Скачать презентацию VEŘEJNÉ FINANCE Ing Šárka Hyblerová Ph D Sarka Скачать презентацию VEŘEJNÉ FINANCE Ing Šárka Hyblerová Ph D Sarka

e6565379967bbc94c7f8f56b7eb36d31.ppt

  • Количество слайдов: 149

VEŘEJNÉ FINANCE Ing. Šárka Hyblerová, Ph. D. Sarka. hyblerova@tul. cz Tel. 48 535 2481 VEŘEJNÉ FINANCE Ing. Šárka Hyblerová, Ph. D. Sarka. [email protected] cz Tel. 48 535 2481 Budova H, 7. p.

Literatura Přednášky na Multi. Edu Elearningový kurz VEŘEJNÉ FINANCE - EF TUL https: //elearning. Literatura Přednášky na Multi. Edu Elearningový kurz VEŘEJNÉ FINANCE - EF TUL https: //elearning. tul. cz Základní: HAMERNÍKOVÁ, B. , MAAYTOVÁ A. Veřejné finance. Praha: Wolters Kluwer, 2010. PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Teorie a praxe v ČR. Praha: Wolters Kluwer, 2011. Doporučená: STIGLITZ, J. E. : Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada, 1997.

Požadavky na ukončení předmětu Dosažení min. 60 bodů (ze 100 možných) splněním závěrečného písemného Požadavky na ukončení předmětu Dosažení min. 60 bodů (ze 100 možných) splněním závěrečného písemného testu. p Test: 5 stručných otevřených otázek. p

Předmět – témata přednášek 1. Úvod do veřejných financí – základní pojmy, funkce, vazby Předmět – témata přednášek 1. Úvod do veřejných financí – základní pojmy, funkce, vazby na veřejný sektor 2. Ekonomická analýza veřejných statků – charakteristika, typologie. Externality. 3. Teorie veřejné volby. 4. Veřejné výdaje – funkce, členění výdajů, efektivnost veřejných výdajů. 5. Veřejné příjmy – funkce, klasifikace. 6. Úvod do daňové teorie. Sociální zabezpečení. 7. Rozpočtová soustava a rozpočtový proces. 8. Prostorové aspekty veřejných financí, fiskální federalismus, fiskální decentralizace, místní finance 9. Rozpočtová a fiskální politika 10. Krátkodobá a dlouhodobá fiskální nerovnováha, rozpočtový deficit a veřejný dluh 11. Současné trendy a problémy veřejných financí, 12. Veřejné finance EU, reforma veřejných financí v ČR.

FINANCE p p Definice FINANCÍ není jednoznačná a lze se setkat s řadou interpretací FINANCE p p Definice FINANCÍ není jednoznačná a lze se setkat s řadou interpretací daného pojmu. V dnešní době se termín finance začal používat i v širším měřítku; finance se ztotožňují s penězi. p Finance lze definovat např. „jako vědu a umění řízení peněz. Finance jsou především o slaďování zájmů institucí, trhů a nástrojů tak, aby byl zajištěn pohyb peněz mezi jednotlivci, podniky a státem. “(Kislingerová, E. a kol. Manažerské finance, 2004, s. 1) p Z teoretického hlediska chápeme finance jako peněžní vztahy tvorby, rozdělování a užití peněžních fondů jednotlivých ekonomických subjektů. (Černohorský, J. , Teplý, P. Základy financí, 2011, s. 13) p Finance je učení, jak jednotlivci, instituce, vlády a podniky získávají, utrácí a spravují své peníze a ostatní finanční aktiva. (Melicher, R. W. , Norton, E. A. Finance, 2007, s. 3. )

FINANCE řeší otázky získávání kapitálu podnikem, jeho investování a rozdělení příp. zisku řeší otázky FINANCE řeší otázky získávání kapitálu podnikem, jeho investování a rozdělení příp. zisku řeší otázky získávání, rozdělování a užití devizových fondů. Obsahem mezinárodních financí je především problematika platební bilance, devizového kurzu, mezinárodních investic a mezinárodní měnové spolupráce. řeší otázky získávání, rozdělování a užití veřejných fondů. Veřejné finance představují finanční vztahy mezi subjekty veřejné správy (stát, státní instituce, municipality) a ostatními subjekty (domácnosti, podniky, atd. ). Existence veřejných financí a veřejného financování je opodstatněna snahou o eliminaci nedostatků tržních mechanismů. Oblast bankovnictví a pojišťovnictví je specifickou disciplínou financí. Zejména banky působí jako nejvýznamnější finanční zprostředkovatelé v tržní ekonomice. Jejich primární činností je zprostředkování pohybu finančních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty.

Veřejné finance a Veřejný sektor – vysvětlení pojmů Veřejný sektor: p Část národního hospodářství, Veřejné finance a Veřejný sektor – vysvětlení pojmů Veřejný sektor: p Část národního hospodářství, p Ta sféra společnosti, která se nachází ve veřejném vlastnictví, rozhoduje se v ní veřejnou volbou a probíhá v ní veřejná kontrola. p Instituce veřejného sektoru jsou částečně či úplně financovány z veřejných prostředků. Veřejné finance: p specifické finanční vztahy vznikající ve smíšené ekonomice mezi subjekty veřejného sektoru a mezi subjekty soukromého sektoru

VEŘEJNÉ FINANCE p 1) 2) Veřejné finance = praktická činnost všech součástí veřejné správy. VEŘEJNÉ FINANCE p 1) 2) Veřejné finance = praktická činnost všech součástí veřejné správy. oblast finanční teorie. Termín „veřejné finance“ lze definovat jako označení specifických finančních vztahů a funkcí uskutečňujících se mezi orgány a institucemi veřejné správy (tj. subjekty veřejného sektoru – státem) na straně jedné ve vzájemné interakci s ostatními subjekty ekonomického systému na straně druhé (tj. soukromé subjekty – domácnosti, firmy).

VEŘEJNÉ FINANCE – model třísektorové ekonomiky Zdroj: Hejduková, P. Veřejné finance, teorie a praxe. VEŘEJNÉ FINANCE – model třísektorové ekonomiky Zdroj: Hejduková, P. Veřejné finance, teorie a praxe. C. H. Beck, 2015.

VEŘEJNÉ FINANCE - obsah p p p zabezpečování veřejných statků (produkování a poskytování), zajišťování VEŘEJNÉ FINANCE - obsah p p p zabezpečování veřejných statků (produkování a poskytování), zajišťování a profinancování různých transferů (především v sociální oblasti), usměrňování subjektů pohybujících se v ekonomice ke společensky žádoucímu chování (často diskutovaná je oblast ekologie a v ČR je to v současnosti otázka sebezajištění se na penzi) např. formou daní, pokut nebo dotací či jiných pobídek a poplatků. k tomu slouží Veřejná rozpočtová soustava (fiskální systém) - Státní rozpočet, Rozpočty územní samosprávy, Rozpočty státních podniků, Rozpočty veřejných (veřejnoprávních) organizací, Rozpočty státních účelových fondů.

VEŘEJNÉ FINANCE - historie p p p Ucelená teorie VF od 19. stol. ; VEŘEJNÉ FINANCE - historie p p p Ucelená teorie VF od 19. stol. ; Rozvoj veřejných financí byl a stále je podmíněn problémy souvisejícími s ekonomickými mechanismy, které ideálně mají zajišťovat efektivní a spravedlivou alokaci omezených zdrojů. Ve 20. stol. propracované hlubší teorie (jako důsledek světových válek, krize ve 30. let 20. st. a 70. let 20. st. ) - mění se úkoly státu, k tradičním funkcím státu (zákonodárná, sociální, bezpečnostní, atd. ) přiřazuje funkce ekonomická (někdy se také uvádí jako funkce fiskální či funkce veřejných financí). Náplní této funkce je vykonávat činnosti alokační, redistribuční a stabilizační (zejména v sektoru školství, zdravotnictví, sociální péče a sociálního zabezpečení). Aktuální úkol: zhodnotit důsledky hospodářské krize poč. 21. stol.

VEŘEJNÉ FINANCE – základní prvky p Veřejné výdaje = Výdaje realizované veřejným sektorem. Transfer VEŘEJNÉ FINANCE – základní prvky p Veřejné výdaje = Výdaje realizované veřejným sektorem. Transfer mezi dvěma institucemi veřejného sektoru není veřejným výdajem. Souvisí s realizací fiskální funkce státu při uplatňování principů nenávratnosti a neekvivalence. p Veřejné příjmy = Příjmy do veřejné rozpočtové soustavy. (nejčastěji daňové) p Deficit = situace, kdy výdaje > příjmy p Veřejný dluh = důsledek dlouhodobé fiskální nerovnováhy (tvořen převážně státním dluhem) p Rozpočtový proces Rozpočtová politika p

Individualismus vs. Kolektivismus Veřejná debata o významu státních zásahů do ekonomických mechanismů: p Zásahy Individualismus vs. Kolektivismus Veřejná debata o významu státních zásahů do ekonomických mechanismů: p Zásahy státu jsou pro ekonomiku nežádoucí, a proto jsou odmítány (individualistické názory). p Zásahy státu jsou obhajovány (kolektivistické názory). Individualismus respektive kolektivismus pak ve společnosti ovlivňuje veřejné finance v těchto aspektech: p p p Jak velká část statků bude rozdělována kolektivně. Jaká bude míra redistribuce důchodů a bohatství. Jaký objem prostředků odčerpají veřejné finance ze soukromého sektoru, aby byly fiskálním systémem přerozděleny podle principů veřejných financí.

VF (resp. veřejné financování) mají korigovat nedostatky standardních ekonomických mechanismů – tzv. tržní selhání. VF (resp. veřejné financování) mají korigovat nedostatky standardních ekonomických mechanismů – tzv. tržní selhání. p V tržním systému rozhoduje trh na základě nabídky a poptávky prostřednictvím cenového mechanismu (tj. systém je dobrovolný). n Historie prokázala, že tržní systém je nejlepší pro efektivní alokaci a rozhodování.

EFEKTIVNOST TRŽNÍCH PRINCIPŮ Neviditelná ruka trhu (A. Smith, Pojednání o podstatě a původu bohatství EFEKTIVNOST TRŽNÍCH PRINCIPŮ Neviditelná ruka trhu (A. Smith, Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, 1776) p Uspokojování soukromých zájmů vede zároveň všechny členy společnosti k uspokojování potřeb celé společnosti tak, jako by byli vedeni neviditelnou rukou. Proč? p Existuje-li nějaký statek (služba), který někdo potřebuje a není současně na trhu, zákazník je ochoten za něj zaplatit. Pokud je zákazník ochoten zaplatit víc, než jsou výrobní náklady, vyplatí se jej vyrábět (prostor pro zisk). p Objeví-li výrobce efektivnější způsob výroby (jak vyrábět levněji), zvolí jej, aby snížil cenu a získal větší podíl na trhu a tím vyšší zisk. Není třeba žádný zásah zvenčí, ale ne ve všech oblastech tento mechanismus funguje. p Stiglitz, J. E. Ekonomie veřejného sektoru

EFEKTIVNOST TRŽNÍCH PRINCIPŮ p Za jakých podmínek vede tržní hospodářství k efektivnímu využívání zdrojů? EFEKTIVNOST TRŽNÍCH PRINCIPŮ p Za jakých podmínek vede tržní hospodářství k efektivnímu využívání zdrojů? (ekonomie blahobytu, welfare economics) 2 teorémy: 1) Konkurenční prostředí vede k takové alokaci zdrojů, kdy nelze najít jinou alokaci, která by některému z účastníků prospěla, aniž by zároveň nepoškodila některého jiného účastníka (paretovské optimum) 2) Každý bod na křivce užitkových možností může být dosažen působením tržních mechanismů bez dalších zásahů při odpovídajícím rozdělení zdrojů mezi účastníky trhu.

1) Paretovské optimum p Vilfredo Pareto (1848 – 1923) p takový stav v ekonomice, 1) Paretovské optimum p Vilfredo Pareto (1848 – 1923) p takový stav v ekonomice, kdy si žádný ze zúčastněných subjektů nemůže polepšit, aniž by si zároveň jiný subjekt pohoršil. Chce-li si tedy některý ze subjektů polepšit, musí tak učinit pouze na úkor druhého. Nutnou podmínkou pro to, aby mohlo být optima dosaženo, je dokonalá konkurence. Systém, který tohoto optima dosáhne, je v pojetí neoklasické ekonomie považován za efektivní, spravedlivý a stabilní. p

1) Paretovské optimum Paretovské zlepšení – stav, kdy je možné zlepšit situaci jednoho, aniž 1) Paretovské optimum Paretovské zlepšení – stav, kdy je možné zlepšit situaci jednoho, aniž by si jiný pohoršil – je cílem všech politiků = paretovský princip (přesvědčení, že paretovská zlepšení by měla být realizována) p Celý balík opatření může vyvolat paretovské zlepšení, ale jednotlivá opatření nikoli. p

1) Paretovské optimum křivka užitkových možností Paretovsky NEOPTIMÁLNÍ body Představuje všechny možné kombinace rozdělení 1) Paretovské optimum křivka užitkových možností Paretovsky NEOPTIMÁLNÍ body Představuje všechny možné kombinace rozdělení dosažitelného (maximálně možného) užitku mezi dva spotřebitele. Body na ní jsou paretoefektivní. Stiglitz, J. E. Ekonomie veřejného sektoru, s. 94

2) Každý bod na křivce užitkových možností může být dosažen působením tržních mechanismů bez 2) Každý bod na křivce užitkových možností může být dosažen působením tržních mechanismů bez dalších zásahů při odpovídajícím rozdělení zdrojů mezi účastníky trhu. p p Možný přesun z bodu E do bodu E´na křivce užitkových možností je možný působením tržních mechanismů, Pokud je paretoefektivní bod nespravedlivý, je možné zasáhnout přerozdělením zdrojů a ponechat dál na působení tržních mechanismů, které zajistí dosažení hranice užitkových možností. Je možné dosáhnout křivky užitkových možností při požadovaném rozdělní příjmů.

TRŽNÍ SELHÁNÍ Dochází k nim, když podmínky k dosažení tržně efektivního (paretoefektivního) řešení buď TRŽNÍ SELHÁNÍ Dochází k nim, když podmínky k dosažení tržně efektivního (paretoefektivního) řešení buď neexistují nebo jsou porušovány. DŮVODY: A) alokace zdrojů není efektivní (mikroekonomický problém), p n n nedokonalá konkurence (společnosti dokážou „diktovat“ ceny), existence veřejných statků (spotřebitelé nechtějí odkrýt své preference, proto nelze určit správnou cenu), externality (nejsou identifikováni všichni spotřebitelé). neúplné informace (spotřebitelé nebo výrobci nemohou cenu správně určit), B) ekonomika v oblasti makroekonomických ukazatelů osciluje (ale nedosahuje) kolem žádoucích hodnot (makroekonomický problém), nedostatečné využití zdrojů a lidského potenciálu; C) distribuce bohatství a důchodu se může rozcházet s konsensem ohledně spravedlnosti (mimoekonomický problém).

A) MIKROEKONOMICKÝ PROBLÉM 1. Nedokonalá konkurence p Aby neviditelná ruka trhu mohla efektivně fungovat, A) MIKROEKONOMICKÝ PROBLÉM 1. Nedokonalá konkurence p Aby neviditelná ruka trhu mohla efektivně fungovat, je nezbytná konkurence, p V některých odvětvích existuje 1 nebo několik málo firem s podstatným vlivem na trh, což brání konkurenčnímu prostředí – dochází k deformaci cen a ztrátě užitku jednotlivých spotřebitel a tedy i celé společnosti (ovšem samotná existence malého počtu firem ještě neznamená, že se nebudou chovat konkurenčně (např. hrozba potenciální konkurence)

A) MIKROEKONOMICKÝ PROBLÉM 2. Veřejné statky p Některé statky nejsou zabezpečovány tržním mechanismem vůbec A) MIKROEKONOMICKÝ PROBLÉM 2. Veřejné statky p Některé statky nejsou zabezpečovány tržním mechanismem vůbec nebo ne v dostatečné míře veřejné statky Veřejné statky - charakteristika: p Náklady nezávisí na počtu uživatelů (např. obrana, maják), p Je nemožné či obtížně vyloučit kohokoli ze spotřeby veřejných statků. Např. Celkový užitek majáku je pro všechny lodě vyšší než náklady na jeho výstavbu, ale užitek pro každého jednotlivého majitele každé lodi je nižší než tyto náklady. Maják by nikdo ze soukromých subjektů nepostavil.

A) MIKROEKONOMICKÝ PROBLÉM 3. Externality p Situace, kdy činnost jedné firmy ovlivňuje podmínky činnosti A) MIKROEKONOMICKÝ PROBLÉM 3. Externality p Situace, kdy činnost jedné firmy ovlivňuje podmínky činnosti (náklady) jiných firem; např. znečištění vody, ovzduší atp. p Negativní externality: činnost jednotlivce přináší vyšší náklady ostatním Pozitivní externality: činnost jednotlivce přináší ostatním prospěch. p p p Tržní mechanismy nefungují, protože jednotlivé subjekty nezapočítávají do svých nákladů plné důsledky své činnosti. Důvod pro vládní zásahy (emisní limity, uvalení poplatků na negativní externality, příp. subvencí na pozitivní externality).

A) MIKROEKONOMICKÝ PROBLÉM 4. Neúplné informace Efektivní rozdělení zdrojů vyžaduje, aby se informace šířily A) MIKROEKONOMICKÝ PROBLÉM 4. Neúplné informace Efektivní rozdělení zdrojů vyžaduje, aby se informace šířily bezplatně, p Soukromé trhy ale poskytují jen omezené množství informací, p Stát zasahuje stanovením nejrůznějších informačních povinností. p

A) MIKROEKONOMICKÝ PROBLÉM Shrnutí: p Všechna mikreokonomická selhání deformují tržní ceny, které nemohou zprostředkovat A) MIKROEKONOMICKÝ PROBLÉM Shrnutí: p Všechna mikreokonomická selhání deformují tržní ceny, které nemohou zprostředkovat efektivní alokaci zdrojů. p Mikroekonomická tržní selhání se tak stávají předmětem alokační funkce vlády, resp. alokační fiskální funkce vlády (je realizována prostřednictvím fiskálních nástrojů – daně, výdaje).

B) MAKROEKONOMICKÝ PROBLÉM p Spočívá v nestabilitě ekonomického systému. p Stabilitu ekonomického systému je B) MAKROEKONOMICKÝ PROBLÉM p Spočívá v nestabilitě ekonomického systému. p Stabilitu ekonomického systému je možné vymezit: n n p p p HDP – vysoká úroveň a rychlé tempo růstu, Zaměstnanost vysoká, dobrovolná nezaměstnanost nízká, Stabilní cenová hladina, Stabilita měnového kurzu a platební bilance. Výkyvy v těchto oblastech (zejména zaměstnanosti) ekonomové považují za důkaz nefunkčnosti v tržním mechanismu. Stabilizační funkce státu, resp. stabilizační fiskální funkce státu Nejednoznačné názory na její účinnost.

B) MAKROEKONOMICKÝ PROBLÉM Magický čtyřúhelník B) MAKROEKONOMICKÝ PROBLÉM Magický čtyřúhelník

C) MIMOEKONOMICKÝ PROBLÉM p p p Souvisí s dosažením spravedlnosti v rámci rozdělení důchodů C) MIMOEKONOMICKÝ PROBLÉM p p p Souvisí s dosažením spravedlnosti v rámci rozdělení důchodů a bohatství společnosti. Trh při distribuci bohatství spravedlnost nevnímá, Redistribuční funkce státu, resp. redistribuční fiskální funkce státu. Cílem je dosáhnout stavu, který společnost považuje za spravedlivý. principy solidarity, sociálního cítění, charity atd. na základě společenského konsensu (politická soutěž) Sociálně orientované x liberální vlády

MIMOEKONOMICKÝ PROBLÉM Lorenzova křivka a Giniho koeficient p Měří rozdělení důchodů Hamerníková, B. , MIMOEKONOMICKÝ PROBLÉM Lorenzova křivka a Giniho koeficient p Měří rozdělení důchodů Hamerníková, B. , Maaytová, A. Veřejné finance, s. 16

MIMOEKONOMICKÝ PROBLÉM Giniho koeficient p p G je bezrozměrné číslo v intervalu ˂0; 1˃, MIMOEKONOMICKÝ PROBLÉM Giniho koeficient p p G je bezrozměrné číslo v intervalu ˂0; 1˃, G = 0 … absolutní rovnost (Lorenzova křivka má tvar úhlopříčky), G = 1 … absolutní nerovnost. Obvyklé rozmezí tohoto koeficientu v evropských zemích se pohybuje mezi 0, 24 až 0, 36; v rozvojových zemích 0, 3 – 0, 7.

MIMOEKONOMICKÝ PROBLÉM efektivnost vs. rovnost Mezi efektivností a rovností spravedlností existuje substituční vztah p MIMOEKONOMICKÝ PROBLÉM efektivnost vs. rovnost Mezi efektivností a rovností spravedlností existuje substituční vztah p Je předmětem diskuse. p

TRŽNÍ SELHÁNÍ - Shrnutí Cíle optimálního tržního systému Možná tržní selhání Fiskální funkce vlády TRŽNÍ SELHÁNÍ - Shrnutí Cíle optimálního tržního systému Možná tržní selhání Fiskální funkce vlády k nápravě selhání Efektivnost Mikroekonomická – selhání při alokaci důchodů a bohatství Alokační Stabilita Makroekonomická – selhání ekonomického systému Stabilizační Spravedlnost Mimoekonomická – selhání při dosahování spravedlnosti Redistribuční - Funkce vlády se vzájemně ovlivňují, je třeba stanovit priority. Hamerníková, B. , Maaytová, A. Veřejné finance, s. 18

TRŽNÍ SELHÁNÍ – Shrnutí FUNKCE VEŘEJNÝCH FINANCÍ p Alokační p p p Redistribuční p TRŽNÍ SELHÁNÍ – Shrnutí FUNKCE VEŘEJNÝCH FINANCÍ p Alokační p p p Redistribuční p p p Zahrnuje činnosti související s produkcí, zabezpečováním a financováním veřejných statků a služeb ve vztahu k efektivnosti systému. Jaké veřejné statky a kolik produkovat? Kterým skupinám a v jakém množství odebrat zdroje? a Komu tyto získané zdroje redistribuovat? Kritérium spravedlnosti Stabilizační p p Použití VF k ovlivňování dynamiky hospodářského růstu. Kritérium stability ekonomiky. Sociálně orientované vlády kladou důraz na rozsáhlou alokační a redistribuční funkci.

SMÍŠENÁ EKONOMIKA SMÍŠENÁ EKONOMIKA

SMÍŠENÁ EKONOMIKA p p Vzniká spolupůsobením tržních nástrojů a vládních zásahů do ekonomiky. existuje SMÍŠENÁ EKONOMIKA p p Vzniká spolupůsobením tržních nástrojů a vládních zásahů do ekonomiky. existuje kromě vlastnictví soukromého i vlastnictví veřejné. p Veřejný a soukromý sektor spoluexistují se vzájemným prospěchem. p Veřejný sektor je zpravidla neziskový (na rozdíl od soukromého s. ) p Selhává-li v zabezpečování statků některý z nich, nastupuje druhý sektor.

Principy, na nichž je veřejné financování založeno p NENÁVRATNOST n p NEEKVIVALENCE n p Principy, na nichž je veřejné financování založeno p NENÁVRATNOST n p NEEKVIVALENCE n p zásada „něco za něco“ neplatí Ekonomické subjekty jsou nuceny přispívat do společné kasy, aniž mají zajištěný adekvátní příjem veřejných statků. NEDOBROVOLNOST n Pokud není možné zaručit návratnost ani ekvivalenci, je třeba ekonomické subjekty k odvodům do společné kasy donutit.

VLÁDNÍ SELHÁNÍ n p p p Představují silný argument proti veřejnému financování Obtížný odhad VLÁDNÍ SELHÁNÍ n p p p Představují silný argument proti veřejnému financování Obtížný odhad dopadů státních opatření, Časové zpoždění, Omezená možnost kontroly realizace a důsledků vládních opatření, Specifické preference státních úředníků, Specifikum politických procesů. G. S. Becker: „Často se hovoří o tom, že stát musí svou viditelnou rukou napravovat selhání neviditelné ruky trhu. K těm by ale v naprosté většině případů nedocházelo, kdyby stát plnil svou povinnost a trh (volný trh) chránil. “ Zdroj: Hamerníková, B. , Maaytová, A. Veřejné finance

Použitá literatura - HAMERNÍKOVÁ, B. , MAAYTOVÁ A. Veřejné finance. Praha: Wolters Kluwer, 2010. Použitá literatura - HAMERNÍKOVÁ, B. , MAAYTOVÁ A. Veřejné finance. Praha: Wolters Kluwer, 2010. PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Teorie a praxe v ČR. Praha: Wolters Kluwer, 2011. STIGLITZ, J. E. : Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada, 1997. HEJDUKOVÁ, P. Veřejné finance, teorie a praxe. Praha: C. H. Beck, 2015. JACKSON, P. M. , BROWN, C. V. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. a další.

VEŘEJNÉ FINANCE VEŘEJNÉ STATKY VEŘEJNÉ FINANCE VEŘEJNÉ STATKY

SMÍŠENÁ EKONOMIKA p p Vzniká spolupůsobením tržních nástrojů a vládních zásahů do ekonomiky. existuje SMÍŠENÁ EKONOMIKA p p Vzniká spolupůsobením tržních nástrojů a vládních zásahů do ekonomiky. existuje kromě vlastnictví soukromého i vlastnictví veřejné. p Veřejný a soukromý sektor spoluexistují se vzájemným prospěchem. p Veřejný sektor je zpravidla neziskový (na rozdíl od soukromého s. ) p Selhává-li v zabezpečování statků některý z nich, nastupuje druhý sektor.

Principy, na nichž je veřejné financování založeno p NENÁVRATNOST n p NEEKVIVALENCE n p Principy, na nichž je veřejné financování založeno p NENÁVRATNOST n p NEEKVIVALENCE n p zásada „něco za něco“ neplatí Ekonomické subjekty jsou nuceny přispívat do společné kasy, aniž mají zajištěný adekvátní příjem veřejných statků. NEDOBROVOLNOST n Pokud není možné zaručit návratnost ani ekvivalenci, je třeba ekonomické subjekty k odvodům do společné kasy donutit.

VLÁDNÍ SELHÁNÍ n p p p Představují silný argument proti veřejnému financování Obtížný odhad VLÁDNÍ SELHÁNÍ n p p p Představují silný argument proti veřejnému financování Obtížný odhad dopadů státních opatření, Časové zpoždění, Omezená možnost kontroly realizace a důsledků vládních opatření, Specifické preference státních úředníků, Specifikum politických procesů. G. S. Becker: „Často se hovoří o tom, že stát musí svou viditelnou rukou napravovat selhání neviditelné ruky trhu. K těm by ale v naprosté většině případů nedocházelo, kdyby stát plnil svou povinnost a trh (volný trh) chránil. “ Zdroj: Hamerníková, B. , Maaytová, A. Veřejné finance

VEŘEJNÝ SEKTOR VE SMÍŠENÉ EKONOMICE VEŘEJNÝ SEKTOR je významná část národního hospodářství Poslání veřejného VEŘEJNÝ SEKTOR VE SMÍŠENÉ EKONOMICE VEŘEJNÝ SEKTOR je významná část národního hospodářství Poslání veřejného sektoru je: p n n n předcházet selháním trhu, Řešit důsledky selhání, Zajistit udržitelný sociálně-ekonomický rozvoj společnosti. Úkolem veřejného sektoru je: n n Zajistit potřebné veřejné statky, Vytvářet podmínky pro fungování soukromého sektoru

STATKY A JEJICH KLASIFIKACE Dle vzájemného vztahu Dle spotřeby Statky = předměty, které slouží STATKY A JEJICH KLASIFIKACE Dle vzájemného vztahu Dle spotřeby Statky = předměty, které slouží k uspokojování lidských potřeb Klasifikace statků: Dle původu: p Volné – bez omezení dostupné komukoli, není třeba je rozdělovat, cena nulová. p Ekonomické – jsou produktem ekonomických činností člověka. p p spotřební (slouží ke krátkodobé či dlouhodobé spotřebě) kapitálové (používají se k další výrobě). substituty komplementy

p Ekonomické statky n Soukromé (privátní) Dělitelnost spotřeby (rivalita spotřebitelů), p Vylučitelnost ze spotřeby p Ekonomické statky n Soukromé (privátní) Dělitelnost spotřeby (rivalita spotřebitelů), p Vylučitelnost ze spotřeby p n Veřejné nedělitelnost spotřeby, p nulová mezní nákladovost na spotřebu každého dalšího spotřebitele, p nevylučitelnost ze spotřeby. p Pozn. : veřejné statky nejsou označovány jako „veřejné“ pro svůj způsob financování a zabezpečení, ale pro své specifické charakteristiky spotřeby.

dělitelnost Statky, které jsou plně dělitelné mezi spotřebiteli (potraviny, oblečení, statky dlouhodobé spotřeby…) … dělitelnost Statky, které jsou plně dělitelné mezi spotřebiteli (potraviny, oblečení, statky dlouhodobé spotřeby…) … pro ně platí: Celkové spotřeba statku = součtu spotřeby jednotlivých spotřebitelů p Statky plně nedělitelné (obrana, pouliční osvětlení, umělecké originály…) … pro ně platí: Celková spotřeba statku = spotřebě každého spotřebitele. p

dělitelnost Plně dělitelné statky p Alokace zdrojů na produkci statků může být efektivní pomocí dělitelnost Plně dělitelné statky p Alokace zdrojů na produkci statků může být efektivní pomocí systému cen, p Probíhá rivalita mezi jednotlivými spotřebiteli (nemohou jeden statek spotřebovávat společně a díky tomu odhalují své preference). p

dělitelnost Plně dělitelné statky Cena soukromého statku DB S DA E DA+B 0 F dělitelnost Plně dělitelné statky Cena soukromého statku DB S DA E DA+B 0 F G H Množství soukromého statku Zdroj: Musgrave, R. A. , Musgraveová, P. B. Veřejné finance v teorii a praxi. S. 42

dělitelnost p p p Jsou-li statky plně nedělitelné (spotřeba dalších uživatelů není snižována spotřebou dělitelnost p p p Jsou-li statky plně nedělitelné (spotřeba dalších uživatelů není snižována spotřebou jiného uživatele): Spotřeba je nerivalitní (spotřebitelé dobrovolně své preference neodkrývají), Prostřednictvím cen není možné spotřebitele veřejného statku donutit odhalit své preference (jeho MU), pak nelze vyloučit ze spotřeby ani takového spotřebitele, který není ochoten za tento veřejný statek „zaplatit“ – tzv. černý pasažér Tržní mechanismus selhává. Problém: n n n zabezpečit efektivní alokaci těchto statků, Stanovit objem statků, Jak rozdělit náklady na jejich produkci mezi spotřebitele.

dělitelnost Cena veřejného statku Z nerivalitní spotřeby vyplývá nemožnost činit efektivní alokační rozhodování prostřednictvím dělitelnost Cena veřejného statku Z nerivalitní spotřeby vyplývá nemožnost činit efektivní alokační rozhodování prostřednictvím cenového mechanismu – tržních cen. Nicméně rovnováha by nastala v tom případě, kdyby se součty mezních užitků spotřebitelů A a B MUA a MUB ze spotřeby veřejného statku rovnaly mezním nákladům MC na jeho produkci (poptávka po veřejném statku je dána vertikálním součtem dílčích poptávek). DA+B S K E L M 0 DA N DB Množství veřejného statku Zdroj: Musgrave, R. A. , Musgraveová, P. B. Veřejné finance v teorii a praxi. S. 42

Další charakteristiky veřejných statků p p p nedělitelnost spotřeby, nevylučitelnost ze spotřeby, Jsou vždy Další charakteristiky veřejných statků p p p nedělitelnost spotřeby, nevylučitelnost ze spotřeby, Jsou vždy nabízeny a spotřebovávány v rámci spotřebitelského společenství – vznikají např. na principu: n n n Geografickém Technickém Právním (př. klub, sportovní areál pro účely určitého spolku apod. ) Čistý veřejný statek je totální spotřební externalitou – díky nedělitelnosti a nevylučitelnosti vstupují do funkcí užitku všech spotřebitelů.

Klasifikace veřejných statků Autor: P. A. Samuelson Zdroj. Urbánek, V. , VŠE. Klasifikace veřejných statků Autor: P. A. Samuelson Zdroj. Urbánek, V. , VŠE.

Klasifikace veřejných statků p p p efekt přetížení (návalu): Vzniká se zvýšením spotřebovávaného množství Klasifikace veřejných statků p p p efekt přetížení (návalu): Vzniká se zvýšením spotřebovávaného množství statku, způsobuje snížení spotřeby jednoho uživatelem druhým (využívání pozemních komunikací, kdy při jejich přetížení dochází ke snížení cestovní rychlosti a bezpečí). Užitek ze statku pro jednoho uživatele Minimální bezpečnost silničního provozu Počet uživatelů

Klasifikace veřejných statků p efekt přetížení (návalu): Užitek ze statku pro jednoho uživatele Náklady Klasifikace veřejných statků p efekt přetížení (návalu): Užitek ze statku pro jednoho uživatele Náklady statku pro jednoho uživatele Počet uživatelů

Další členění statků p Dle institucionálního hlediska (dle účasti státu) Tržní (rozhoduje se na Další členění statků p Dle institucionálního hlediska (dle účasti státu) Tržní (rozhoduje se na trhu, D a S) p Polotržní (prochází trhem, ale cena je předmětem diskriminačních opatření státu – omezení nabídky, diferencovaným zdaněním, subvencemi apod. ) p Netržní (neprochází trhem, rozhoduje stát či samospráva, nemají svobodně stanovenou cenu, cena stanovena administrativně (tzv. daňová cena)) p

Efektivní zabezpečení veřejných statků Tržní mechanismus selhává. p Problém: teorie p n praxe n Efektivní zabezpečení veřejných statků Tržní mechanismus selhává. p Problém: teorie p n praxe n n n začlenění veřejných statků do optimalizačních schémat v podmínkách dílčí i všeobecné rovnováhy Zabezpečení efektivní alokace těchto statků, Stanovit objem statků, Jak rozdělit náklady na jejich produkci mezi spotřebitele.

1. Dílčí a všeobecná rovnováha dílčí rovnováha je dosažení stavu optima (nabídka = poptávka) 1. Dílčí a všeobecná rovnováha dílčí rovnováha je dosažení stavu optima (nabídka = poptávka) na jednom (dílčím) trhu, p všeobecná rovnováha p n n stavu optima je dosaženo napříč dílčími trhy. rovná se nabídka a poptávka pro každou dvojici statků a pro každou dvojici ekonomických subjektů.

Dílčí a všeobecná rovnováha p Dílčí rovnováha u soukromého statku p Dílčí rovnováha u Dílčí a všeobecná rovnováha p Dílčí rovnováha u soukromého statku p Dílčí rovnováha u veřejného statku Za soukromý statek všichni spotřebitelé tedy platí stejnou cenu, ale spotřebovávají jiná množství. V případě veřejného statku pak všichni jedinci spotřebovávají díky nerivalitě stejná množství za jiné „ceny“. Součet těchto „různých cen“ by se měl rovnat nákladům na produkci veřejného statku.

Soukromý (X) a veřejný (G) statek ve všeobecné rovnováze Předpoklad: - existují 2 spotřebitelé: Soukromý (X) a veřejný (G) statek ve všeobecné rovnováze Předpoklad: - existují 2 spotřebitelé: A a B - známe jejich indiferenční křivky, - známe hranici produkčních možností. 1) Zvolíme indif. k. A´ a zvolíme libovolné množství G´, 2) Na křivce produkčních možností, zjistíme množství X pro spotřebitele B a příslušnou indiferenční křivku 3) Tuto přeneseme do grafu produkční funkce a odvodíme křivku TT (zbytková křivka) pro první graf 4) Indiferenční křivka, které je tečnou k TT stanovuje optimální kombinaci X a G pro spotřebitele A v bodě Q 1 5) v bodě Q 1 platí

p Postup se opakuje pro různé úrovně indiferenčních křivek, čímž vznikne množina optimálních bodů p Postup se opakuje pro různé úrovně indiferenčních křivek, čímž vznikne množina optimálních bodů Oi (i = 1 až n)

2. Zajištění veřejných statků p U řady veřejných statků je možné vybírat poplatek je 2. Zajištění veřejných statků p U řady veřejných statků je možné vybírat poplatek je možné, aby je vyráběl soukromý sektor, ale veřejný sektor je / může být efektivnější p Jsou-li mezní náklady spojené se zvýšením počtu spotřebitelů nulové, není důvod pro omezování spotřeby statku, soukromý sektor by ale cenu účtoval, což by vedlo ke snížení spotřeby (neefektivnímu) a ztrátě společenského užitku (blahobytu).

Zajištění veřejných statků poptávka Ztráta společenského užitku Množství statku Množství nerealizovaného statku Zajištění veřejných statků poptávka Ztráta společenského užitku Množství statku Množství nerealizovaného statku

Zajištění veřejných statků p p cena U některých statků je vybírání poplatků možné, neboť Zajištění veřejných statků p p cena U některých statků je vybírání poplatků možné, neboť mezní (výrobní) náklady nejsou nulové, ale nákladná (vysoké transakční (administrativní) náklady). Zvážit zabezpečení veřejným sektorem, financovat prostřednictvím daní. Zvýšení užitku, bude-li statek poskytován bez transakčních nákladů Ztráta blahobytu, bude-li statek poskytován bezplatně P 1 P 2 Transakční N Výrobní N Q 1 Q 2 Q 3 Množství statku

Zajištění veřejných statků p Problém zavedení jednotné spotřeby veřejného statku Ztráta blahobytu Nadměrná spotřeba Zajištění veřejných statků p Problém zavedení jednotné spotřeby veřejného statku Ztráta blahobytu Nadměrná spotřeba

Zajištění veřejných statků p Veřejné zajištění veřejných statků – jedná se o způsob financování Zajištění veřejných statků p Veřejné zajištění veřejných statků – jedná se o způsob financování a poskytování veřejných statků (mohou být financovány veřejně, ale produkovány soukromým sektorem na základě smlouvy s orgány veřejné správy) p Veřejné zajištění může být uplatněno i v případě některých soukromých statků (jsou-li např. vysoké mezní náklady spojené se zvýšením spotřebitelů), ale hrozí neefektivnost z nadměrné spotřeby (budou-li poskytovány zdarma)

VEŘEJNÉ FINANCE VEŘEJNÁ VOLBA VEŘEJNÉ FINANCE VEŘEJNÁ VOLBA

Teorie veřejné volby p p Zabývá se veřejným rozhodováním a jeho mechanismy. Je studium Teorie veřejné volby p p Zabývá se veřejným rozhodováním a jeho mechanismy. Je studium politických rozhodnutí ekonomickými nástroji Zkoumá zákonitosti politického systému rozhodování. Zkoumá, jak vlády rozhodují o: n n n rozsahu veřejného sektoru, jaké veřejné statky a pro koho je bude veřejný sektor zabezpečovat, o spolupráci veřejného a soukromého sektoru, o míře přerozdělování, o míře státních zásahů do vývoje makroekonomických ukazatelů, o zákonech, které ovlivňují chování ekonomických subjektů i fungování demokracie.

Teorie veřejné volby základy teorie – v 18. stol. ve Francii J. A. de Teorie veřejné volby základy teorie – v 18. stol. ve Francii J. A. de Condorcet, p Později (20. stol. ) K. J. Arrow, A. Downs, J. M. Buchanan, G. Tullock, K. Wicksell, … p Moderní teorie veřejné volby: J. A. Schumpeter (1942 - Kapitalismus, socialismus a demokracie) p

Soukromý zájem - jednotlivec maximalizuje svoje užitky za pomoci racionálního užívání zdrojů (homo economicus) Soukromý zájem - jednotlivec maximalizuje svoje užitky za pomoci racionálního užívání zdrojů (homo economicus) Veřejný zájem - (někdy také kolektivní potřeby) - je patrný intuitivně, ale při podrobném studiu se začne rozkládat na různě integrované zájmy skupin nebo jednotlivců. Často je idealizován - v ideologiích a teoriích státu

Rozhodování v demokratickém systému p PŘÍMÉ (přímá demokracie) n n n p Nástrojem je Rozhodování v demokratickém systému p PŘÍMÉ (přímá demokracie) n n n p Nástrojem je referendum, Využití spíše výjimečné (zásadní záležitosti), Vysoké náklady a časová náročnost. NEPŘÍMÉ (nepřímá (zastupitelská) demokracie) n n Nepřímá volba prostřednictvím volených zástupců, Časově méně náročné (rozhoduje menší počet osob), Důležitý je volební systém, Je spojena s politickým systémem.

Základní systémy zastupitelské demokracie POMĚRNÉ ZASTOUPENÍ p při volbách do zastupitelských orgánů, kandidáti či Základní systémy zastupitelské demokracie POMĚRNÉ ZASTOUPENÍ p při volbách do zastupitelských orgánů, kandidáti či strany získávají počet mandátů či křesel v poměru, který se blíží poměru počtů hlasů získaných od voličů. p Výhodou je zastoupení i malých politických stran, které volil malý počet voličů p Nevýhodou je: n n Zastoupení i extremistických stran, Nutnost vytvářet koalice, které bývají křehké a snižují akceschopnost vlády VĚTŠINOVÉ ZASTOUPENÍ p všechny mandáty na úrovni volebního obvodu jsou přiděleny jedné kandidátce. p Podporuje vznik velkých stran (slučování malých) pro dosažení rozhodovacího kompromisu, p Brání vlivu malých extremistických stran,

Nepřímá veřejná volba p Užívá se k rozhodování o: n n p Příjmech a Nepřímá veřejná volba p Užívá se k rozhodování o: n n p Příjmech a výdajích veřejných rozpočtů, jejich objemu a struktuře, Konstrukci daní a daňovém zatížení, Struktuře a financování veřejného sektoru, Důchodovém systému, … Kolektivní rozhodnutí mohou být efektivní, ale mohou být i škodlivá a je tedy důležité stanovit pravidla rozhodování.

Kolektivní rozhodnutí Veřejná volba má za cíl změnit pozici společnosti z hlediska užitku jednotlivých Kolektivní rozhodnutí Veřejná volba má za cíl změnit pozici společnosti z hlediska užitku jednotlivých skupin. Dopady na jednotlivé skupiny se mohou měnit. Ekonomika se na hranici produkčních možností (plné využití ekonomických zdrojů) dostane působením tržních mechanismů výchozí pozice stavu v ekonomice dojde-li k přerozdělení zdrojů

Kolektivní rozhodnutí výchozí pozice stavu v ekonomice = Paretoefektivní bod v důsledku tržních selhání Kolektivní rozhodnutí výchozí pozice stavu v ekonomice = Paretoefektivní bod v důsledku tržních selhání Bez kolektivní akce nebudou dopady tržních selhání odstraněny a ekonomika se neposune na hranici produkčních možností.

Kolektivní rozhodnutí Kolektivní rozhodnutí

Pravidla veřejné volby Veřejná volba rozlišuje tři základní pravidla rozhodování: n n diktátorské (rozhodování Pravidla veřejné volby Veřejná volba rozlišuje tři základní pravidla rozhodování: n n diktátorské (rozhodování jedince), konsenzus (jednomyslná shoda), p p p n Na společném postupu se musí shodnout všechny strany, všechny musí souhlasit s každým rozhodnutím. Žádná ze stran si tak nemůže polepšit na úkor jiné strany. Nákladné a časově náročné při větším počtu zúčastněných, Právo veta může celé vyjednávání zablokovat. většinové pravidlo. p p potlačuje hrozbu zablokování jednání. ale hrozí zneužití postavení dominantní stranou. (V nejhorším případě by se tak mohl užitek menšinové skupiny snížit. )

Množina bodů pro jednomyslná rozhodnutí je dána spojnicí bodů EXY. Množina bodů pro jednomyslná rozhodnutí je dána spojnicí bodů EXY.

V případě tří návrhů. L, M a N bude skupina A racionálně hlasovat pro V případě tří návrhů. L, M a N bude skupina A racionálně hlasovat pro svůj nejvyšší užitek. V tomto případě tak pravděpodobně vyhraje varianta N, kdy si většina A výrazně polepší, částečně však i na úkor menšiny B.

Pravidla většinového hlasování I. p pravidlo prosté většiny – hlasuje se jedním hlasem za Pravidla většinového hlasování I. p pravidlo prosté většiny – hlasuje se jedním hlasem za jednu variantu; varianta s více než 50 % hlasů vyhrává; zpravidla se používá tam, kde jsou pouze dvě varianty (při více variantách by žádná nemusela získat více než 50 %); p pravidlo relativní většiny – zpravidla vícero variant; vyhrává ta s největším počtem obdržených hlasů (vítěz bere vše), i kdyby to bylo pouze o jediný hlas; dobře funguje pouze tehdy, když voliči nemají postoj k alternativním variantám (jsou vůči nim indiferentní); hrozí nebezpečí vítězství menšiny, protože opozice může být v první variantě názorově roztříštěná; p Condorcetovo pravidlo – jedná se opět o většinové pravidlo; voliči porovnávají každou variantu s každou; varianta s jednoduchou většinou je považována za vítěznou (v průměru je nejlépe ohodnocena); dochází k zastižení preferencí voličů, což je výhodou; v určitém případě může dojít k hlasovacímu paradoxu,

Volič V 2 Hlasovací paradox A B C Volič V 1 Dvouvrcholová preference A Volič V 2 Hlasovací paradox A B C Volič V 1 Dvouvrcholová preference A B C Volič V 3

Hlasovací paradox (cyklická volba) Na obrázku jsou tři voliči (V 1, V 2 a Hlasovací paradox (cyklická volba) Na obrázku jsou tři voliči (V 1, V 2 a V 3) a tři možnosti volby (A, B a C). Volič 1 (V 1) má dvouvrcholovou preferenci. Volíme-li mezi A a B, vítězí A. Volíme mezi A a C, vítězí C. ALE volíme-li mezi B a C, vítězí B. Mezi 3 variantami neexistuje žádná optimální varianta, protože B vítězí nad C, C nad A a A nad B.

Arrowova věta p Kennetha Josepha Arrowa (1963) - americký ekonom a držitel Nobelovy ceny Arrowova věta p Kennetha Josepha Arrowa (1963) - americký ekonom a držitel Nobelovy ceny za ekonomii. „neexistuje takový volební systém, který by vedl ke kolektivnímu rozhodnutí za následujících podmínek: n n byl by demokratický (nediktátorský), nezávisel by na množství a pořadí variant, byl by založen na nezávislém a racionálním rozhodování každého jednotlivce, byla by zachována Paretova optimalita. “

Pravidla většinového hlasování II. p pluralitní hlasování – každé variantě jsou přiřazovány body podle Pravidla většinového hlasování II. p pluralitní hlasování – každé variantě jsou přiřazovány body podle preferencí; každý volič má tolik bodů, kolik je variant; nejlepší varianta obdrží jeden bod a každá následující (o stupeň horší) pak vždy o bod více; vítězí varianta s nejnižším počtem bodů; přidělování bodů – zde je dán určitý počet bodů, který se dělí mezi jednotlivé varianty podle voličova uvážení; nejlepší varianta tak klidně může získat všechny body najednou; Bordův počet – jedná se o preferenční hlasování s vahami pro jednotlivé preference (např. první pořadí má váhu 5, druhé pořadí váhu 4 atd. ); váhy jsou určené expertně; vážené hlasy se sčítají; vítězem je varianta s největším počtem vážených hlasů;

Aktéři veřejné volby politici p voliči (občané) p zájmové skupiny p byrokracie p Všichni: Aktéři veřejné volby politici p voliči (občané) p zájmové skupiny p byrokracie p Všichni: maximalizují svůj užitek

Voliči, Politici Na straně nabídky veřejných statků a služeb se pohybují politici, kteří se Voliči, Politici Na straně nabídky veřejných statků a služeb se pohybují politici, kteří se co nejvíce snaží uspokojit preference a potřeby svých voličů. p Voliči tvoří stranu poptávky po veřejných statcích a službách. p Aby politici získali voličské hlasy, snaží se v rámci uspokojování potřeb svých voličů najít co nejlepší „nabídkový koš“, tj. volební program politické strany. p

Politici, volič medián (střední volič) Hlavním cílem politika je zůstat ve funkci, tzn. maximalizovat Politici, volič medián (střední volič) Hlavním cílem politika je zůstat ve funkci, tzn. maximalizovat voličské hlasy. p Úspěch politických stran závisí na tom, jak dokázaly pozici voliče mediána odhadnout. Volič medián tak, alespoň v demokratické společnosti, nejvíce ovlivňuje politickou pozornost a politické chování. p p p Například český volič medián pocitově vyznává liberální hodnoty, prakticky se však dožaduje sociálního státu a s tím souvisejících veřejných statků. V systému 2 politických stran volič nemá žádnou volbu, protože obě strany prosazují stejnou politiku.

Voliči Racionální ignorace účasti ve volbách p Při různých volbách se vyskytují situace, kdy Voliči Racionální ignorace účasti ve volbách p Při různých volbách se vyskytují situace, kdy volič odmítne jít k volbám. Toto chování lze vysvětlit podle hypotézy racionální ignorace účasti ve volbách: Volič nepůjde k volbám, jestliže náklady spojené s jeho účastí na hlasovacím aktu (od získání informací o volebních programech po samotné dostavení se na hlasovací místo) převýší jeho možný užitek. p Přesto lidé ve volbách hlasují. Proč? n n n Neuvědomují si, jak malá je pravděpodobnost, že jejich konkrétní hlas ovlivní výsledek voleb, Domnívají se, že jejich rozhodnutí „jít volit“ přiměje i ostatní voliče k účasti, Z pocitu odpovědnosti (jsou členem demokratické společnosti)

Politici Hlavním cílem politika je zůstat ve funkci, tzn. maximalizovat voličské hlasy. p Volební Politici Hlavním cílem politika je zůstat ve funkci, tzn. maximalizovat voličské hlasy. p Volební cyklus je krátkodobý, p Prosazují současnou spotřebu na úkor budoucí, p Snaží se načasovat nejvýhodnější makroekonomickou politiku do období před volbami Politický hospodářský cyklus p

Zájmové skupiny p Snaha o prosazování zájmů jednotlivých skupin zejména při plánování veřejných výdajů, Zájmové skupiny p Snaha o prosazování zájmů jednotlivých skupin zejména při plánování veřejných výdajů, Př. farmaceutický průmysl, Odbory. p Jakým způsobem získávají vliv? p p n n n Nabízí voličům zdarma informace (ty, které se jim hodí), Poskytují informace politikům o preferencích voličů, příp. odborné studie (ty, které se jim hodí), Přímé a nepřímé úplatky

Byrokracie p p p Byrokratem je odborník realizující politická rozhodnutí (úředník) I byrokraté se Byrokracie p p p Byrokratem je odborník realizující politická rozhodnutí (úředník) I byrokraté se chovají racionálně a jde jim o maximalizaci jejich užitku. Snaží se o maximalizaci rozpočtu, která umožní zvýšení jejich platů. byrokrat má informační převahu vůči politikovi (lépe zná náklady potřebné na realizaci veřejného statku) Bude požadovat vyšší rozpočet než je třeba (než je optimální), přitom počítá s možnými škrty rozpočet bude požadovat maximální

Byrokracie Zná byrokrat Definuje politik Byrokrat ví, že maximální rozpočet, který může požadovat je Byrokracie Zná byrokrat Definuje politik Byrokrat ví, že maximální rozpočet, který může požadovat je na úrovni Qbyr. (tj. takový, který je ještě únosný… 0 ABQbyr. = 0 CQbyr. )

Anthony DOWNS - An Economic Theory of Democracy, 1957 „Politické strany neusilují o uvedení Anthony DOWNS - An Economic Theory of Democracy, 1957 „Politické strany neusilují o uvedení společnosti do stavu Paretovského optima; každá usiluje o maximalizaci počtu voličských hlasů. Zásadní otázkou potom je, zda soutěž mezi stranami vede k Paretovskému optimu. “ Zdroj: Urbánek. V. , VŠE.

VEŘEJNÉ FINANCE VEŘEJNÉ VÝDAJE VEŘEJNÉ FINANCE VEŘEJNÉ VÝDAJE

Veřejné výdaje označují tok finančních prostředků, které jsou v rámci veřejné rozpočtové soustavy alokovány Veřejné výdaje označují tok finančních prostředků, které jsou v rámci veřejné rozpočtové soustavy alokovány na realizaci různých fiskálních funkcí* státu (resp. vlády, města nebo obce), a to na principu nenávratnosti (částečné nebo plné) a neekvivalence. p Zdrojem krytí veřejných výdajů jsou v rámci veřejných rozpočtů veřejné příjmy, nebo může docházet i k jejich dluhovému financování. ____________________ *Fiskální fce státu: p p alokační (stát prostřednictvím veřejných rozpočtů rozmisťuje zdroje do produkce k zajišťování veřejných statků), redistribuční (při efektivní alokaci zdrojů lze dosáhnout relativně spravedlivého rozdělení důchodů mezi občany státu), stabilizační (stát se prostřednictvím daní a státních výdajů a zásahů snaží tlumit výkyvy hospodářského cyklu).

Veřejné výdaje, veřejné výdajové programy a projekty p p Veřejné výdaje, veřejné výdajové programy Veřejné výdaje, veřejné výdajové programy a projekty p p Veřejné výdaje, veřejné výdajové programy a projekty jsou pojmy označující reálné ekonomické procesy a finanční pohyby. Nejsou synonyma, u veřejných projektů a veřejných výdajových programů nejde pouze o pohyb finančních prostředků, nýbrž o realizaci určitých, konkrétních cílů, Veřejný výdajový program je (ve srovnání s výdajovým projektem) soubornější, komplexnější. Program má konkrétní cíle, předpokládá určitý postup a časový harmonogram. Sestává z různých na sebe navazujících kroků, činností, dílčích projektů.

Veřejné výdaje Členění p vládní výdaje = „ujídající“ výdaje (zatěžují výrobní kapacity ekonomiky), n Veřejné výdaje Členění p vládní výdaje = „ujídající“ výdaje (zatěžují výrobní kapacity ekonomiky), n n p spotřební investiční transfery = „neujídající“ výdaje, protože stát za tyto platby neočekává žádné protiplnění (princip neekvivalence). Neujídají tak z výrobních kapacit ekonomiky, pouze zvyšují disponibilní důchod daného ekonomického subjektu. n n jsou také označovány jako „záporné daně“, jsou projevem redistribuční fiskální funkce státu.

Soukromá spotřeba a investice vládní spotřeba a investice Daně – transfery = „čisté daně“ Soukromá spotřeba a investice vládní spotřeba a investice Daně – transfery = „čisté daně“ … skutečně odčerpané prostředky soukromým subjektům ve prospěch státních financí Vláda ovlivňuje svou politikou výši veřejných výdajů a tím i velikost veřejného sektoru v ekonomice. Tedy má vliv i na proporce mezi soukromým a veřejným sektorem, jakož i na chování ekonomických subjektů.

Veřejné výdaje Členění – z hlediska vazby na fiskální funkci státu p alokační výdaje Veřejné výdaje Členění – z hlediska vazby na fiskální funkci státu p alokační výdaje n n p redistribuční výdaje n n p výdaje na zabezpečování veřejných statků. dlouhodobě stagnují či klesají, neboť se postupně zvyšuje podíl občanů na úhradě nákladů na smíšené veřejné statky peněžní transfery různým subjektům ke zmírnění nerovnosti v majetku a důchodech, Účelové i neúčelové dotace, příspěvky (např. příspěvkovým organizacím), plošné i adresné dávky. stabilizační výdaje n n zvyšováním či snižováním lze ovlivňovat agregátní poptávku, a tím zmírňovat cyklický vývoj, výdaje na nákup zboží a služeb pro veřejný sektor.

Mandatorní (obligatorní) výdaje jsou výdaje na takové potřeby, na které existuje nárok podložený zákonem Mandatorní (obligatorní) výdaje jsou výdaje na takové potřeby, na které existuje nárok podložený zákonem nebo jinou legislativní normou (např. výplaty penzí, nemocenských dávek, splácení dluhové služby, příspěvek ke stavebnímu spoření, …). p Tvoří až 80 % výdajů státního rozpočtu ČR. p

Růst veřejných výdajů Důvod: ? ? ? n n p Snaha získat voliče, zvýšená Růst veřejných výdajů Důvod: ? ? ? n n p Snaha získat voliče, zvýšená poptávka po veřejných statcích… Ekonomové se jím zabývají od 19. stol. Alfred Wagner (1835– 1917) p Wagnerův zákon: „S růstem důchodu na hlavu roste v ekonomice velikost veřejného sektoru. “ p

Růst veřejných výdajů Posunový efekt p p p A. T. Peacock a J. Wiseman. Růst veřejných výdajů Posunový efekt p p p A. T. Peacock a J. Wiseman. ke změně ve výši státních výdajů dochází skokově. Skoky se odehrávají především díky mimořádným událostem (válka, přírodní katastrofy, apod. ). Spouštěčem posunového efektu (prahem) je začátek války; společnost je ochotna nést zvýšené břímě daňové zátěže (tzv. snesitelný daňový náklad); Po skončení období se pak úroveň veřejných výdajů nevrací na původní stav, ba naopak. % HDP

Růst veřejných výdajů Mezi hlavní faktory zvyšování veřejných výdajů patří: p p p p Růst veřejných výdajů Mezi hlavní faktory zvyšování veřejných výdajů patří: p p p p Demografické faktory (růst počtu obyvatel, stárnutí populace), Situace na trhu práce, nezaměstnanost, Ubranizace, migrace obyvatelstva do měst, Inflace (růst nákladů ve veřejném sektoru, valorizace sociálních dávek), tzv. demonstrační efekt (snaha vyrovnat se ostatním zemím), Politické vlivy, popř. vládní populismus (zvyšování sociálních transferů), Splácením veřejného dluhu včetně úroků (roste tzv. dluhová služba). Ostatní vlivy (války, zvyšování výdajů na obranu země).

Zdroj: ČSÚ. Zdroj: ČSÚ.

Mikroekonomické aspekty veřejných výdajů p p Substituční efekt – změna chování spotřebitele, Důchodový efekt Mikroekonomické aspekty veřejných výdajů p p Substituční efekt – změna chování spotřebitele, Důchodový efekt – nedochází ke změně preferencí spotřebitele. Linie rozpočtového omezení se posune v důsledku např. transferu – rovnoběžně (nemění se preference)

Změna sklonu linie rozpočtového omezení v důsledku dotace na produkt X (stává se pro Změna sklonu linie rozpočtového omezení v důsledku dotace na produkt X (stává se pro spotřebitele levnější)

J. R. Hicks, britský ekonom (1904 – 1989) Změna sklonu linie rozpočtového omezení v J. R. Hicks, britský ekonom (1904 – 1989) Změna sklonu linie rozpočtového omezení v důsledku dotace na produkt X (stává se pro spotřebitele levnější) Pouze důsledek substitučního efektu

Skuteční příjemci veřejných výdajů Ne vždy jsou ti, kterým jsou vládní dotace či programy Skuteční příjemci veřejných výdajů Ne vždy jsou ti, kterým jsou vládní dotace či programy určeny, jejich skutečnými příjemci. p Záleží na elasticitě nabídky dotovaného statku. p

Díky dotaci stoupne poptávka z D na D 1. Při málo elastické nabídce v Díky dotaci stoupne poptávka z D na D 1. Při málo elastické nabídce v krátkém období se spíše zvedne cena nabízeného statku z P na P 1, než jeho nabízené množství (z Q na Q 1). Skutečným příjemcem v krátkém období je spíš strana nabídky než poptávky.

Institucionální vs. Programové financování Institucionální financování p plošné financování veřejné instituce bez konkrétních cílů, Institucionální vs. Programové financování Institucionální financování p plošné financování veřejné instituce bez konkrétních cílů, p rozpočet je přidělován jednotlivým institucím – nárokem na výdaj je existence dané instituce, NIKOLIV skutečná potřeba tohoto výdaje, p převažují běžné výdaje na udržení provozu instituce a kapitálové (modernizace a inovace) jsou omezeny, p Není jasné, k jakým účelům byly zdroje vynaloženy, p alokační paradox při institucionálním financování: instituce dostává zdroje díky své existenci a existuje díky tomu, že dostává zdroje.

Institucionální vs. Programové financování p rozpočet je vytvářen podle skutečné potřeby daného výdaje. p Institucionální vs. Programové financování p rozpočet je vytvářen podle skutečné potřeby daného výdaje. p jsou stanoveny cíle (transformované potřeby) a jejich plnění je hodnoceno) p Je možné měřit efektivnost výdajů. p V případě nedostatků prostředků nejsou všechny programy kráceny plošně, jak tomu bývá u institucionálního způsobu financování. Nejprve jsou omezeny programy s nejnižší prioritou. p Je velmi podobné soukromým podnikatelským činnostem.

Veřejné zakázky Veřejný sektor v rámci plnění svých funkcí potřebuje zajistit množství statků a Veřejné zakázky Veřejný sektor v rámci plnění svých funkcí potřebuje zajistit množství statků a služeb, které může produkovat sám nebo je zadat soukromému sektoru. p Soukromý subjekt zpravidla dokáže požadované statky a služby vyprodukovat levněji, p u veřejných institucí chybí ziskový motiv, tj. chybí tlak na snižování nákladů, p veřejná instituce nemůže zkrachovat. p

Veřejné zakázky Veřejná zakázka, i když je realizována soukromým subjektem, se podstatně liší od Veřejné zakázky Veřejná zakázka, i když je realizována soukromým subjektem, se podstatně liší od zakázek mezi soukromými subjekty: p zadavatel (poskytovatel financí) nebývá konečným spotřebitelem, p o nákupu (přidělení veřejné zakázky) zpravidla rozhoduje skupina lidí, p objem obchodu bývá mnohonásobně vyšší než v případě běžných spotřebitelů, p proces rozhodování bývá značně formalizovaný.

Veřejné zakázky – fáze VZ 1. 2. 3. 4. 5. 6. Identifikace potřeb zadavatele Veřejné zakázky – fáze VZ 1. 2. 3. 4. 5. 6. Identifikace potřeb zadavatele (veřejné instituce). Specifikace požadovaného statku – jeho vlastností. Výběr dodavatele na základě předem stanovených kritérií. Podpis smlouvy. Plnění. Monitorování a vyhodnocení pro budoucí VZ.

Veřejné zakázky - Cílem: získání statků a služeb v požadované kvalitě za nejnižší možnou Veřejné zakázky - Cílem: získání statků a služeb v požadované kvalitě za nejnižší možnou cenu. Poskytování kvalitnějších statků/služeb veřejnosti za nižší cenu, než jaké by byl schopen dosáhnout veřejný sektor. Možné ohrožení splnění cílů veřejné zakázky je způsobeno především výskytem korupce a koluzního kartelu. p Příčiny korupce: zadavatel (zástupci) přijetím úplatku zvýší svůj příjem, ale náklady spojené s neefektivností veřejných výdajů nese někdo jiný (daňoví poplatníci); p Je možné minimalizovat transparentním postupem při zadávání VZ.

Veřejné zakázky – jaké statky/služby jsou vhodné pro nákup – „make or buy“ p Veřejné zakázky – jaké statky/služby jsou vhodné pro nákup – „make or buy“ p To záleží na transakčních nákladech = všechny ostatní náklady (kromě produkčních N), které souvisí s realizací daného kontraktu. § Zadavatel ušetří na produkčních nákladech díky VZ, ale díky transakčním nákladům budou celkové N vyšší, než kdyby statek/službu veřejný sektor vyprodukoval sám. p Transakční náklady závisí na: n n Specifičnosti aktivit (čím specifičtější, tím vyšší náklady na vyjednávání), Měřitelnosti výstupu (čím nižší měřitelnost výstupů, tím vyšší náklady na monitorování),

Nejvhodnější pro nákup (VZ) Zdroj: Hamerníková, B. , Maaytová, A. Veřejné finance, s. 104. Nejvhodnější pro nákup (VZ) Zdroj: Hamerníková, B. , Maaytová, A. Veřejné finance, s. 104. Nevhodné pro nákup (VZ), vhodnější je produkce veřejným sektorem

Vládní příjmy a výdaje, 2014 (% HDP) Vládní příjmy a výdaje, 2014 (% HDP)

Veřejné saldo a dluh vládních institucí, 2011– 14 (% HDP) Veřejné saldo a dluh vládních institucí, 2011– 14 (% HDP)

VEŘEJNÉ FINANCE VEŘEJNÉ PŘÍJMY VEŘEJNÉ FINANCE VEŘEJNÉ PŘÍJMY

Veřejné příjmy p = jakýkoli příjem do veřejných rozpočtů: rozpočet státní, § Rozpočet nižších Veřejné příjmy p = jakýkoli příjem do veřejných rozpočtů: rozpočet státní, § Rozpočet nižších územně správních celků (kraje, obce), § Mimorozpočtové (parafiskální) fondy (Státní fond životního prostředí, SF kultury, Fond sociálního zabezpečení, účelové fondy obcí), § rozpočty zdravotních pojišťoven. § p p Jsou zdroje krytí veřejných výdajů. Dlouhodobě jsou rozpočtovým omezením. Významně se podílejí na přerozdělování HDP. Podíl veřejných příjmů na HDP se neustále zvyšuje (budování státu blahobytu, růst sociálních výdajů).

Veřejné příjmy - klasifikace Dle návratnosti: p Nenávratné (většina příjmů – daně, poplatky, příjem Veřejné příjmy - klasifikace Dle návratnosti: p Nenávratné (většina příjmů – daně, poplatky, příjem z pronájmů apod. ) p Návratné (emise dluhopisů, úvěry) Dle charakteru: p Nejvýznamnější příjem veřejných rozpočtů představují daně. p další veřejné příjmy nedaňové: p p p úvěrové příjmy, poplatky, příjmy z prodeje a pronájmu státního či obecního majetku. Dle časového hlediska: p běžné –opakující se příjmy; p kapitálové – nahodilé, výjimečné, nepravidelné. (příjmy z prodeje veřejného majetku, poplatky a půjčky)

Veřejné příjmy - klasifikace Dle závaznosti: p Obligatorní – jsou nárokové/mandatorní – povinné ze Veřejné příjmy - klasifikace Dle závaznosti: p Obligatorní – jsou nárokové/mandatorní – povinné ze zákona (daňové příjmy) p Fakultativní – rozhoduje o nich orgán veřejné správy (např. místní poplatky za veřejné statky) Dle určení: p Fiskální – plynou do veřejných rozpočtů, většina do státního rozpočtu, p Parafiskální – do mimorozpočtových fondů (veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení)

Daně p Daň = povinná, zákonem stanovená, nenávratná, neekvivalentní, zpravidla neúčelová platba do veřejných Daně p Daň = povinná, zákonem stanovená, nenávratná, neekvivalentní, zpravidla neúčelová platba do veřejných rozpočtů. Daně tvoří cca 90 % všech příjmů veřejných rozpočtů.

Struktura daňových příjmů ČR - 2015 Struktura daňových příjmů ČR - 2015

Daňové kvóty p Makroekonomický ukazatel představující podíl daní na HDP p Čistá (jednoduchá) daňová Daňové kvóty p Makroekonomický ukazatel představující podíl daní na HDP p Čistá (jednoduchá) daňová kvóta představuje zatížení z „právního hlediska“ – zahrnuje jen daně, které se jako „daně“ označují. Složená daňová kvóta – zahrnuje všechny daně v ekonomickém smyslu. Tedy i další povinné odvody jako pojistné na sociální a zdravotní pojištění. Konsolidovaná složená daňová kvóta - vyloučení daňových příjmů, které platí stát sám sobě (zdravotní pojištění osob za tzv. státní pojištěnce). p p

Den daňové svobody = pomyslná hranice v kalendářním roce; p 1. část roku => Den daňové svobody = pomyslná hranice v kalendářním roce; p 1. část roku => daňoví poplatníci vydělávají na pokrytí výdajů vlády, vládních a veřejných institucí. p 2. část roku => od určitého data vydělávají „sami pro sebe“. Metody výpočtu: p Metodika Deloitte = podíl celkových daňových příjmů a čistého národního důchodu. p Liberální institut = výpočet z dat OECD, podílu veřejných výdajů na hrubém domácím produktu.

Den daňové svobody v ČR Zdroj: Liberální institut, online. Den daňové svobody v ČR Zdroj: Liberální institut, online.

Přímé daně Výhody p stát kromě inkasa daní může korigovat i svoji sociální politiku. Přímé daně Výhody p stát kromě inkasa daní může korigovat i svoji sociální politiku. p jsou adresné a ví se, na který předmět je daň uvalena. p jsou transparentní (nejsou skryty v cenách různých zboží), p zohledňují schopnost subjektů daně odvádět („kdo má víc, víc platí“). Nevýhody p jsou demotivujícím faktorem pracovat, p tedy snižují nabídku práce, p mají negativní vliv i na úspory a jejich tvorbu (jsou-li vysoké daně, dám přednost okamžité spotřebě před úsporami – není z čeho financovat investice)

Přímé daně v ČR Přímé daně v ČR

Přímé daně v ČR Přímé daně v ČR

Nepřímé daně poplatník a plátce daně jsou odlišné osoby, p = daně ze spotřeby. Nepřímé daně poplatník a plátce daně jsou odlišné osoby, p = daně ze spotřeby. p V EU harmonizovány. p

Nepřímé daně v ČR Nepřímé daně v ČR

Daňové principy daňové kánony Adama Smithe. p danit podle platební schopnosti, p danit podle Daňové principy daňové kánony Adama Smithe. p danit podle platební schopnosti, p danit podle zřejmých pravidel, p danit tehdy, když se to poplatníkovi nejvíc hodí, p danit s minimem nákladů na správu. (1723 – 1790)

Daňové principy - současnost princip efektivnosti, p spravedlnosti, p daňové výtěžnosti, p pružnosti, p Daňové principy - současnost princip efektivnosti, p spravedlnosti, p daňové výtěžnosti, p pružnosti, p jednoduchosti výběru, p princip stability daňového práva, p princip harmonizace (EU). p

Lafferova křivka – teorie optimálního zdanění Lafferova křivka – teorie optimálního zdanění

Efektivnost daní p daňový systém s co nejnižšími náklady. Efektivnost daní p daňový systém s co nejnižšími náklady.

Nadměrné daňové břemeno (náklady mrtvé váhy) p Vzniká tehdy, pokud v důsledku cenové distorze Nadměrné daňové břemeno (náklady mrtvé váhy) p Vzniká tehdy, pokud v důsledku cenové distorze způsobené daněmi dojde ke změně ceny (zvýšení) i poptávaného množství (snížení). Spotřebitel Výrobce

Spotřebitel Výrobce Spotřebitel Výrobce

Nadměrné daňové břemeno p p nadměrné daňové břemeno roste rychleji než daň. Méně menších Nadměrné daňové břemeno p p nadměrné daňové břemeno roste rychleji než daň. Méně menších daní je z pohledu nákladů mrtvé váhy efektivnější než jedna velká daň. (ALE s rostoucím počtem daní rostou náklady administrativní). Uvalení daně znemožňuje spotřebiteli spotřebovávat stále stejné množství zdaněného statku, p navíc spotřebitele stimuluje k substituci za jiný statek. Uvalení daně má, podobně jako u veřejných výdajů, za následek substituční a důchodový efekt. p

zdaněný zdaněný

Daňová redistribuce p Měření: Lorenzova křivka, Giniho koeficient Daňová redistribuce p Měření: Lorenzova křivka, Giniho koeficient