Obvyklé rozdělení extremismu ultrapravice Neonacistická scéna Krajně nacionalistické skupiny ultralevice Anarchoautonomní hnutí Marxisticko-leninsky orientované skupiny
Levicový extremismus I. Anarchoautonomní hnutí Československá anarchistická federace www. csaf. cz http: //aka. anarchokomunismus. org/ Antifašistická akce www. antifa. cz
Anarchismus Antietatismus – „negace principu autority“, odmítání státní organizace Přirozený řád – rousseauovská inspirace, přirozený stav, utopismus, spontánní harmonie (x Hobbes, Locke) Antiklerikalismus – x autoritě v morální oblasti, odmítnutí křesťanství, „likvidace církve a státu“ – předpoklad svobody Ekonomická svoboda – vztah mezi mocí a bohatstvím, x majetku a nerovnosti
Anarchismus an arché – bez vlády liberální individualismus X socialistický komunitarismus (Anarchokomunismus, Anarchosyndikalismus, Anarchoprimitivismus) Pierre-Joseph Proudhon (1809 -1865) Petr Kropotkin (1842 -1921) Noam Chomsky (1928), lingvista anarchosyndikalismus a libertariánský socialismus X globalizaci, válce, politice USA, Izraele Jan Keller: "Anarchismus jako teorie společnosti i jako hnutí má svoji budoucnost teprve před sebou. Současný vývoj totiž nepozorovaně, ale o to systematičtěji vytváří podmínky pro realizaci jeho myšlenek. "
Přicházející povstání (L’insurrection qui vient) 2007 "Neviditelný výbor" (Comité Invisible) výzva k ozbrojenému a přesto nenásilnému povstání Předpoklad: Julien Coupat, anarchisté Krizi západní společnosti autoři analyzují z pohledu proměn osobní identity, mezilidských vztahů, práce, prostoru, ekonomiky, ekologie a západní civilizace, je brilantní analýzou bezvýchodnosti současných západních společností
Levicový extremismus II. Marxisticko-leninsky orientované (neobolševismus, trockismus) skupiny Komunistický svaz mládeže www. ksm. cz (jeho program propagoval myšlenky směřující k odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků a jeho nahrazení společenským vlastnictvím)
Komunistický svaz mládeže 12. října 2006 bylo vydáno rozhodnutí o rozpuštění KSM Ministerstvem vnitra. Výrok byl odůvodněn protizákonností následující části stanov KSM: „KSM stojí na straně úsilí o revoluční překonání kapitalismu a o nastolení ekonomických - odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků a jeho nahrazení vlastnictvím společenským – a společenských – zavedení socialistické demokracie – podmínek pro budování socialismu, jako prvního stupně k vytvoření společnosti komunistické, jejíž vybudování je konečným cílem. (…) KSM si je vědom toho, že kapitalismus nemůže být jednoduše reformován. KSM proto bojuje za revoluční svržení kapitalistického řádu masami pracujících. “ V březnu 2008 soud žalobě svazu nevyhověl, dospěl k závěru, že rozhodnutí ministerstva bylo v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud pak ale na základě kasační stížnosti KSM nařídil žalobu znovu projednat. V lednu pak pražský městský soud rozhodnutí o rozpuštění svazu zrušil.
Svět zleva M. Randsdorf, S. Suja, 2007 „…strategie sociálního antisystémového hnutí nemůže být postavena jen na úzké koncepci politiky jako boje za dobytí prostoru moci v institucionalizovaných nebo právněpolitických aparátech, které moc prosazují a chrání. Pro levici by dnes politika měla být uměním budovat co nejširší sociální antisystémovou sílu. K tomu se lze přiblížit rovněž tím, že se naučíme legálně překonávat (nebo i obcházet) překážky, jež nám nadvláda moci staví do cesty ve směrech, kde očekává ofenzivu mas“.
Konspirativismus Konspirační teorie na straně jedné žijí svým vlastním životem a jsou v současnosti posilovány a šířeny prostřednictvím populární kultury a internetu, na straně druhé vzhledem k zjevné absurditě některých konspirací a interpretací reality jsou zcela odmítány a bagatelizovány bez ohledu na jejich možné reálné jádro. Seriózní studium konspiračních teorií a vytrvalé úsilí o odlišování reality od fikce jsou ovšem zastoupeny – vzhledem k jejich vlivu a dosahu – velice skromně. Sofistikovanější konspirační teorie jsou podle některých autorů dokonce pevně etablovány v oblasti akademických kruhů a humanitních věd. Renomovaní odborníci obvykle nepovažují za důstojné své pozice se konspiračními teoriemi hlouběji zabývat, příležitostně se jim věnují psychologové či sociologové a interpretují je jako novodobý fenomén mýtotvorby s religiózním pozadím, jako tzv. městské legendy (urban legends, contemporary legends), či jako moderní pokračování odvěké ezoterické tradice myšlení. Konspirační teorie tak bývají chápány jako fenomén, který plní v kontextu sekularizace některé tradičně náboženské funkce – díky nim lidé získávají jednoduché a srozumitelné odpovědi na otázky týkající se povahy reality a původu zla. • Michael Barkun A Culture of Conspiracy: Apocalyptic Visions in Contemporary America (2003) • Marek Fenster Conspiracy Theories: Secrecy and Power in American Culture (2008).
Konspirativismus Popper proti „konspirační teorii společnosti“, která je „typickým důsledkem sekularizace náboženských pověr“ („. . . názor, že výklad společenského fenoménu spočívá v odhalení lidí nebo skupin, které mají na existenci tohoto fenoménu zájem (někdy je to zájem skrytý a je třeba jej nejprve odhalit) a kteří plánovali a tajně připravovali uskutečnění tohoto fenoménu“) Arendtová pak ve své klíčové knize Původ totalitarsmu (1951) dokonce považuje konspirační mýty a jejich mobilizační povahu za klíčovou součást totalitního pojetí společnosti: „Formy totalitní organizace jsou, na rozdíl od ideologického obsahu a propagandistických hesel zcela nové. Jsou určeny k přenášení propagandistických lží hnutí, konstruovaných kolem určité centrální smyšlenky – spiknutí Židů, trockistů, nebo 300 rodin atd. –, do fungující reality, k vybudování, i v netotalitních podmínkách, společnosti, jejíž členové jednají a reagují v souladu s pravidly smyšleného světa“.
Konspirativismus je podle Poppera „typickým důsledkem sekularizace náboženských pověr“, kde role bohů je nahrazena mocnými lidmi a skupinami „které jsou ve své špatnosti zodpovědné za všechna zla, kterými trpíme – jako třeba siónští mudrci, monopolisté, kapitalisté, imperialisté“. Popper považuje společnost a dění v ní za kombinaci záměrných a nezáměrných výsledků činnosti lidí, a proto je podle něj představa o všech důsledcích jakožto záměrech několika konkrétních jedinců mylná. ¨Největší sklon ke konspiraci mají podle něj lidé zastávající ideologie, které mají zcela jasnou a konkrétní představu o realizaci určitých záměrů ve společnosti. Neschopnost mít procesy ve společnosti v plné moci je pak vede k představě, že jsou někým jiným aktivně mařeny.
Konspirativismus Daniel Pipes Spiknutí. Názory a teorie (1997) „A tak seriózní lidé musejí brát seriózně i konspirační teorie. Ohrnovat nad konspirativismem nos jako nad nedůležitým fenoménem, případně něčím pro zasmání je velikou chybou. Takové jednání nejenom ignoruje významnou roli konspirativismu během dvou a půl předchozích století, ale také jeho roli v současnosti a jeho budoucí potenciál. “ Zásadní problém konspirativismu vidí Pipes v jeho potenciálu vyostřovat politické konflikty, extremismus, a generovat násilí. Historicky Pipes objevuje konspirativistickou mentalitu již v dualistických náboženstvích Íránu a tajemných kultovních obřadech v římské říši. Dalším impulsem bylo období křížových výprav, odkdy můžeme datovat vznik podvojné konspirativistické tradice připisující spiklenecké a světovládné úmysly na straně jedné tajným společnostem (templáři) a na straně druhé Židům. Dalším, pro současnost již zásadním impulsem v 18. století, bylo svobodné zednářství a zejména pak vznik řádu iluminátů – ilumináti se podle Pipese stali „bezděčným podnětem zrození moderní konspirativní teorie. “ Toto světovládné spiknutí mělo mít v úmyslu oslabení náboženství, politického řádu monarchie a instituce soukromého vlastnictví. Následně se tento typ konspiračního uvažování spojil s tradičním antisemitismem a dal tak základ modernímu antisemitismu devatenáctého a první poloviny dvacátého století. Ten měl částečně náboženské pozadí, ale postupně přebíral jiné aspekty – zejména ekonomické a rasové – a podle Pipese sehrál následně zásadní roli v uvažování a legitimizaci hrůzné praxe nacismu a komunismu.
Křesťanství 2, 1 miliardy Islám 1, 5 miliardy Judaismus 14 milionů Hinduismus 900 milionů Buddhismus 400 milionů
Střet civilizací ? „The Clash of Civilizations ? “ - „Střet civilizací ? “ (1993) Samuel Huntington: Střet civilizací - Boj kultur a proměna světového řádu (2001) Huntington říká: „Ústřední teze této knihy zní, že kultura a kulturní identity, které jsou v nejširším ohledu zároveň identitami civilizačními, utvářejí ve světě po studené válce vzorce soudržnosti, rozpadu a konfliktu. “ „Ze všech prvků objektivně definujících civilizaci je však nejdůležitější náboženství. . . Lze říci, že do značné míry jsou hlavní světové civilizace totožné s největšími světovými náboženstvími“ „. . . na globální úrovni probíhá hlavní rozdělení mezi „Západem a zbytkem světa“, kdy k největším konfliktům dochází mezi Západem na jedné straně a muslimskými a asijskými společnostmi na straně druhé. Nebezpečné střety budoucnosti patrně vzejdou ze západní arogance, islámské netolerance a čínské asertivity. “
Vzestup náboženství Boží pomsta - „La Revanche de Dieu“ (1991) Gilles Kepel Boží pomsta - křesťané, Židé a muslimové znovu dobývají svět 1977 – Izrael (průnik náboženských sionistických stran do politiky) 1978 – Jan Pavel II. papežem 1979 – Írán (ájatolláh Chomejní vyhlašuje Islámskou republiku v Íránu)
Modernita a sekularizace Sekularizační teze – v důsledku modernizace společnosti, pokroku ve vědě, technice a blahobytu bude hrát náboženství jako relikt minulosti stále menší úlohu, bude zatlačováno do soukromí a nakonec zanikne (viz. opium lidu) Realita desekularizace - reakce na „modernitu“ (rozpad morálního řádu, rozmělnění identity, krize modernity, neuspokojení člověka) - produktem modernity (není návratem k minulosti, ale vizí budoucnosti)
Pojem „fundamentalismus“ - tento pojem se zrodil v USA na počátku 20. století - slovem „fundamentalismus“ se označovalo hnutí vzešlé z tamějších protestantských církví - jeho stoupence spojoval především odpor k tehdejší moderně, odmítali zvláště historicko-kritickou metodu zkoumání Bible a Darwinovu evoluční teorii vývoje druhů - své postoje, spočívající na doslovně chápaném výkladu Bible, vyjádřili v řadě dvanácti knih, které vyšly v letech 1909 -1915 pod názvem „The fundamentals“. Stoupenci těchto idejí se v roce 1919 sdružili v organizaci „World´s Christian Fundamentals Association“
Psychologické hledisko „Proměny dnešní doby i ohrožení dosud platných norem a životních perspektiv mohou vyvolat vývoj dvěma směry, které jsou vůči sobě v určitém napětí. Jeden směr můžeme charakterizovat jako akceptovanou paralelní existenci světových názorů, náboženských směrů a životních stylů ve společnosti, jako mnohostrannost možných životních forem vůbec, jak vyplývá ze současné existence starého a nového. Proměna může být zažívána jako osvobozující a může být přijímána jako šance na lepší budoucnost. Druhý směr je obranou proti této paralelní existenci, odmítnutím současné platnosti různých forem víry a života v rozhodujícím boji starého proti novému. Mnohostrannost nechápe jako osvobozující, ale prožívá ji jako zvrhlou a ohrožující. “ HOLE, G. , Fanatismus, Praha: Portál , 1998, s. 11.
Agresivní ateismus Richard Dawkins Boží blud
Náboženství a politika Křesťanství je poněkud více individualistické, zaměřené na jednotlivce a jeho osobní cestu k Bohu. Revoluční se stala jeho myšlenka etiky nenásilí a nekonfliktní přijetí stávajících společenských a politických struktur „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu“ (Mt 22: 21) či „. . . takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se proti Božímu řádu“ (Ř 13: 2) Křesťanské obce v prvních staletích byly převážně bez jakýchkoli politických ambic. Judaismus a islám ve své podstatě usilují o sociální reformu společnosti, o změnu dosavadní kvality společenské struktury - o jednotu sociálního a náboženského života. Cílem judaismu i islámu je totálně prosadit vládu Božího zákona (halacha, šarí´a), ideálem je tedy čistá „teokracie“. Vnímají společnost monisticky, předpokládají přirozené sepětí duchovní a světské roviny života společnosti.
Velký rozvrat? Vývoj, jímž v posledním půlstoletí prošly Spojené státy a postupně i další hospodářsky vyspělé země bývá nazýván přechodem k "informační společnosti", "třetí vlnou", která může mít stejně zásadní důsledky jako přechod od společnosti zemědělské ke společnosti průmyslové. Vymoženosti, jimiž nás obdařil hospodářský systém spočívající na informacích, měly negativní vliv na náš společenský život a morálku. Věc má ale i kladnou stránku: rozvrácený společenský řád se obvykle začne opravovat, a z mnoha náznaků lze usoudit, že to se právě dnes děje. Kniha se zabývá tím, jak společenský řád vzniká, jak se vyvíjí a odkud pocházejí jeho zdroje. Francis Fukuyama The Great Disruption: Human Nature and the Reconstitution of Social Order (2000)
Islámský fundamentalismus Islámský svět utrpěl za posledních sto let mnoho porážek - rozklad jeho politické moci, podkopání autority islámu v důsledku invaze cizích idejí, zákonů a způsobů života, oslabení tradičních patriarchálních rodinných vazeb. „V tomto smyslu je obrození nezápadních náboženství nejvýznamnějším projevem protizápadního postoje nezápadních společností. Toto obrození neznamená odmítnutí modernity jako takové, pouze odmítnutí Západu a sekularismu, degenerované kultury spojované se Západem. “ Je to boj proti „westoxifikaci“, někdy se též hovoří o „západním moru“ či „okcidentóze“.
„Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a jeho posel. . . “ (Korán 9: 29) „Vy, kteří věříte ! Bojujte proti těm z nevěřících, kteří jsou poblíže ! Nechť ve vás naleznou tvrdost a vězte, že Bůh je na straně bohabojných !“ (Korán 9: 123) „Jestliže nevytáhnete do boje, Bůh vás potrestá trestem bolestným. . . “ (Korán 9: 39)
Írán Islámská revoluce v roce 1979 Mahmúd Ahmadínedžád - prezident islámské Íránské republiky - Roku 931 zmizel beze stopy dvanáctý a poslední imám Mohamed al Mahdí (dvanáctý přímý potomek Alího Ibn Abí Táliba, bratrance a zetě proroka Mohameda) - od té doby očekávají Šiíté návrat Mahdího. Až se dvanáctý imám zjeví, bude napraveno všechno zlo tohoto světa a nastolena boží spravedlnost. Celé lidstvo uzná učení šiítského islámu a podrobí se mu (mesiášsko-apokalyptická vize světové vlády Mahdího) - Válka národů, nesnesitelný útlak, příchod Mahdího lze urychlit nebo oddálit
Islám a politika – modely Radikální formy islamismu či politického islámu instrumentalizují náboženství a podřizují je politickým cílům. To samozřejmě neplatí obecně, mnohé klíčové státy s islámským obyvatelstvem takové sekulární a demokratické politické formy v zásadě přijaly a více či méně úspěšně je rozvíjejí (Indonésie, Tunisko, dříve též Turecko apod. ). Takřka miliarda muslimů žije v zemích, které splňují základní demokratické rysy (z toho již takřka půl miliardy jen v Indonésii a Indii) Obvykle se identifikují tři klíčové pohledy na vztah mezi islámem a politickými formami obvykle chápanými jako „západní“ – tradicionalistický, reformistický a islamistický. Tradicionalisté odmítají globalizaci jako dominanci Západu a westernizaci své kultury, přičemž chtějí hlavně udržet rysy tradiční islámské společnosti. Reformisté hledají cesty k porozumění mezi světy modernity a islámu a k přijetí určitého pojetí lidských práv a demokracie. Islamisté pak požadují vládu výhradně podle jimi interpretovaných principů šaríi a odmítají legitimitu jakékoli sekulární vlády či lidmi stanovené zákony.
„Izrael“ - „Bůh bojuje“ „Budu stíhat nepřátele, dopadnu je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám. Rozdrtím je, že už nepovstanou, pod nohy mi padnou. Opásals mě statečností k boji, ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš. Obrátil si na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí. Budou volat o pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví. Roztluču je, budou jako prach ve větru, smetu je jako bláto z ulic. “ (Ž 18: 38 -43)
Israel - Izraelská společnost je vnitřně rozdělena masivními vnitrožidovskými konflikty. Asi 49% Židů se považuje za sekulární, 4, 5% za ultraortodoxní, 13% za ortodoxní, 33% za tradicionalistické. Obyvatele Izraele rozdělují čtyři hlavní překážky: - konfrontace sekulárních a (ultra)ortodoxních Židů. - konflikt ortodoxních a neortodoxních (konzervativních a progresivních) Židů. - napětí mezi aškenázskými a sefardskými Židy, které je dáno převážně sociálními důvody. - hluboké neshody „holubic“ a „sokolů“ ve vztahu k válce a míru s Palestinci.
Náboženský židovský sionismus - Postupujícímu plnění dohod se snažili bránit někteří radikální židovští osadníci terorem. Hrozivou událostí se stal čin lékaře Barucha Goldsteina, který 25. února 1994 postřílel během modliteb v Abrahamově mešitě dvacet devět muslimů. Jeho hrob se stal poutním místem židovských pravicových radikálů. - 1994 Arafat, Rabin a Peres Nobelovu cenu míru. - 4. listopadu 1995 +Jicchak Rabin - Jigal Amir prohlásil: „Ve chvíli, kdy Žid vydává svůj národ a svou zemi do rukou nepřátel, je třeba ho podle halachy zabít. “
Křesťanství - Spojení s ideou Římské říše - Oddělení civitas Dei a civitas terrena (Augustin) - „křižácké války“ - „fašismus“ (stavovský stát) Příklady dnes: - teologie osvobození - teroristické útoky na potratové kliniky - irský případ nacionálního terorismu - terorismus ve jménu křesťanského sionismu - současný „křesťanský“ fašismus
Levicový extremismus a křesťanství Teologie osvobození – má původ v Jižní Americe (G. Guttieréz - Peru, 1971, Leonardo Boff - Brazílie) - je inspirována evropským obratem teologů (Moltmann, Johann B. Metz – politická teologie) k marxistické inspiraci. . . - 21 st Century Socialism venezuelského prezidenta Hugo Cháveze - LIBERA©TION - chudoba: charita x revoluce institucí - neokolonialismus, „teorii závislosti“, centrum-periferie“ TO„…používá marxismus čistě jako nástroj, aniž by jej uctívala tak, jako ctí evangelium. … Od marxismu si svobodně půjčuje určité „metodologické ukazatele“, které se pro porozumění světa chudých prokázaly jako plodné…“ (L. a C. Boff, Introducing Liberation Theology, 1986)
Pravicový extremismus a křesťanství Křesťansky inspirovaný: - Národní sjednocení - Národní demokracie Tomáš P. P. Hamet Ortel Mešita Míčka, R. , ŠTECH, F. Dělnická strana jako pseudonáboženský fenomén? Revue Politika, CDK, 2009, č. 9, ISSN 1803 -8468. Dostupné na: http: //www. revuepolitika. cz/clanky/1175/delnicka-strana-jako-pseudonabozensky-fenomen
Křesťanský sionismus - Křesťanští sionisté věří v mimořádnou dějinnou úlohu Židů, soudí, že jejich návrat na Sion a založení Izraele je znamením doby předcházející příchod Mesiáše Příchodu Mesiáše musí předcházet zničení obou mešit na Chrámové hoře, aby byla připravena cesta pro příchod Pána a pro nový chrám. Ten bude vystavěn v době přechodného míru, po které bude následovat příchod Antikrista a boj „Gógových vojsk z říše Magóg“. „. . . islám je falešné náboženství, a jakožto modla, padne. Alláh není Bohem Bible. Není Bohem Abrahama, Izáka a Jákoba. Alláh je krvežíznivý, pomstychtivý, pouštní bůh, za kterým se skrývá zlý duch. “ (EKMAN, U. , Židé - lid budoucnosti, Brno: Postilla, 1996, s. 81 -82. )
Politické x občanské náboženství GENTILE, Emilio. Politická náboženství. Mezi demokracií a totalitarismem. Brno: CDK, 2008: dvě formy „sakralizace politického systému“ Politické náboženství sakralizací politického systému založené na ideologickém monismu, který legitimizuje radikalitu a průnik do všech aspektů života jednotlivce a společnosti x občanské náboženství zdroj a legitimizace hodnot svobody, lidské důstojnosti demokracie, zaručuje pluralitu názorů
![GORSKI, Philip S. Barack Obama and Civil Religion [online], 2008 [cit. 2014 -03 -29].](https://present5.com/presentation/63fa2dc7e8d6d739646ecab967077755/image-34.jpg "GORSKI, Philip S. Barack Obama and Civil Religion [online], 2008 [cit. 2014 -03 -29].")
GORSKI, Philip S. Barack Obama and Civil Religion [online], 2008 [cit. 2014 -03 -29]. Dostupné z http: //www. yale. edu/ccr/gorski. pdf.
Civil religion in America Robert Bellah občanské náboženství definuje jako do značné míry institucionalizovaný soubor přesvědčení, symbolů a rituálů, které jsou sdíleny a obdobně chápány většinou Američanů. V centru stojí představa osobního Boha jako zdroje morálního řádu, legitimita amerických politických institucí a výjimečná pozice vyvolenosti USA. S. P. Huntington o americkém občanském náboženství hovoří jako jakési „křesťanství bez Krista“, jehož základním axiomem je víra v existenci Boha. Popírat existenci Boží podle něj znamená popírat základní principy, na kterých spočívají společnost a politické zřízení Spojených států…
Civil religion Ačkoli jsou Evropa a Spojené státy obvykle chápány jako jeden civilizační celek, zejména díky pozici náboženství ve společnosti mají na pojetí politiky odlišnou optiku. V Evropě dějinný vývoj vztahu mezi politikou a náboženstvím vedl v duchu sekularizační doktríny k jejich zásadnímu oddělení, kdy nedošlo jen k pochopitelné a žádoucí institucionální rozluce mezi církví a státem, ale taktéž k celkovému vytlačování náboženských a z nich vyplývajících morálních hodnot z politického diskurzu do oblasti intimního soukromí. Fenomén občanského náboženství jako souboru základních hodnot se v Evropě nerozvinul. V kontrastu k evropské realitě tedy hraje ve Spojených státech amerických náboženství v politice zásadně odlišnou úlohu. Lisabonská smlouva: INSPIRUJÍCE se evropským kulturním, náboženským a humanistickým odkazem, ze kterého vzešly všeobecné hodnoty nedotknutelných a nezadatelných práv lidských bytostí, demokracie, rovnosti, svobody a právního státu, …
Ústavy a Bůh… Irsko In the Name of the Most Holy Trinity, from Whom is all authority and to Whom, as our final end, all actions both of men and States must be referred, We, the people of Éire, Humbly acknowledging all our obligations to our Divine Lord, Jesus Christ, Who sustained our fathers through centuries of trial, Polsko We, the Polish Nation - all citizens of the Republic, Both those who believe in God as the source of truth, justice, good and beauty, As well as those not sharing such faith but respecting those universal values as arising from other sources, Equal in rights and obligations towards the common good - Poland, … Německo Präambel Im Bewußtseiner Verantwortung vor Gott und den Menschen, Malta 2. (1) The religion of Malta is the Roman Catholic Apostolic Religion. (2) The authorities of the Roman Catholic Apostolic Church have the duty and the right to teach which principles are right and which are wrong. (3) Religious teaching of the Roman Catholic Apostolic Faith shall be provided in all State schools as part of compulsory education.
Скачать презентацию Obvyklé rozdělení extremismu ultrapravice Neonacistická scéna Krajně nacionalistické
63fa2dc7e8d6d739646ecab967077755.ppt