Скачать презентацию Filozofie a sociologie politiky 8 Středověké křesťanství Скачать презентацию Filozofie a sociologie politiky 8 Středověké křesťanství

8._Stredoveke_Z_krestanstvi (1).ppt

  • Количество слайдов: 24

Filozofie a sociologie politiky 8. Středověké křesťanství Filozofie a sociologie politiky 8. Středověké křesťanství

Tertullianus Quintus Septimius Florens Tertullianus (160 -220) Křesťanský učenec, autor základů křesťanské terminologie Právník Tertullianus Quintus Septimius Florens Tertullianus (160 -220) Křesťanský učenec, autor základů křesťanské terminologie Právník z Karthága, z Říma se vrátil jako zanícený křesťan Cca 207 odešel z církve do sekty montanistů (očekávání brzkého konce světa, velmi radikální, proti majetku a sňatkům), podle Augustina se před smrtí vrátil (nepotvrzeno)

Dílo Spojení náboženského zápalu s praktickým přístupem ke křesťanskému životu Vytvořil stovky latinských novotvarů Dílo Spojení náboženského zápalu s praktickým přístupem ke křesťanskému životu Vytvořil stovky latinských novotvarů Celkem 31 spisů, ale pouze jeden (Apologeticum) dochován v originále

Hlavní spisy 1. Apologetické: Apologeticum – správcům provincií, seznámení s křesťanstvím a jeho obhajoba Hlavní spisy 1. Apologetické: Apologeticum – správcům provincií, seznámení s křesťanstvím a jeho obhajoba (mají mít právo na obhájce, nebýt a priori podezřelí atd. ) 2. Dogmatické a polemické: Adversus Marcionem – důkazy, že stvořitelem světa dobrý Bůh, že Kristus byl mesiáš, že není rozpor mezi Starým a Novým zákonem Adversus Praxean – nejlepší spis o Svaté Trojici do Nicejského koncilu

Hlavní spisy 3. „Pravověrné“ období: De patientia (O trpělivosti) – o ctnosti, jejíž hlavní Hlavní spisy 3. „Pravověrné“ období: De patientia (O trpělivosti) – o ctnosti, jejíž hlavní vlastností je nemajetnost a hlavním nepřítelem touha po odplatě 4. Montanistické období: De Corona (O věnci) – proti věnčení vojáků (pohanské), zakazuje křesťanům službu v armádě De pudicitia (O studu) – církev nemá právo odpouštět těžké hříchy, ani biskupové, pouze „duchovní lidé“ (apoštolové, proroci)

Hlavní principy Odmítal propojení víry a filozofie – víra stačí, z podstaty iracionální (paradoxní Hlavní principy Odmítal propojení víry a filozofie – víra stačí, z podstaty iracionální (paradoxní formulace): „Credo quia absurdum est“ Rozdělení světa na tábor ďáblův (současný, dočasný, pozemský, pohanský svět, ovládaný démony a žádostmi) x Boží (církev, chrám, nadčasový, budoucí a věčný svět, hlavní směřování křesťana) Prosazoval spolupráci obou táborů, ale bez jakýchkoli komromisů ve víře, ďáblův stejně zanikne (není třeba pomáhat pádu Říma)

Hlavní principy V otázce vůle inspirován stoiky – svobodná vůle zatížena dědičným hříchem, není Hlavní principy V otázce vůle inspirován stoiky – svobodná vůle zatížena dědičným hříchem, není tedy (jako u Boha) vždy dobrá Dobro je volbou svobodné vůle člověka, stejně jako zlo Obhajoval křesťanství, apeloval na svobodu vyznání (křesťanské nebo pohanské) Odmítání filozofie (a tedy i pohanského vzdělání) pozdějšími církevními otci výrazně zmírněno

Augustin z Hippo (345 - 430) Pocházel ze S Afriky, v Římě studoval a Augustin z Hippo (345 - 430) Pocházel ze S Afriky, v Římě studoval a poté učil rétoriku V mládí stoupencem manichejismu, po setkání s biskupem Ambrožem se 386 obrací ke křesťanství, inspirován neoplatonismem Žije v době uznání křesťanství za státní víru (380), církev buduje pevné struktury a má podporu římské říše, současně však řada herezí a útoků na křesťanství (např. po dobytí Říma 410) Hlavní tvůrce západní křesťanské politické teorie

Hlavní spisy De civitate dei – hlavní spis, obhajoba křesťanství a komplexní konstrukce křesťanské Hlavní spisy De civitate dei – hlavní spis, obhajoba křesťanství a komplexní konstrukce křesťanské ideologie O milosti a svobodném rozhodování – proti herezím, obhajuje soulad víry, rozumu a svobodné vůle v křesťanství

Vláda Ustanovena Bohem k ochraně světského míru Odmítá schopnost člověka samostatně a spravedlivě si Vláda Ustanovena Bohem k ochraně světského míru Odmítá schopnost člověka samostatně a spravedlivě si vládnout (prvotní hřích), stejně jako antickou koncepci občanství ve spravedlivém státu jako cíle lidského života Ani dobrý křesťanský stát není pravým domovem Lidé jsou přirozeně společenští, ale od Adama zkažení, proti tomu působí kněží spolu s dobrou vládou (nechtěl theokracii)

Společenství Pojítkem láska k Bohu, nikoli k materiálnímu blahu (odmítá Řím) Jediným pravým státem Společenství Pojítkem láska k Bohu, nikoli k materiálnímu blahu (odmítá Řím) Jediným pravým státem bude čistá církev po skončení dějin, současná církev obsahuje i plevy, stejně jako stát (žádný není zcela spravedlivý)

Dvě obce Jedna oddaná sama sobě (rebelující andělé, lidská, kde stačí mír a bohatství) Dvě obce Jedna oddaná sama sobě (rebelující andělé, lidská, kde stačí mír a bohatství) a druhá oddaná Bohu (obec Boží, prodchnutá láskou k Bohu a loajalitou k němu) V lidské obci jsou křesťané jen poutníky – mají žít podle zákonů, slouží státu, ale pravý domov je v nebi, což si však nemohou zasloužit (predestinace). Protože účast v Boží obci není jistá, nelze realizovat na zemi pravou církev

Pozemská církev Rozděluje milosti a bez účasti v ní nelze do Obce Boží vůbec Pozemská církev Rozděluje milosti a bez účasti v ní nelze do Obce Boží vůbec dojít (základ pozdějšího silného papežství včetně světské moci a investitury) Má být univerzální a bojovat proti herezím (základ pozdější papežské ideologie) A. však nemínil podřídit stát církvi, vnímal je jako oddělené entity, církev státu radí

Účast na vládě Křesťané nemají odmítat účast na moci, mají přijmout odpovědnost za udržení Účast na vládě Křesťané nemají odmítat účast na moci, mají přijmout odpovědnost za udržení pořádku a míru, i když budou chybovat Křesťan má povinnost sloužit v úřadě a bojovat ve spravedlivé válce (proti větší nespravedlnosti)

Svobodná vůle a předurčení Špatné činy jsou Bohem předvídány, ale nikoli předurčeny, jsou výrazem Svobodná vůle a předurčení Špatné činy jsou Bohem předvídány, ale nikoli předurčeny, jsou výrazem individuálního rozhodnutí, dobré činy naopak vždy za spolupůsobení nezasloužené milosti Predestinace – vybraná menšina ke spasení (bez ohledu na zásluhy nebo činy)

Tomáš Akvinský (1224 - 1274) Z jihoitalského šlechtického rodu, proti vůli rodičů dominikánem, studoval Tomáš Akvinský (1224 - 1274) Z jihoitalského šlechtického rodu, proti vůli rodičů dominikánem, studoval u Alberta Velikého Obhájil nově objeveného Aristotela v univerzitních osnovách Pokus o spojení antické racionality s křesťanskou vírou Obhajoval žebravé řády Spojil víru a rozum, poskytl obhajobu státu

Hlavní díla Summa Theologica – syntéza křesťanské katolické teologie a filozofie Suma proti pohanům Hlavní díla Summa Theologica – syntéza křesťanské katolické teologie a filozofie Suma proti pohanům

Scholastická metoda Formulace otázky, uvedení opačných názorů a závěr Komplexní systém katolické víry, morálky Scholastická metoda Formulace otázky, uvedení opačných názorů a závěr Komplexní systém katolické víry, morálky atd.

Stát Vychází z Augustina, stát má pozitivní hodnotu sám o sobě (zajištění míru, výraz Stát Vychází z Augustina, stát má pozitivní hodnotu sám o sobě (zajištění míru, výraz Boží vůle) Stát přirozený, má být prodchnut křesťanskou vírou a morálkou Lidské naplnění skrze dobré občanství a dobré křesťanství

Politika Mravní odpovědnost vůči celku (obci či státu) Lidé dokáží rozeznat dobro a jsou Politika Mravní odpovědnost vůči celku (obci či státu) Lidé dokáží rozeznat dobro a jsou schopni ho konat, prvotní hřích nenarušil tuto schopnost, ale lidskou vůli Preferuje monarchii, kde je vladař ctnostný a volený podřízenými

Zákony Věčný zákon: nejvyšší zákon, pochází od Boha jako stvořitele a vládce nade vším, Zákony Věčný zákon: nejvyšší zákon, pochází od Boha jako stvořitele a vládce nade vším, pokud jsou ostatní zákony v souladu s rozumem, jsou odvozeny od věčného Božský zákon: vyložen v Písmu, slouží jako vodítko při aplikaci přirozeného zákona

Zákony Přirozený zákon: přirozený sklon k dobru (sebezáchova) univerzální (i zvířata), přirozený zákon se Zákony Přirozený zákon: přirozený sklon k dobru (sebezáchova) univerzální (i zvířata), přirozený zákon se týka pouze lidí (jsou společenští a tíhnou k Bohu), je univerzální normou společnou křesťanům i barbarům, sám se nemění, ale může se v době a situaci měnit jeho aplikace Positivní zákon: lidský, zajišťují mír v obci a brání zlu, vychází z přirozeného lidského tíhnutí ke ctnostnému chování

Lidský pozitivní zákon Musí být ve shodě s rozumem, musí se mu podřídit i Lidský pozitivní zákon Musí být ve shodě s rozumem, musí se mu podřídit i vladař. Pokud vladař naopak ustanovuje zákony rozporné vůči rozumu, jde o nespravedlivý a tedy neplatný zákon Schvaluje vzpouru proti tyranovi, ale pouze pokud nenapáchá větší škody, zabití tyrana nesmí být nikdy soukromým činem

Vlastnictví Soukromé vlastnictví je přirozené, stejně jako z něj vycházející společenská hierarchie Po uspokojení Vlastnictví Soukromé vlastnictví je přirozené, stejně jako z něj vycházející společenská hierarchie Po uspokojení potřeb má vlastník přebytky poskytnout chudým nebo celku V případech nouze (sebezáchova, hlad) je dovoleno narušení soukromého majetku Přípustný je obchod i výdělek, ale honba po zisku je zavrženíhodná, stejně jako lichva