PŘEKLADATELSKÁ ANALÝZA Mgr David Mraček Ph D mracek

PŘEKLADATELSKÁ ANALÝZA Mgr. David Mraček, Ph. D. mracek. d@seznam. cz Ústav translatologie FF UK Úvod do studia oboru, 27. 11. 2015

POSTUP PŘEKLÁDÁNÍ: BOTTOM UP VS. TOP DOWN Tradiční postup překládání: bottom-up překladatel převádí větu po větě/větných členech/slovech → hrubý překlad, jehož kvalita závisí na kompetenci P následuje pilování, dokud není přijatelný z pohledu P příliš závisí na osobních preferencích a limitech P překlad = pouhá výměna jazykového materiálu → tendence k doslovnosti → riziko interferencí (i do mateřštiny) P ztrácí ze zřetele to, jak překlad funguje v cílové komunikační situaci Jiný, funkcionalistický postup: top-down P začíná na pragmatické rovině (stanovit funkci překladu / účel překládání) rozhodnout, které z prvků VT mohu reprodukovat a které musím přizpůsobit (adresátovým presupozicím, očekáváním, kom. potřebám, omezení média ad. ) → stanovit typy problémů a zvolit jednotný přístup k jejich řešení (strategie) přestylizování (tvorba CT), kde veškeré problémy na mikrorovině řeším s ohledem na kontext a skopos

FUNKCIONALISTICKÉ TEORIE PŘEKLÁDÁNÍ Německo 70. -80. léta 20. století Katharina Reiss Justa Holz-Mänttäri Hans J. Vermeer Christiane Nord odklon od statického vnímání překladu jako výhradně mezijazykové operace → překládání – komunikační jednání s účelem

PROCES PŘEKLADU: aktéři a produkty iniciátor překladu – potřebuje překlad, zahajuje překl. proces a definuje účel vs. zadavatel překladu – zadává pořízení překladu adresát vs. náhodný příjemce překladatel – odborník na mezikulturní komunikaci, vytvoří funkční CT (splní brief) překladatelské zadání (brief) – instrukce: účel překladu, adresáti, čas a místo, příležitost, médium, včetně prostorových omezení formuluje zadavatel, případně zkušený překladatel je schopen vyvodit ze situace skopos - řec. účel – princip řídící celý překladatelský proces (obsažen v zadání) překlad - jednání za účelem dosažení skoposu = záměrná zprostředkovaná mezikulturní komunikace, převod z výchozí situace/kultury do cílové situace/kultury

PROCES PŘEKLADU: fáze 1) ANALÝZA ZADÁNÍ (BRIEF) 2) ANALÝZA VÝCHOZÍHO TEXTU (VT) A STANOVENÍ PŘEKLADATELSKÝCH PROBLÉMŮ 3) VOLBA METODY PŘEKLADU A STRATEGIE ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ 4) PŘESTYLIZOVÁNÍ – TVORBA CÍLOVÉHO TEXTU (CT) v souladu s 3)

PŘEKLADATELSKÁ ANALÝZA – VNĚTEXTOVÉ FAKTORY Lasswellova formule (1948): „Kdo říká co, komu, jakým kanálem, kde, kdy, proč, s jakým účinkem? Co o čem říká (co ne), v jakém pořadí, za použití jakých nonverbálních prvků, jakými slovy, jakými větami, jakým tónem, s jakým působením? “ ü Vysilatelův záměr ü Adresát ü Médium ü Místo ü Čas ü Motiv / komunikační podnět → Funkce textu

JAZYKOVÉ FUNKCE: Bühler, Jakobson Karl Bühler: Organonmodell (1934) jazyk jako nástroj komunikace (organon = řec. nástroj) model komunikace na základě vztahů mezi mluvčím – sdělením – adresátem → tři základní funkce Svět (zobrazovaná skutečnost)/reference Autor/exprese Adresát/apel obsah sdělení – funkce referenční (též: sdělná/denotativní/informativní): mluvčí informuje adresáta o mimojaz. realitě/o světě (fakta, jevy, stavy věcí světa), texty neliterární/odborné (učebnice, techn. dokumentace, zpravodajství, zápis z jednání) Přijdu v šest. Smith se narodil 11. 10. 1956. Ceny ropy dále klesají. mluvčí – funkce expresivní (též: emotivní/výrazová): mluvčí vyjadřuje pocity, postoje/hodnocení: Au. Cítím se pod psa. To je báječná zpráva. beletrie/film, reklama, publicistika, eseje, řečnické projevy adresát – funkce konativní (též: apelativní/přesvědčovací/výzvová/operativní/ vokativní): mluvčí ovlivňuje adresáta, aby jednal/myslel jinak instrukce/návody, reklama, propaganda, úřední žádosti přímé prostředky (imperativ: Nelez mi na ten gauč. ), ale mnohdy nenápadně, např. pozitivně hodnotící výrazy: kvalita za rozumnou cenu; Zapomeňte na padlé modly včerejška. Přichází vláda fantastického designu, panství kvality a pohodlí, království sebevědomých. Přichází věk Hyundai Tucson.

JAZYKOVÉ FUNKCE – JAKOBSON pokračování fatická: mluvčí si ověřují, zda užívají téhož kódu: Já vám nerozumím. ; Haló, slyšíte mě? Ale také: navazování, udržování a ukončování kontaktu mezi mluvčím a adresátem navazování: Hele, vole, poslouchej mě! Vážený pane Nováku. udržování: Chápeš, jo? ukončování: S přátelským pozdravem. Rád jsem vás poznal. Hezký víkend. Čus bus! Páčko. dále tzv. hovor pro hovor (small talk), Tak co škola? To je tady zase napliváno. ; *konvenční prostředky jazykové, nejazykové a parajazykové (pozdravy, gesta, mimika) v každém jazyce/kultuře jiné *porušení konvencí → adresát interpretuje jako fci referenční/expresivní/konativní metajazyková: zaměřuje se na samotný kód - mluvčí vysvětluje užití jazyka: Neříká se, že dojí mlíko, ale že dopije mlíko. ; abych tak řekl; dovolte mi ten výraz v psaném jazyce uvozovky: zaměstnanci potřebují „nakopnout“ jazyk popisuje sám sebe (např. výuka jazyka: substantivum, dativ) poetická (před Jakobsonem Mukařovský estetická): zaměřena na formu sdělení jazyk/text slouží méně praktickým cílům → výstavba, navození estetické libosti poetické prostředky: metafory, přirovnání, gradace, řečnické otázky, rým, aliterace beletrie, reklama, publicistika (titulky) !!! většina textů: více funkcí, jedna dominantní a ostatní sekundární reklama formou básně, Je mi zima. (referenční/expresivní/konativní? )

PŘEKLADATELSKÁ ANALÝZA – VNITROTEXTOVÉ FAKTORY Lasswellova formule (1948): „Kdo říká co, komu, jakým kanálem, kde, kdy, proč, s jakým účinkem? Co o čem říká (co ne), v jakém pořadí, za použití jakých nonverbálních prvků, jakými slovy, jakými větami, jakým tónem, s jakým působením? “ ü Téma ü Obsah ü Presupozice ü Výstavba textu ü Nonverbální prvky ü Lexikum ü Syntax ü Suprasegmentální prvky

TYPY PŘEKLADU Dokumentární dokument o výchozí kom. situaci mezi V vysilatelem a V adresátem ve V kontextu *filologický (antické texty či vzdálené kultury) *podřádkový (lingvistika) *doslovný překlad citátů (žurnalistika) *exotizační překlad moderní prózy Instrumentální nástroj nové komunikace mezi V vysilatelem a C adresátem, adresát nevnímá, že čte překlad *ekvifunkční – zachování fce/hierarchie fcí (věcné a pragmatické texty) *heterofunkční – nelze zachovat, překlad má jinou funkci (Gulliverovy cesty pro děti)

PŘEKLADATELSKÉ PROBLÉMY Srovnáním profilu výchozího textu a cílového textu si vymezím okruhy problémů, které budu v překladu řešit: Pragmatické: odlišné situace VT a CT (vnětextové faktory) The Pope has come to visit Germany today. → …came to visit Germany on April 25. Kulturní: odlišné normy a konvence verbálního i neverbálního jednání a four-bedroom apartment → pětipokojový byt Jazykové: gramatické (přechodníky), lexikální (falešní přátelé: actual x aktuální/aktuell) Textově-specifické: specifické pro daný text (slovní hříčky, neologismy aj. ) ≠ překladatelovy obtíže *nedostatečná kompetence (jazyková, kulturní, překladová) *nedostatečné/vágní zadání (brief), chybí kontakt s klientem *obtíže technické (nedostatečné množství a kvalita zdrojů nutných k rešerši, termíny odevzdání, dostupnost pomoci/korektora aj. )

PROCES PŘEKLADU (Nordová, cyklický model) Analýza zadání test kompatibility kontrola kvality Analýza VT Tvorba CT jaké prvky VT postupy Tvorba strategie využiju v CT? stanovení problémů

POUŽITÁ LITERATURA FIŠER, Zbyněk. Překlad jako kreativní proces. Teorie a praxe funkcionalistického překládání. 1. vyd. Brno: Host, 2009. NORD, Christiane. Translating as a Purposeful Activity: Functionalist Approaches Explained. Manchester: St. Jerome Publishing, 1997. NORD, Christiane. Text Analysis in Translation. Theory, Methodology, and Didactic Application of a Model for Translation-Oriented Text Analysis. 2 nd edition. Amsterdam: Rodopi, 2005.

DĚKUJI ZA POZORNOST. mracek. d@seznam. cz