 16. 2 26, 158 5 0. 911 26 Luxembourg 0. 875 80. 1 13. 5 48, 285 – 20 0. 858 26 United Kingdom 0. 875 80. 3 9. 4 16. 4 32, 538 – 5 0. 886 28 Czech Republic 0. 873 77. 8 12. 3 15. 3 22, 067 10 0. 913 29 Greece 0. 860 80. 0 10. 1 c 16. 3 20, 511 13 0. 899 30 Brunei Darussalam 0. 855 78. 1 8. 6 15. 0 45, 690 – 23 31 Cyprus 0. 848 79. 8 14. 9 23, 825 4 0. 869 32 Malta 0. 847 79. 8 9. 9 15. 1 21, 184 9 0. 876 33 Andorra 0. 846 81. 1 10. 4 i 11. 7 33, 918 j – 15 0. 839 33 Estonia 0. 846 75. 0 12. 0 15. 8 17, 402 13 0. 892 35 Slovakia 0. 840 75. 6 11. 6 14. 7 19, 696 9 0. 872 36 Qatar 0. 834 78. 5 7. 3 12. 2 87, 478 k – 35 0. 761 37 Hungary 0. 831 74. 6 11. 7 15. 3 16, 088 13 0. 874 38 Barbados 0. 825 77. 0 9. 3 16. 3 17, 308 10 0. 859 39 Poland 0. 821 76. 3 10. 0 15. 2 17, 776 7 0. 851 40 Chile 0. 819 79. 3 9. 7 14, 987 13 0. 863

Human Development Index (2016) • 1 Norway 0. 949 81. 7 17. 7 12. 7 67, 614 5 1 • 2 Australia 0. 939 82. 5 20. 4 b 13. 2 42, 822 19 3 • 2 Switzerland 0. 939 83. 1 16. 0 13. 4 56, 364 7 2 • 4 Germany 0. 926 81. 1 17. 1 13. 2 c 45, 000 13 4 • 5 Denmark 0. 925 80. 4 19. 2 b 12. 7 44, 519 13 6 • 5 Singapore 0. 925 83. 2 15. 4 d 11. 6 78, 162 e • 7 Netherlands 0. 924 81. 7 18. 1 b 11. 9 46, 326 8 • 8 Ireland 0. 923 81. 1 18. 6 b 12. 3 43, 798 11 8 • 9 Iceland 0. 921 82. 7 19. 0 b 12. 2 c 37, 065 20 9 • 10 Canada 0. 920 82. 2 16. 3 13. 1 f 42, 582 12 9 • 10 United States 0. 920 79. 2 16. 5 13. 2 53, 245 • 12 Hong Kong, China (SAR) 0. 917 84. 2 15. 7 • 13 New Zealand 0. 915 82. 0 19. 2 b 12. 5 32, 8 • 14 Sweden 0. 913 82. 3 16. 1 12. 3 46, 251 2 15 • 15 Liechtenstein 0. 912 80. 2 g 14. 6 12. 4 h 75, • 16 United Kingdom 0. 909 80. 8 16. 3 13. 3 37, • 17 Japan 0. 903 83. 7 15. 3 12. 5 c 37, 268 10 1 • 18 Korea (Republic of) 0. 901 82. 1 16. 6 12. 2 • 19 Israel 0. 899 82. 6 16. 0 12. 8 31, 215 16 19 • 20 Luxembourg 0. 898 81. 9 13. 9 12. 0 62, 471 • 21 France 0. 897 82. 4 16. 3 11. 6 38, 085 4 22 • 22 Belgium 0. 896 81. 0 16. 6 11. 4 41, 243 1 21 • 23 Finland 0. 895 81. 0 17. 0 11. 2 f 38, 868 1 23 • 24 Austria 0. 893 81. 6 15. 9 11. 3 c 43, 609 – 4 24 • 25 Slovenia 0. 890 80. 6 17. 3 12. 1 28, 664 13 25 • 26 Italy 0. 887 83. 3 16. 3 10. 9 33, 573 6 27 • 27 Spain 0. 884 82. 8 17. 7 9. 8 32, 779 7 26 • 28 Czech Republic 0. 878 78. 8 16. 8 12. 3 28, 144 • 29 Greece 0. 866 81. 1 17. 2 10. 5 24, 808 16 29 • 30 Brunei Darussalam 0. 865 79. 0 14. 9 9. 0 f 72, 843 • 30 Estonia 0. 865 77. 0 16. 5 12. 5 c 26, 362 12 31 • 32 Andorra 0. 858 81. 5 g 13. 5 d 10. 3 47, 979 j – 18 • 33 Cyprus 0. 856 80. 3 14. 3 11. 7 29, 459 4 34 • 33 Malta 0. 856 80. 7 14. 6 11. 3 29, 500 3 35 • 33 Qatar 0. 856 78. 3 13. 4 9. 8 129, 916 e – 32 33 • 36 Poland 0. 855 77. 6 16. 4 11. 9 24, 117 11 36 • 37 Lithuania 0. 848 73. 5 16. 5 12. 7 26, 006 7 37 • 38 Chile 0. 847 82. 0 16. 3 9. 9 21, 665 16 38 • 38 Saudi Arabia 0. 847 74. 4 16. 1 9. 6 51, 320 – 26 38 • 40 Slovakia 0. 845 76. 4 15. 0 12. 2 26, 764 1 40 • 41 Portugal 0. 843 81. 2 16. 6 8. 9 26, 104 2 41 VERY HIGH HUMAN DEVELOPMENT (51) 49 Russian Federation MEDIUM HUMAN DEVELOPMENT (106) 131 India LOW HUMAN DEVELOPMENT(147) 188 Central African Republic

Social Progress Index (2015) http: //www. socialprogressimperative. org/data/spi Žebříček kvality života Země Index společenského rozvoje 1. Norsko 88, 36 2. Švédsko 88, 06 3. Švýcarsko 87, 97 4. Island 87, 62 5. Nový Zéland 87, 08 6. Kanada 86, 89 7. Finsko 86, 75 8. Dánsko 86, 63 9. Nizozems 86, 50 ko 10. Austrálie 86, 42 21. Francie 80, 82 22. Česká 80, 59 republika 23. Estonsko 80, 49 11. UK 14. Německo 16. USA 19. Slovinsko 23. Estonsko 25. Slovensko 27. Polsko 31. Itálie 40. Izrael 71. Rusko 92. Čína 101. Indie 125. Nigérie 131. Afghánistán 52 indikátorů ČR Osobní bezpečnost (6) Dětská úmrtnost (9) Výživa a základní zdravotní péče (15) Udržitelnost ekosystému (15) Přístup k vyššímu vzdělání (30) Délka života (31) Osobní práva (32) Tolerance a inkluze (38) Obezita (120)

Social Progress Index (2016) http: //www. socialprogressimperative. org/countries/cze/ 52 indikátorů ČR Osobní bezpečnost (1 !!!) Dětská úmrtnost (9) Výživa a základní zdravotní péče (15) Environmental Quality (27) Přístup k vyššímu vzdělání (24) Délka života (42) Osobní práva (34) Tolerance a inkluze (41) Tolerance imigrantů (129) Obezita (76) 75. Rusko 84. Čína 98. Indie 125. Nigérie 132. Afghánistán 133. Středoafrická rep. Nej: Depth of food deficit, Undernourishment, Access to piped water, Access to electricity, Adult literacy rate, Mobile telephone subscriptions, Biodiversity and habitat, Freedom of religion

Social Progress Index (2017) http: //www. socialprogressimperative. org/countries/cze/ 52 indikátorů ČR Highest component scores Water and Sanitation 99. 71 (15) Nutrition and Basic Medical Care 99. 39 (11) Access to Basic Knowledge 98. 79 (14) Personal Safety 92. 92 (8) Shelter 89. 98 (8) 67. Rusko 83. Čína 93. Indie 127. Afgánistán 128. Středoafrická rep. Lowest component scores Tolerance and Inclusion 57. 86 (41) Access to Advanced Education 67. 33 (25) Health and Wellness 72. 24 (48) Personal Freedom and Choice 76. 50 (24) Environmental Quality 80. 30 (27) GDP PPP per capita $30, 381 (26)

Social Progress Index (2017)

Clinic Compare (2017) https: //www. novinky. cz/zahranicni/evropa/450194 -cesi-jsou-prynejnezdravejsi-na-svete-piji-kouri-a-prejidaji-se. html Češi jsou prý nejnezdravější na světě, pijí, kouří a přejídají se Nejnezdravější země Nejzdravější země 1. Česká republika 2. Rusko 3. Slovinsko 4. Bělorusko 5. Slovensko 6. Maďarsko 7. Chorvatsko 8. Polsko 9. Lucembursko 10. Litva a USA 1. Afghánistán 2. Guinea 3. Niger 4. Nepál 5. Demokratická republika Kongo 6. Eritrea 7. Malawi 8. Somálsko 9. Mosambik 10. Etiopie

Global Peace Index (2016) 2007 – ČR 13. (první měření) 2008 – ČR 17. (nejhorší výsledek) Institute for Economics and Peace http: //economicsandpeace. org/

Global Peace Index (2017)

Global Peace Index (2017)

WORLD HAPPINESS REPORT (2017) http: //worldhappiness. report/ 1. Norway (7. 537) 2. Denmark (7. 522) 3. Iceland (7. 504) 4. Switzerland (7. 494) 5. Finland (7. 469) 6. Netherlands (7. 377) 7. Canada (7. 316) 8. New Zealand (7. 314) 9. Australia (7. 284) 10. Sweden (7. 284) 11. Israel (7. 213) 12. Costa Rica (7. 079) 13. Austria (7. 006) 14. United States (6. 993) 15. Ireland (6. 977) 16. Germany (6. 951) 17. Belgium (6. 891) 18. Luxembourg (6. 863) 19. United Kingdom (6. 714) 20. Chile (6. 652) Od 2012, tvoří faktory jako například hrubý domácí produkt na obyvatele, předpokládaná délka života, korupce, dostupnost zdravotní péče, svoboda se rozhodovat, štědrost spoluobčanů či bezpečnost. 21. United Arab Emirates (6. 648) 22. Brazil (6. 635) 23. Czech Republic (6. 609) 24. Argentina (6. 599) 25. Mexico (6. 578). . 31. France (6. 442) 34. Spain (6. 403) 37. Saudi Arabia (6. 344) 40. Slovakia (6. 098) 42. Malaysia (6. 084) 46. Poland (5. 973) 48. Italy (5. 964) 49. Russia (5. 963) 51. Japan (5. 920) 62. Slovenia (5. 758) 79. China (5. 273) 89. Portugal (5. 195) 122. India (4. 315) 155. Central African Republic (2. 693)

World happiness index Democracy index 2013 39. Czech Republic (6. 290) 2012 17. Czech Republic 2015 31. Czech Republic (6. 505) 2014 25. Czech Republic 2016 27. Czech Republic (6. 596) 2015 25. Czech Republic 2017 23. Czech Republic (6. 609) 2016 31. Czech Republic

Indikátory, kde se situace ve světě zlepšuje (doc. Pavel Nováček) • • • • • HDP na osobu se zvyšuje (1995: 9000 USD, PPP k roku 2011; 2025: 20 000 USD) Míra chudoby klesá (1995: 33 %; 2025: 7 %) Přímé zahraniční investice se zvyšují (1995: 1 358 miliard USD; 2025: 2 075 miliard) Zastoupení žen v zákonodárných sborech narůstá (1995: 12, 5 %; 2025: 33 %) Podíl vysoce kvalifikovaných pracovních míst narůstá (1995: 13, 8 %; 2025: 19, 4 %) Podíl středoškolsky vzdělaných lidí narůstá (1995: 56, 2 %; 2025: 88, 8 %) Podíl gramotných dospělých lidí narůstá (1995: 79, 4 %; 2025: 90, 8 %) Podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů narůstá (1995: 1, 19 %; 2025: 19, 4 %) Energetická účinnost narůstá (HDP na jednotku energie - 1995: 5, 8; 2025: 8, 6) Podíl populace s přístupem k nezávadné pitné vodě narůstá (1995: 79 %; 2025: 91, 7 %) Počet lékařů na 1000 obyvatel roste (1995: 1, 3; 2025: 1, 76) Výdaje na zdravotní péči na obyvatele rostou (1995: 463 USD; 2025: 1610 USD) Podíl podvyživených lidí se snižuje (1995: 21. 3 %; 2025: 8, 7 %) Úmrtnost kojenců se snižuje (1995: 59, 7 úmrtí na 1000 živě narozených; 2025: 20. 5 úmrtí) Očekávaná délka života při narození se zvyšuje (1995: 66, 4 let; 2025: 73, 5 let) Míra populačního růstu se snižuje (1995: 1, 49 %; 2025: 1, 16 %) Počet uživatelů internetu narůstá (1995: 15, 8 uživatelů/100 obyv. ; 2025: 90, 1 uživatelů)

Indikátory, kde se situace ve světě zhoršuje nebo stagnuje (doc. Pavel Nováček) • • • Nezaměstnanost roste (% světové pracovní síly – 1995: 6, 1 %; 2025: 6, 20 %) Emise z fosilních paliv a produkce cementu rostou (milióny tun uhlíku za rok – 1995: 6398; 2025: 15 257) Sladkovodní zdroje na území států klesají (m 3 na osobu – 1995: 7658; 2025: 4982) Lesní plochy klesají (1995: 31, 8 %; 2025: 30, 6 %) Biokapacita na osobu klesá (globální hektary – 1995: 2, 0; 2025: 1, 61) Výdaje na vědu a výzkum klesají (% HDP – 1995: 2, 02 %; 2025: 2, 01 %) Teroristické útoky rostou (1995: 3 079; 2025: 30 367) Příjmová nerovnost roste (podíl horních 10 % populace – 1995: 30, 8; 2025: 34, 8) Počet válek a vážných ozbrojených konfliktů roste (1995: 44; 2025: 48) Vnímání korupce ve veřejném sektoru roste (1 – nízká míra korupce, 6 – vysoká míra korupce; 1995: 2, 83; 2025: 2, 96)