Filozofie a sociologie politiky 6 Středověké evropské politické

Filozofie a sociologie politiky 6. Středověké evropské politické myšlení

Hlavní zaměření - člověk a společenská organizace - snaha o sloučení částí antické filozofie s křesťanstvím - vztah světské a duchovní moci

Ranný středověk - cca 500 – 1000 n. l. - vztahy církve a státu (řeší již Sv. Augustin) - papež Gelasius (5. stol. ): odpovědnost kněží větší než krále (odpovídají při posledním soudu i za něj), počátek teorie dvou mečů - kooperace obou mocí ve Franské říši - v 10. stol. oživení koncepce císařské svrchovanosti x Donatio Constantini, fakticky převaha světské moci (místní feudálové) - 910 klášter v Cluny, poté vnitřní reforma papežství

11. a 12. století - spor o investituru (1077 Canossa) - gregoriánská reforma papežství – soupis kanonického práva (Gratianus) - obnova římského práva (základem justiniánský kodex) - znovuobjevení Aristotela - rozvoj univerzit (světské duchovenstvo, žebravé řády) - dekretalisté: koncil nadřazen papeži - nejvyšší autorita nezbytná kvůli hříšnosti lidí

13. století - spory králů centralizujících své země (A, F) s mocnými, právně vzdělanými papeži - 2 teorie původu státu a svrchovanosti: král zastupuje Boha x král zastupuje lid (včetně možnosti vzpoury – staré germánské právo) - rozvoj autonomních církevních komunit volících své představené – idea papeže jako správce - scholastika: politickou teorii tvoří teologové, sekulární stát nutný pro dobro všech

14. a další staletí - papežská reakce na scholastiku (papež výslovně náměstkem Kristovým, který chápán jako král) – Jiljí Římský: O církevní moci, snaha oživit Augustinovo pojetí, kde církev stvrzuje i vlastnictví a světské zákony - světská opozice: právo jedince na soukromé vlastnictví je nadřazené církvi (Jan z Paříže, Marsilius z Padovy) - rostoucí angažovanost městských vrstev - konciliární hnutí

Marsilius z Padovy (1275/80 - 1342) - 1324 Defensor Pacis - vyvrací nároky papeže na absolutní moc - kněžstvo se musí podřídit celému národu (a panovníkovi) i v duchovních věcech - stát a vláda: slouží dobrému životu (Aristoteles), současně jsou donucovací mocí práva a jejich legitimita pochází z lidu (právo na vzpouru) - duchovenstvo sice zajišťuje dobrý život, ale spíše budoucí než současný, takže nemá autoritu zasahovat do nynějších záležitostí (oslabovalo by donucovací moc státu)

Konciliarismus - hlavní autoritou církve koncil – reprezentativní církevní shromáždění - Kostnice (1414 – 18), Basilej (1431 – 49) - řeší otázku papežského schismatu - konstituční holismus: koncil viditelným projevem neviditelné podstaty církve, nadřazen papeži (ztělesňuje „organismus“ církve) - zaniká po dohodách papežů a monarchů (konkordáty), což vede k reformaci