Hallstatt Elite Burials Hochdorf
Hochdorf The Hochdorf burial is one of the most important archaeological discoveries of the Century for Celtic studies. Like the Egyptian tombs, most Celtic tombs were pillaged by grave robbers and disturbed by careless amateur archeologists of the modern period. Although farmers had been tilling the ground for centuries, the tomb was only discovered in the 1970 s. Archeologists have placed the large, mound burial to about 550 BCE which means it was untouched for 2, 500 years. The first investigations of the mound took place in 1978 -79 by Jцrg Biel. The burial gives us an unprecedented insight into the burial practices of the elite in 6 thcentury.
The remains of the tumulus, the central chamber and several secondary burials were excavated in 1978 and 1979 and have been carefully studied and reconstructed. Publication of this exemplary excavation is ongoing; Biel 1985 and Krauße 1996 have presented many of the important objects, while Körber-Grohne and others have concentrated on the paleobiological remains. The walls and floor of the chamber were entirely covered with woven and embroidered textiles; a great deal of plant fibers and animal fur attest to the presence of further organic material in the tomb. Some of the objects themselves were carefully wrapped in cloth. The deceased, a man of perhaps 45 years of age at death, and 1. 87 m tall, was laid out in state on a bronze couch along the west wall of the chamber. After Biel 1985, fig 119
The large, isolated burial gives extraordinary information on tomb construction. The mound measures 60 meters across. The tomb proper was constructed of a masonry perimeter reinforced with timber. The entrance ramp is on the north face of the mound. The tomb proper (where the body was placed) measures 11 meters square, by 2 meters deep, and is constructed of two walls filled with rubble. The rubble between the two walls-designed to withstand robbers is a feature not found in other tumuli, perhaps indicating the importance of the tomb and its occupant.
Inside, the chamber was found lined with textiles that adorned the walls. Although bacteria-killing oxides from the metal artifacts preserved the fabric, the fabric disintegrated when it was exposed to air. The remains of the deceased indicated the occupant was a 45 -year-old man who measured 6' in height. He was placed on cloths of wool and badger skin. Since there are no traces of human hair it is assumed that the body was preserved in a vat of salt. Salt mining, of course, was one of the major industries during the Hallstatt period. The flowers in the tomb were the local blooms of late summer and early autumn. In addition to items of personal adornment, the tomb included objects for personal hygiene, a razor and nail scissors. The three fishhooks and a quiver with arrows, though no bow, probably indicate his elite status as hunter/warrior as opposed to a worker. A large drinking service comprised of nine drinking horns and a large cauldron decorated with bronze lions and a dinner set with accessories indicate the Celtic elite's enjoyment of hospitality. The cauldron held 104 gallons of liquid: probably mead, a honeyed wine drink of the elite class. The cauldron was a luxury import item, probably made in a Greek colony in the south of Italy.
The burial is the most elaborate to survive of a type termed wagon-wheel burials since they contained either two or four-wheeled wagons. In this case the four-wheeled wagon came with harnesses for two horses, and the wood came from ash, elm, and maple trees. One of the most elaborate items in the tomb was bronze couch 3 meters long. The leg supports are in the shape of eight bronze women a foot high who balance on functional wheels of bronze and iron. Embossed in bronze on the bench back, stylized figures perform a dance
The deceased, a man of perhaps 45 years of age at death, and 1. 87 m tall, was laid out in state on a bronze couch along the west wall of the chamber.
On and around his body were various objects of personal adornment: a birch-bark hat, a gold torc and bracelet -- his belt, dagger and even his shoes were covered with gold foil. At his feet stood an enormous bronze cauldron of Western Greek manufacture; it was filled with mead. At his head and along the south wall hung nine drinking horns. The statue of a standing man was found in the course of a 1962 excavation at Hirschlanden, near Ludwigsburg and approximately five km south of Hochdorf. The statue was discovered lying just outside a low stone wall encircling a tumulus ca. two m in height and less than twenty m in diameter. Erosion and agriculture had leveled part of the tumulus, but Zürn was able to excavate sixteen burials of the later sixth to early fifth century BCE, or late Hallstatt D (1970, 53 ff. ). The excavation has been published by Zürn (1975) and studied by Pauli (1972, 66 ff. ); scholarly attention has focused almost entirely on the "warrior" statue (e. g. , Kimmig 1965 ; Eibner 1982; Bee
The textiles that lined the wooden chamber, wrapped the vessels and, together with plants and animal furs, cushioned the body of the deceased on the couch, have only been preserved in a few places through contact with bronze. They were colorful and brightly patterned with linear geometric motifs that recall those used in the gold belt and dagger coverings, the shoe ornaments and jewelry. Ankle band: 35 cm x 6. 5 cm Toe band: 2. 8 cm wide Foil thickness: . 2 mm Very thin gold foil ornaments in the form of slender strips were sewn onto the leather (probably -none is preserved) of the shoes. The horseshoe shape of the toe bands was made by connecting two asymmetrically curved bands with a small piece of foil; the toes of the shoes undoubtedly pointed upward.
Other drinking and banqueting vessels were placed on or in the cauldron, and stacked on the bed of the wagon that occupied the eastern portion of the chamber.
In den Jahren 1989 bis 1993 konnte in Hochdorf eine großflächige Siedlung der Hallstatt - und Frühlatènezeit vollständig untersucht werden. Sie liegt an eine leicht nach Süden hin abfallenden Hang oberhalb des heutigen Ortes zwischen dem Grabhügelfeld im Pfaffenwäldle und dem Fürstengrabhügel. Auf einer Fläche von etwa 2, 6 Hektar konnte diese Siedlung systematisch erforscht, ihr Umfeld im Zuge von Erschließungsmaßnahmen beobachtet und ergänzt werden. Gegenüber anderen Beispielen zeigt diese Siedlung sowohl in ihrer Anlage als auch im Fundbestand viele Besonderheiten, die es erlauben, hier vom Landsitz eines Fürsten zu sprechen. Bei der Siedlung handelt es sich um eine geplante Anlage von etwa fünf bis zehn von Zäunen eingefaßten Hofstellen, eine Siedlung die nicht befestigt war und auch keine Zertörungshorizonte wie etwa Brandschichten aufweist. — nach Jörg Biel (1995) Fragment of Greek pottery from the settlement (dated about 425 BC)
a statuette of a bronze bull was found and starting in 1872 a large Hallstatt culture site had been excavated. The site contained animal and material offerings, crops, textiles, ceramic and sheetmetal vessels, jewellery, glass and amber beads. According to Wankel skeletons of one man and 40 young women were found. Some women were beheaded, some missing legs or hands. On a small "altar" a skull and cut hands were placed. Wankel's romantic interpretation was that he discovered a grave with a nobleman accompanied by ritually killed women. Other theories suggest massacre of people hiding in the cave during a war or explosion of a gas or dust. Later research identified 17 skeletons as men; the people ranged from children up to 50 -60 years old.
V roce 1869 dva studenti, kteří o prázdninách navštívili jeskyni, vykopali v prostoru Předsíň rozbitou nádobu se spečeným prosem a soškou bronzového býčka. Dr. Wankel se o nálezu býčka dozvěděl až po třech letech. Hned nato zahájil výkopy přímo na místě, kde oba studenti sošku nalezli. Povrchové vrstvy obsahovaly jen písek a štěrk. O něco níž se objevily obrovské balvany, o nichž bylo zřejmé, že je navrstvila lidská ruka. Pod hrubou vrstvou vápence se pak projevila dvě velká žároviště, z nichž jedno mělo rozsah kolem 30 metrů čtverečních, druhé až šedesát. Kopáním se pak začaly odkrývat žárem spečené střepy a koňské kosti. Na to ak zbytky kdysi nádherného dřevěného vozu, bohatě kovaného železem a bronzem s okázale pracnou ornamentací atd. Na zbytcích vozu byly nalezeny kosti muže, který je podle okolností nálezu označován za významnou osobnost. Jeho vyjímečné postavení mezi současníky dokládalo na 40 lidských koster, lidských obětí, které ležely okolo v různých polohách, pohozené jedna přes druhou, s roztaženýma rukama a nepřirozeně skrčenýma nohama. Některým chyběla odseknutá hlava, jiným ruce nebo nohy. Na zemi ležely i dvě koňské kostry bez hlavy a nohou. Ležící těla byla obklopena pestrou směsicí šperků a ozdob, zlatých i bronzových. Na hrubých deskách ležela kostra mladého muže vedle zbytků vepře. Při stěnách jeskyně byly uloženy bronzové nádoby, z nichž jedna obsahovala lidskou lebku. Oproti žárovišti stál kamenný oltář s dvojicí uťatých ženských rukou, zasypaných obilím. Hned vedle se nacházela polovina lebky, poblíž pak nádoby s potravou. kousek odtud lebka, upravená jako pohár, naplněná prosem. Z mrtvých, označovaných za lidské oběti jakožto součást pohřbu významného jedince, bylo určeno pětatřicet mladých žen či dívek (vysokých a štíhlých), pět mužů mladého věku, jedna dívka deseti až dvanáctiletá a dítě ne starší než 4 roky. Na některých lidských kostech byly prokázány známky kanibalismu. Podle okolností nálezu a zejména podle šperků, zbraní a nádob dr. Wankel poznal, že objev nemůže zařadit do doby, kdy Moravu osídlili Slované, ale že odkrytý jev náleží době starší, počátkům doby železné, tedy období, které u nás zhruba koresponduje s dozníváním pravěku. Svou příšerností zaskakující výjev a na svou dobu kacířsky smělá interpretace dr. Wankela, který svůj objev zcela neochvějně označil za pohřeb významného pohlavára a mrtvé lidi kolem něho za oběti, které byly drasticky utraceny při pohřební tryzně svého vladaře, vyvolaly značnou odezvu. Někteří badatelé přicházeli s jinými výklady. Například že v jeskyni došlo k náhlému přepadení lidí, kteří se zde ukryli před nebezpečím, nebo že domácí obyvatelstvo zde překvapilo a vyvraždilo nenáviděné cizince, které sem přilákalo bohatství železné rudy (součástí objevu byla kovárna). Později se uvažovalo o náhlé explozi, při níž odervaný strop zasypal přítomné lidi. Nicméně čas a objevy z jiných míst Evropy daly za pravdu dr. Wankelovi a nikoliv jeho odpůrcům. K masakru v Býčí skále mohlo dojít někdy mezi 6. a 5. stoletím př. n. l. Událost tedy spadá do začínající doby železné, do období kultury halštatské, zahrnující značné části Evropy od Francie až po Karpaty a Balkán. Tyto krajiny byly osídleny kmeny, které žily na úrovni barbarského stupně. Tito lidé dosahovali z hlediska pravěkých podmínek vrcholného kulturního stupně, který je výrazně odlišoval od divošských způsobů, avšak dosud ještě neměli úroveň vysokých civilizací tehdejšího světa, jaké tvořily například Egypt a Babylón, odkud však určité vlivy přijímali a praktikovali po svém. Zejména bohatství a okázalost panovníků vyspělejších kultur mohly být pobídkou k určité nápodobě. Tak se v kultuře halštatské projevuje zřetelné oddělování významných jedinců od méně významných (společensky, majetkově i místně) a to v míře o poznání vyšší, nežli tomu bylo v předchozích dobách pravěku. Zvlášť výmluvný příklad podává hradiště Heuneburg v Německu, kde si halštatský velmož nechal přestavět část svého sídelního hradiště po způsobu tehdejšího řeckého stavitelství, přičemž nejokázalejší část opevnění, cihlové hradby s baštami, umístil nikoliv na místa ohrožená cizím útokem, ale proti chatrčím obyvatel. Také velmož, pohřbený takovou pompou v Býčí skále, pravděpodobně žil oddělen od obyčejných lidí. Badatel Jiří Adámek, který se zabýval hledáním jeho sídelního místa v okolí jeskyně, došel k závěrům, že velmož obýval malé hradiště na výšině Skála v Brně, kde mohl žít v obklopení svých nejbližších vrstevníků, dobře organizovaných a opatřených špičkovou výzbrojí. Krutost pravěkých náboženských rituálů a jiných zvyklostí se obvykle spojuje s určitou nervozitou doby, kdy se obyvatelstvo, nebo jeho část, cítilo ohroženo. Evropské pravěké barbarství se vyznačovalo nejenom pokusy o nápodobu vyspělejších kultur, ale i značnou bezohledností, která se projevovala mimo jiné i jakýmsi druhem posvěcování loupežných výprav (období tzv. vojenské demokracie). Loupeživý zájem se obracel vždy tam, kde bylo co ukořistit. Toto "posvátné" pojetí se určitým způsobem zrcadlí i v homérských eposech, kde rozhodně není pokládáno za útratu cti, jestliže čestný muž nevynechá žádnou možnost zúčastnit se drancování a loupení za účelem kořisti. O lidech, jejichž ostatky dr. Wankel odkryl v Býčí skále, se toho moc neví. Nejsou známa jména, ani nelze s jistotou říci, jakého byli etnického původu. Velmož, spálený na svém nádherném voze, byl bezesporu významnou osobností. Není známo, zda byl suverénním panovníkem, nebo vazalem vyššího vládce, nebo jen místním náčelníkem apod. Podle nalezených předmětů je zřejmé, že jeho sídelním místem probíhaly cesty dálkového obchodu, neboť leckteré předměty pocházely ze vzdálených krajin, např z Egypta, Itálie, Balkánu, západní i severní Evropy atd. K pramenům jeho bohatství mohla mj. přispět i naleziště železných rud na sever od Brna. Mladí lidé povraždění na jeho počest, zřejmě náleželi k vládnoucí vrstvě, což je možné usuzovat podle šperků a jiných součástí osobní výbavy. Mohlo také jít o velmožovy příbuzné, jeho osobní družinu nebo služebnictvo, případně otroky. Každopádně zaráží skutečnost, že k takové hromadné oběti vůbec došlo. Akt nepřátelského násilí zde můžeme zřejmě vyloučit. Tito mladí lidé se podle všeho podrobili jakýmsi uznávaným pravidlům, dobrovolně nebo z donucení. To samo o sobě ukazuje přinejmenším to, že pravěké zvykové právo, bazírující na zásadě rovnosti každého člena komunity, zde už postrádalo svůj původní význam. Je tedy nesporné, že soubor vynálezů z Býčí skály u Adamova v Moravském krasu tvoří významný dokument z období barbarského stupně naší prehistorie.
Reconstruction of a skeletal burial 111(HK), Vojkovice 1994. Barrows with cavernous wooden structures and rich grave goods are known from this time. An 18 -20 year-old girl, whose body was decorated with items imported from distant Eturie (modern-day Italy). Ordinary people, as in today's world, had to settle for cheap imitations of the highly prized fashionable wares. The work originated in co-operation with archaeologist Martin Golc.
Скачать презентацию Hallstatt Elite Burials Hochdorf Hochdorf The Hochdorf
Hallstatt_Elite_Burials.ppt